1.7.2015
Kategorie: Politika, Společnost

Špatně vyškolená rozvědčice

Sdílejte článek:

IVAN BEDNÁŘ 01|07|2015

Radmila Kleslová vstoupila do širšího povědomí Pražanů v okamžiku, kdy se Babišem vybraný kandidát na pražského primátora někdejší primátor za ODS, Jan Kasl vzdal své kandidatury s tím, že nechce být v jedné partě s rozvědčíky StB. Narážel tím na skutečnost, že Radmila Kleslová, ještě jako Bartheldyová, se ocitla v evidenci zájmových osob, který zveřejnil Stanislav Penc. Podle něj od 24. června 1986 vedla StB na Radmilu Bartholdyovou tzv. odkazovou kartu, ze které lze zjistit, že byla „zájmovou“ osobou komunistické rozvědky. Od tohoto data prověřovala státní bezpečnost její minulost, všechny rodinné vazby, kontakty se spolužáky vztah, k „socialistickému státnímu zřízení“ i její ochotu pracovat pro komunistickou tajnou službu.

[ad#hornisiroka]

Po kladném výsledku prověřování vyplňovala Bartholdyová mnohostránkové dotazníky a napsala vlastnoruční životopis se žádostí o přijetí do služeb Sboru národní bezpečnosti. Celá procedura byla skončena na jaře 1988, kdy byla rozkazem federálního ministra vnitra přijata za příslušnici SNB v hodnosti podporučíka a zařazena na 23. odbor rozvědky, tedy mezi tzv. nelegály s číslem služebního průkazu 240361.

Nelegální součást rozvědky bylo hluboce zakonspirované pracoviště, které připravovalo osoby na dlouhodobé působení v zahraničí, především v západní Evropě a USA. Rozvědka využívala falešnou identitou osob, které měly cizí původ a zemřely v útlém věku na našem území nebo cizinců, kteří dlouhodobě pobývali v ČSSR a kteří poskytli svoji identitu (často nevědomě, když pouze souhlasili, že několik let neopustí ČSSR) do služeb komunistické rozvědky. V době přípravy, která většinou trvala tři až pět let, si nelegál osvojil novou identitu, naučil se cizí jazyk a prošel školením v používání vysílačky, šifrování, tajnopisu a kontrole proti sledování. Postupy nelegálů románově docela přesně zpracoval Frederick Forsythe v knize Den pro Šakala, který si v přípravách atentátu na de Gaulla zajistil trojnásobné krytí.

Nyní se Kleslová dostala do křížku s Kaslovou rodinou podruhé. Manželka Jana Kasla Tereza Kaslová (Jungrová) je totiž vnučkou publicisty a politika Ferdinanda Peroutky, kterého prezident Zeman obvinil z obdivu k nacismu kvůli údajnému autorství článku Hitler je gentleman. Historici a znalci tvrdí, že takový článek Peroutka nikdy nenapsal. Zeman tvrdí, že ho četl na vlastní oči. A tak hradní mluvčí Ovčáček hledá zmíněný text jako detektiv Klubíčko už téměř rok.  Pátrání mělo skončit 30. června 2015.

Nyní se našel. Nenalezl ho ovšem Ovčáček, ale starostka Prahy 10 Radmila Kleslová. Ta, která kdysi Kasla vyštípala z kandidátky na pražského primátora a později byla i příčinou celkového rozchodu politického turisty Kasla (ODS, Evropští demokraté Jana Kasla, Nezávislí, ANO) s Hnutím ANO.

kleslova (2)

Pár dní poté, co prezident Zeman oznámil, že nálezce článku odmění sto tisíci korunovou prémií, prý Kleslová článek nalezla v Čapkově vile, kterou radnice Prahy 10 koupila v loňském roce. Že by Babišovi docházely peníze a těch Zemanových sto tisíc by se mu hodilo? A jestlipak v případě, že peníze dostane, zaplatí Kleslová darovací daň? Je v tom nějaká utajená intrika dua Babiš – Zeman proti premiéru Sobotkovi? Potřebuje Andrej Babiš vylepšit pověst ANO po rozpadu koalic v Ústí nad Labem, Českých Budějovicích a jinde? Anebo nakonec Zeman prohlásí, že článek neexistuje, že se spletl, a vysměje se Babišovi a Kleslové jak mu nalítli?

Tak či tak nás čeká zajímavá podívaná.

Jenomže nález Kleslové je značně pochybný. Ve jméně autora článku chybí písmeno „n“, je podepsán jako Ferdinad (nikoliv Ferdinand) Peroutka. Podle Kleslová šlo o mimořádné vydání časopisu Přítomnost ke dni 28. října 1938, ale z nařízení druhorepublikové vlády byl tehdy dvacátý osmý říjen normálním pracovním dnem a žádné zvláštní vydání by cenzura, která již tehdy fungovala, nepovolila. Toto “mimořádné” vydání se v žádných archívech někde jinde neexistuje. Navíc, co čert nechce, podle prezidentova mluvčího Ovčáčka se na místě „utržené“ stránky skví zcela nový, bílý papír, nikoliv zažloutlý více než šedesáti letým časem.

Že by mizerná a odfláknutá práce, paní starostko? Či soudružko podporučice?

[ad#velkadolni]

Falšování dokumentů není v praxi StB nic nového. Jenomže zatímco se doposud před soudy bývalí estébáci přiznávali, že ve velkém falšovali agenturní svazky, aby si přilepšili, a že agenti ve svazcích vedení agenty ve skutečnosti nebyli, jako například Andrej Babiš, který zatvrzele odmítá, že by byl Burešem ze svazků, byť je pro to dostatek důkazů, v tomto případě rozvědčice Kleslová zcela selhala.

Asi ji špatně vyškolili!

Poznámka redakce: Nakonec se ukázalo, že Kleslová sedla na lep úsměvné provokaci jednoho novináře. Touha po sto tisících a publicitě ale asi byla natolik veliká a silná, že neváhala ze sebe udělat ještě větší hlupici než skutečně je.  

ZDROJ: Ivan Bednář

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (16 votes, average: 4,75 out of 5)
Loading...