PERGILL
Aby bylo jasno, nejsem příznivec potratů, a zejména nějaké substituce antikoncepce potraty. Na druhé straně však přiznávám ženám právo si o tomto zákroku rozhodnout samy, zejména v situaci, kdy otěhotněly nechtěně, kdy je těhotenství výsledkem znásilnění nebo jiné kriminální aktivity, nebo když je spojeno s vysokým zdravotním rizikem nebo rizikem narození postiženého dítěte.
Skupina náboženských extrémistů v Nejvyšším soudu USA se dohaduje na prosazení federálního zákona, který by v celých USA zakázal potraty (a navodil tak podobnou situaci, jaká je např. v sousedním Polsku). Došlo k (patrně) řízenému úniku této informace a po celých USA jsou organizovány protesty proti tomuto návratu do minulosti.
To, že má “duši” už oplodněné vajíčko, tvrdí křesťané až někdy od druhé poloviny 19. století. Do té doby církve (a zejména římskokatolická) hlásaly, že zárodek i plod jsou jen “kus masa”, až asi do 7. měsíce gravidity (kdy už se předčasně narozené dítě v tehdejších podmínkách udrželo naživu alespoň na dobu křtu a dalších náboženských úkonů). Po tomto termínu je do něj dodána “duše” (kudy, to nechávám na čtenářově fantazii, jen konstatuji, že “Velký Gynekolog” by mohlo být jedno z božích jmen).
Teprve v té druhé polovině předminulého století, kdy se obyvatelstvo zejména vyspělejších zemí začalo vymaňovat z tupé poslušnosti vůči církevním zločincům, začaly církve “chránit nový život od početí”. Tím získávaly na obyvatelstvo klacek, protože v době po sanitární revoluci nebyl velký počet dětí v rodině k reprodukci populace nutný. Ještě počátkem 19. století muselo být v rodině v průměru víc než deset dětí, aby se v průměru dvě dožily reprodukčního věku a populace byla početně stabilní.
Navíc nižší počet dětí uvolňoval pozici žen a umožňoval jim do té doby nemožné profesní a sociální uplatnění, zacházející daleko mimo onen církvemi stanovený “okruh uplatnění” pro ženu – děti, kuchyně, kostel (v němčině “KKK” – Kinder, Küche, Kirche).
Bylo třeba co nejvíce zatlačit ženy zpět do tohoto středověkého “uplatnění”, protože by třeba mohly získat vzdělání a profesní nezávislost. Proto nastala ona náhlá “starost o nenarozený život”. Nic jiného za tím nehledejme, protože tam nic takového není.
U toho potratu stejně, jako u mnoha jiných zákazů či nařízení, motivovaných náboženským hovadstvím, existuje silná asymetrie:
Nikdo nenutí věřící křesťanku, podle níž je potrat hříchem, aby ho podstoupila.
Maximálně jsem zaznamenal úvahy o tom, že v případě prokazatelně vadného plodu by po jeho narození coby postiženého dítěte nemusela rodina odpůrců potratu dosáhnout na některé sociální dávky, na které by dosáhla rodina s postiženým dítětem, jehož postižení nebylo před narozením diagnostikováno. Celé to ovšem komplikuje skutečnost, že jak diagnóza budoucího zdravého dítěte, tak i diagnóza budoucího postiženého dítěte nemají stoprocentní účinnost. Narodily se dokonce i zdravé děti, u nichž byly před narozením prokázány buňky s karyotypem pro Downovu chorobu. Dá se to vysvětlit tím, že k onomu defektnímu dělení, vedoucímu k vadnému karyotypu, došlo až během dělení buněk zárodku a ony vadné buňky např. vytvořily pouze placentu, která žádný vztah k IQ a dalším vlastnostem narozeného dítěte nemá.
Na druhé straně ovšem zákaz potratů omezuje ty ženy, které uvedené náboženství nesdílejí (ať už se jedná o vyznavačky rozumnějších náboženství, která v tomto ohledu ženy neomezují, nebo o ateistky). Těmto ženám je zakazováno něco, co zakazuje jim cizí víra. V podstatě se zde vytváří prostor pro politiky, kteří by oplátkou nějakým způsobem postihli vyznavače této víry, protože lze očekávat, že minimálně od části těch protestujících a jejich sympatizantů mohou získat politickou podporu.
Odpůrci potratů tedy mají jednoznačně mé sympatie. Těm, kteří se snaží o agresívní prosazování svých náboženských předsudků lidem, kteří to jejich hovadství nesdílejí, přeji z celého srdce aby toho v případě úspěchu hořce litovali. Třeba z důvodu masové podpory těch politických sil, jaké u nás křesťany částečně “umravnily” po komunistickém puči.
(6 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...MARIAN KECHLIBAR Meditace na téma stěhování do velkoměst. Milý čtenáři, příspěvek týkající se bydlení v Berlíně mě přivedl k
ZBYHNĚV 02|09|2015 Jsou společenské problémy masivní (a masivně tématizované), a jsou společenské problémy poměrně nenápadné, ovšem s nedoceněnými masivními
A.S.Pergill ve vztahu k náboženství píše – jako obvykle -SRAČKY a má čtenáře za pitomce, co mu jeho lži zbaští, páč nejsou schopni si ty jeho bláboly prověřit.
Někdy mám pocit, že tyto “sračky” se v některých rodinách dědí jako rodinné stříbro.
právo na potrat by mělo byt zachováno a využíváno. kdyby bylo už dřív využíváno častěji, nemuseli sme dnes číst ty sračky co smollí velkej s malým a Jiří a jim podobní
Takze to presadzujú iba hlupáci, kt veria hovadinam (voľne parafrazovanie z článku). Mne sa na potratoch nepáči, že zabíjame živú bytosť, ale neviem povedať aké by mali byť pravidlá. A nemá to nic spoločne s vierou…. ateisticke dieťa je rovnaké dieťa ako dieťa kresťanov.
Vím že je jiná doba. Jinak se žije. Taky nejsem odborník na reprodukci. Navíc jsem bezvýhradný ateista ( až mám strach že mě pánbůh potrestá,slovy klasika). Přesto si dovolím vyjádřit svůj názor. Je to takové varovné světýlko v hlavě,které mi u tohoto tématu vždy problikne. Mám totiž pocit,jenom pocit že lidstvo se jako celek chová jako banda tupých,nemytých a nezodpovědných hovad. Sežrat, zničit a posrat své široké okolí. To je hlavní rozpoznávací rys Homo sapiens. Dát do rukou této tlupě agresivních primátů jadernou zbraň,bylo už za hranou. Nechat je ale rozhodovat o životě a smrti dalších generací? To je čistá katastrofa. To co vidím já je hra se sirkami ve stohu . Co se narodit nemá to v inkubátorech zachraňujeme. A to co by žít mělo,vraždíme při potratech. Pilulky proti početí jsou tu s námi cca 70 let? A já se nemohu zbavit dojmu že se výsledky našeho neumětelství, fušerství a matlalství začínají projevovat. Gigantický nárůst vrozených poruch u dětí,ať už je to ADHD, alergie,obezita jde ruku v ruce s fyzickým chátráním i té nejmladší generace. Ano žena má právo rozhodnout o svém těle. A co tělíčko v jejím těle? To ne? Dítě zkazí postavu,zničí kariéru,zvedne náklady,přinese starosti. To je všechno pravda. Ale proboha,nic z toho přeci není důvod k vraždě. A zabije-li člověk úmyslně jiného,byť malinkého člověka,pak je to pořád vražda. Ale dobře víceméně je to problém svědomí té matky. Společnosti by to mělo být jedno. A nebo ne? Kdo si může být jistý že potratem jsme se nepřipravili o budoucího Mozarta,da Vinciho, Einsteina nebo Hawkinga? Hrajeme si na bohy ale pořád jsme opice. Nemyslím že máme právo rozhodovat o tom kdo se narodí či ne. Takovou výsadu si beztrestně ještě celá staletí nezasloužíme. Myslím. Hezký den všem svobodným lidem přeje Červený Jiří,,Jiruna ”
Musim vam dat za pravdu. Sam mam dve deti- dve havarie a ani u jednoho nas nenapadl nejaky potrat. Konec koncu, jeste ze je mame – ty deti. Ac ateista to vidim stejne jako vy. Potrat proste je vrazda. Asi spolecensky unosne to je v pripade nasilneho cinu, nebo pravdepodobnosti vyvojovych vad. To je ale u nas pravne osetreno. Nic bych nemenil. V tomhle je CR na vysi, kam se mnozi se rou.
Dítě nám umřelo při porodu , bylo to hrozné , nikomu to nepřeji !
Presne tak.