PERGILL
Aby bylo jasno, nejsem příznivec potratů, a zejména nějaké substituce antikoncepce potraty. Na druhé straně však přiznávám ženám právo si o tomto zákroku rozhodnout samy, zejména v situaci, kdy otěhotněly nechtěně, kdy je těhotenství výsledkem znásilnění nebo jiné kriminální aktivity, nebo když je spojeno s vysokým zdravotním rizikem nebo rizikem narození postiženého dítěte.
Současně je aktuální dění v USA
Skupina náboženských extrémistů v Nejvyšším soudu USA se dohaduje na prosazení federálního zákona, který by v celých USA zakázal potraty (a navodil tak podobnou situaci, jaká je např. v sousedním Polsku). Došlo k (patrně) řízenému úniku této informace a po celých USA jsou organizovány protesty proti tomuto návratu do minulosti.
Potrat a historie
To, že má “duši” už oplodněné vajíčko, tvrdí křesťané až někdy od druhé poloviny 19. století. Do té doby církve (a zejména římskokatolická) hlásaly, že zárodek i plod jsou jen “kus masa”, až asi do 7. měsíce gravidity (kdy už se předčasně narozené dítě v tehdejších podmínkách udrželo naživu alespoň na dobu křtu a dalších náboženských úkonů). Po tomto termínu je do něj dodána “duše” (kudy, to nechávám na čtenářově fantazii, jen konstatuji, že “Velký Gynekolog” by mohlo být jedno z božích jmen).
Teprve v té druhé polovině předminulého století, kdy se obyvatelstvo zejména vyspělejších zemí začalo vymaňovat z tupé poslušnosti vůči církevním zločincům, začaly církve “chránit nový život od početí”. Tím získávaly na obyvatelstvo klacek, protože v době po sanitární revoluci nebyl velký počet dětí v rodině k reprodukci populace nutný. Ještě počátkem 19. století muselo být v rodině v průměru víc než deset dětí, aby se v průměru dvě dožily reprodukčního věku a populace byla početně stabilní.
Navíc nižší počet dětí uvolňoval pozici žen a umožňoval jim do té doby nemožné profesní a sociální uplatnění, zacházející daleko mimo onen církvemi stanovený “okruh uplatnění” pro ženu – děti, kuchyně, kostel (v němčině “KKK” – Kinder, Küche, Kirche).
Bylo třeba co nejvíce zatlačit ženy zpět do tohoto středověkého “uplatnění”, protože by třeba mohly získat vzdělání a profesní nezávislost. Proto nastala ona náhlá “starost o nenarozený život”. Nic jiného za tím nehledejme, protože tam nic takového není.
Potrat a asymetrie
U toho potratu stejně, jako u mnoha jiných zákazů či nařízení, motivovaných náboženským hovadstvím, existuje silná asymetrie:
Nikdo nenutí věřící křesťanku, podle níž je potrat hříchem, aby ho podstoupila.
Maximálně jsem zaznamenal úvahy o tom, že v případě prokazatelně vadného plodu by po jeho narození coby postiženého dítěte nemusela rodina odpůrců potratu dosáhnout na některé sociální dávky, na které by dosáhla rodina s postiženým dítětem, jehož postižení nebylo před narozením diagnostikováno. Celé to ovšem komplikuje skutečnost, že jak diagnóza budoucího zdravého dítěte, tak i diagnóza budoucího postiženého dítěte nemají stoprocentní účinnost. Narodily se dokonce i zdravé děti, u nichž byly před narozením prokázány buňky s karyotypem pro Downovu chorobu. Dá se to vysvětlit tím, že k onomu defektnímu dělení, vedoucímu k vadnému karyotypu, došlo až během dělení buněk zárodku a ony vadné buňky např. vytvořily pouze placentu, která žádný vztah k IQ a dalším vlastnostem narozeného dítěte nemá.
Na druhé straně ovšem zákaz potratů omezuje ty ženy, které uvedené náboženství nesdílejí (ať už se jedná o vyznavačky rozumnějších náboženství, která v tomto ohledu ženy neomezují, nebo o ateistky). Těmto ženám je zakazováno něco, co zakazuje jim cizí víra. V podstatě se zde vytváří prostor pro politiky, kteří by oplátkou nějakým způsobem postihli vyznavače této víry, protože lze očekávat, že minimálně od části těch protestujících a jejich sympatizantů mohou získat politickou podporu.
Odpůrci potratů tedy mají jednoznačně mé sympatie. Těm, kteří se snaží o agresívní prosazování svých náboženských předsudků lidem, kteří to jejich hovadství nesdílejí, přeji z celého srdce aby toho v případě úspěchu hořce litovali. Třeba z důvodu masové podpory těch politických sil, jaké u nás křesťany částečně “umravnily” po komunistickém puči.
A.S.Pergill ve vztahu k náboženství píše – jako obvykle -SRAČKY a má čtenáře za pitomce, co mu jeho lži zbaští, páč nejsou schopni si ty jeho bláboly prověřit.
Někdy mám pocit, že tyto “sračky” se v některých rodinách dědí jako rodinné stříbro.
právo na potrat by mělo byt zachováno a využíváno. kdyby bylo už dřív využíváno častěji, nemuseli sme dnes číst ty sračky co smollí velkej s malým a Jiří a jim podobní
Takze to presadzujú iba hlupáci, kt veria hovadinam (voľne parafrazovanie z článku). Mne sa na potratoch nepáči, že zabíjame živú bytosť, ale neviem povedať aké by mali byť pravidlá. A nemá to nic spoločne s vierou…. ateisticke dieťa je rovnaké dieťa ako dieťa kresťanov.
Vím že je jiná doba. Jinak se žije. Taky nejsem odborník na reprodukci. Navíc jsem bezvýhradný ateista ( až mám strach že mě pánbůh potrestá,slovy klasika). Přesto si dovolím vyjádřit svůj názor. Je to takové varovné světýlko v hlavě,které mi u tohoto tématu vždy problikne. Mám totiž pocit,jenom pocit že lidstvo se jako celek chová jako banda tupých,nemytých a nezodpovědných hovad. Sežrat, zničit a posrat své široké okolí. To je hlavní rozpoznávací rys Homo sapiens. Dát do rukou této tlupě agresivních primátů jadernou zbraň,bylo už za hranou. Nechat je ale rozhodovat o životě a smrti dalších generací? To je čistá katastrofa. To co vidím já je hra se sirkami ve stohu . Co se narodit nemá to v inkubátorech zachraňujeme. A to co by žít mělo,vraždíme při potratech. Pilulky proti početí jsou tu s námi cca 70 let? A já se nemohu zbavit dojmu že se výsledky našeho neumětelství, fušerství a matlalství začínají projevovat. Gigantický nárůst vrozených poruch u dětí,ať už je to ADHD, alergie,obezita jde ruku v ruce s fyzickým chátráním i té nejmladší generace. Ano žena má právo rozhodnout o svém těle. A co tělíčko v jejím těle? To ne? Dítě zkazí postavu,zničí kariéru,zvedne náklady,přinese starosti. To je všechno pravda. Ale proboha,nic z toho přeci není důvod k vraždě. A zabije-li člověk úmyslně jiného,byť malinkého člověka,pak je to pořád vražda. Ale dobře víceméně je to problém svědomí té matky. Společnosti by to mělo být jedno. A nebo ne? Kdo si může být jistý že potratem jsme se nepřipravili o budoucího Mozarta,da Vinciho, Einsteina nebo Hawkinga? Hrajeme si na bohy ale pořád jsme opice. Nemyslím že máme právo rozhodovat o tom kdo se narodí či ne. Takovou výsadu si beztrestně ještě celá staletí nezasloužíme. Myslím. Hezký den všem svobodným lidem přeje Červený Jiří,,Jiruna ”
Musim vam dat za pravdu. Sam mam dve deti- dve havarie a ani u jednoho nas nenapadl nejaky potrat. Konec koncu, jeste ze je mame – ty deti. Ac ateista to vidim stejne jako vy. Potrat proste je vrazda. Asi spolecensky unosne to je v pripade nasilneho cinu, nebo pravdepodobnosti vyvojovych vad. To je ale u nas pravne osetreno. Nic bych nemenil. V tomhle je CR na vysi, kam se mnozi se rou.
Dítě nám umřelo při porodu , bylo to hrozné , nikomu to nepřeji !
Presne tak.