14.9.2024
Redakce
17
Kategorie: Společnost

O nekulturním úpadku z mnoha stran

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

Byl jsem s dětmi v lidovce. Po prázdninách se ten zadrhnutý kolotoč notiček a houslových klíčů zase rozmotal a začal s mručením protáčet všechny ty naše malé české Mozarty po divech notového zápisu. A protože oba menší potomci byli současně hypnotizovaní na hodině metronomem, měl jsem od výchovy přes půl hodiny opušťák, tak jsem vyrazil do knihovny. A tam se to stalo. Zdivočel jsem jako to zvíře. Ale tiše, jen uvnitř sebe.

Do knihovny jsem svého času chodil neustále. Týden co týden jsem si z ní odnášel kupy knih a četl a četl. Teď už nemám čas, čtu pramálo a to pramálo lovím přes internet v antikvariátech. Do knihovny jsem zabloudil tak nějak po paměti a náhodou. A spatřil katastrofu. V regálech, kde dřív byla mezi braky četná místa s krásnou a setsakra hodnotnou literaturou, zbyly jen braky, hodnota byla odsunutá do skladu, nebo poslaná na recyklaci, aby se z nich udělal futrál na slepičí ovulaci. Když jsem pak atakoval knihovnici dotazem, zda má Sylvii Plathovou, ona mi po kontrole v computeřisku pravila, že ne, a když jsem ji jemně upozornil na „h“ ve jméně PlatHová, vykřikla radostně, že jednu mají… ve skladě, můj vnitřek zavyl jako celá smečka vlků. V knihovně neví, že se Plathová píše s „h“, dál už padnout nejde. (Sylvie Plathová je jedna ze zásadních světových básnířek, její jméno by mělo v knihovnickém oboru být základem vzdělání, to mi promiňte… to bylo, jako když jsem byl onehdá v jiné knihovně a zpoza regálu vyslechl od knihovnice větu – Eurípidésa nemáme – no já myslel, že vyrostu).

Tak nějak to ve mně zbytek dne klokotalo.

Večer jsem si pak vzpomněl, že jsem Tomáši Kolocovi chtěl na jeho pondělní text odpovědět e-mailem, abych mu pocuchal nervy s mým pohledem na seriál České televize Most!, který jsem měl tu smůlu také se zvědavostí v době jeho premiéry vidět. Ale řekl jsem si – echt, co se do toho pouštět a katit se zbytečně.

Ale po návštěvě knihovny to ze mě čpí, až se zalykám, tak neodolám a zatnu drápek.

Můj nejmilejší z Tomášů, napsal bych mu, s tím Mostem jsi trochu na scestí. Dovolím si před tebe postavit dva filmové počiny. Seriál Most a Formanův film Hoří, má panenko. Obě díla si tropí šoufky z prostého lidu. Škádlí ho a hrají si s ním. Ale podívej se na ty jemné (i méně jemné) rozdíly.

Když si sedneš k Formanovu filmu, vidíš, že i on si utahuje z prosté lidské malosti. Ale ukazuje ji s takovou jemností, s takovým citem a laskavostí. Jeho film je pohlazení. Strašně něžné Formanovo pohlazení, protože je, jako tvůrce, součástí té malosti. A je si té malosti vědom. A tedy točí a tvoří s pokorou. Jeho film se desetiletími ukázal jako jeden z nemnoha pokladů české kultury.

Na druhé straně stojí seriál Most. Ten svůj „humor“ postavil na karikatuře a na výsměchu. Jeho „humor“ je neurvale necitlivý, násilný a snad až buranský. Jde z něj cítit, jak se té běžné lidské malosti nadřazeně vysmívá. A přitom se snaží o jakousi mentorskou převýchovu k lepšímu člověku dle progresivních zásad smýšlení. To vše zaobalené do fekálního humoru a až otupující sprostoty. Je to karikatura, naplněná hnisem pohrdání těmi, o kterých má vyprávět. Seriál je ukázkou toho, když v sobě tvůrci nemají žádnou pokoru a jen pohrdají svým divákem. Nereflektuje duši národa, ale ukazuje národ jako nádor.

Když bych oba počiny postavil vedle sebe a představil si je jako umělecká díla, Formanův film by měl podobu barokního baculatého andělíčka s potutelným úsměvem smějící se české bestie, seriál Most by získal velmi naturalistickou podobu vzteklého psa, který se chystá skočit a rozervat oběť na kusy. A tou obětí je divák. Nikdo jiný než divák. Seriál Most je velmi nekulturní, až odporný počin. Produkt trochu buranské a nevědomé kultury, produkt kultury sebestředného egoismu.

Podobný pocit ve mně vyvolal film Díra u Hanušovic. K němu jsem vykonal onehdá tuto poznámku a začal nemít v oblibě jeho tvůrce Miroslava Krobota: „V Praze tomu určitě říkají sonda do duše národa. Jinde tomu prostě říkají šmíra.“ To samé lze zkonstatovat u seriálu Most.

Ten úpadek kulturnosti českého národa jde vidět od knihovny až po současnou filmovou tvorbu. A všechno je to svázané do jednoho velkého nic, které z naší kdysi veliké kultury teď vytéká a páchne.

Ještěže jsou tu zušky. Onotičkované dětičky jsem si vyzvedl z rukou šikovných učitelů hudby a chvátal ke klávesnici. Táhne na půlnoc, jdu si pustit film Hoří, má panenko. Na chvíli, než mi zaklapnou víka.

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (20 votes, average: 4,85 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

17 komentářů
  1. [email protected] 01:24:34 Odpovědět

    Díra u Hanušovic nastavuje buranům zrcadlo , což ?

    • paulusek 08:43:27 Odpovědět

      Spíše velkopansky kydá hnůj.

  2. Eurydika 07:31:57 Odpovědět

    Já jsem na internetu narazila na video z hodů v Uherském Hradišti a je to přímo balzám na duši. Na Jižní Moravě je ještě svět v pořádku – udržují se tam národní tradice, v dnešní době životní nutnost. Malí ogárci tam trsali jako o život lidové tance…
    K těm knihovnicím bych jen podotkla, že za onoho proklínaného bolševika ještě věděly, že Plathová se píše s H. Pamatuju se, jak se v knihovnách dělaly dlouhé záznamy na kvalitní beletrii, jak jsme stáli frontu před knihkupectvím se spolužáky na knihu – Velké trojhvězdí (Guillaume Apollinaire , Jacques Prévert , Paul Éluard ). Kdo ze studentíků by dnes četl poezii?! Co se to za třicet let “demokracie” stalo s naší vzdělaností a myšlením?

  3. Lub. 07:54:55 Odpovědět

    To, že se Eurydice stýská po frontách – inu pokud má někdo paměť na tenkrát, a samozřejmě i stesk po něčem, pak je zde vidět markantní rozdíl v mnohém mezi panem autorem, který psát umí a poněkud stále zapšchlou diskutující Eurydikou.

    • Eurydika 08:19:35 Odpovědět

      Vy jste asi nepochopil podstatu, viďte?
      Dnes ti mladí určitě nebudou stát frontu na knihu poezie, ale stojí dva dny frontu na nový hambáč amerického řetězce.

      • S UKRAJINCI NETANČÍM!!! 08:32:59 Odpovědět

        Nebo na novej ajfón…
        Jinak máte naprostou pravdu-toto je ta demokratická antikultura v celé své kráse🤮

    • Nojo 09:50:19 Odpovědět

      no, když jsi v knihovně nikdy nebylo, odkud máš vědět, že jednotlivých titulů nikdy nemůže být celý regál. Tudíž se čekalo, až si to ten předcházející vypůjčitel přečte.

  4. marcusant 08:35:25 Odpovědět

    Říká se liduška nikoli lidovka. Sylvii Plathovou jsi poptával skoro jistě jako první a zároveň poslední v tomto roce. Knihy, které nikdo nechce číst, jsou stahovány z polic do skladů. Na police jsou umísťovány ty, které lidi číst chtějí. Tak je to přirozené a v pořádku. Most neaspiroval na Oskara, měl pobavit, a mě a dálší minimálně milion lidí pobavil. Naopak mě nikdy nepobavila vrcholná scénka Hoří, kdy nahodili elektřinu při rozkrádání tomboly. Je totiž postavená na trapnosti, se kterou Most zachází přeci jen citlivěji viz scénka s Godlou v posteli. Pro empatičtější část publika dnes již dokonaná trapnost není jako gag přitažlivá. Hoří považuji za jeden z nejslabších Formanových filmů.

    • Eurydika 10:32:54 Odpovědět

      Plathovou jsem zrovna nevyhledávala, ale fakt je, že lidi byli hladoví po poznání i kultuře. Příchod konzumu veškerou kulturnost umlátil. Teď už nečtou skoro vůbec. Dřív byla knihovna v každé druhé vesnici, stejně jako pošta, zdr. středisko, hospoda, konzum a slušné dopravní spojení. On i socík měl své výhody. Na korporátním fašismu nějak žádné nevidím, spíš se tu likviduje vše, co dobře sloužilo. Nějak se nám to budování “demokracie” vymklo.

      • Lub. 10:45:56 Odpovědět

        Stejně jako socík, resp. totalita, měl svoje výhody, měl i nevýhody. Tak je to i s dneškem, resp. v polistopadové době u nás. Výhody i nevýhody. Hlavním přínosem je NETOTALITA. Kdyby bylo to co dřív, tak byste madam nemohla psát na tento web, který by ani nemohl existovat, to co píšete. Panimajetě?
        Dochází Vám to, Eurydiko jejíž rodiče byli zřejmě bohatí a obdařili ji dlouhým vedením.

        • Nojo 11:22:55 Odpovědět

          Jo. Hlavním přínosem jso netotalita, CO2, gryndýl, vláda v bruseli, komunista na hradě, povinnost milovat imigranty a nenávidět Rusko a příkaz, když pít, tak pouze Tuzemák.

        • Eurydika 16:46:55 Odpovědět

          Ne, mí rodiče nebyli bohatí, protože prarodiče znárodnili, dědu zavřeli a otce vyhodili z gymplu…
          Pokud máte pocit, že teď snad žijeme v lepším režimu, asi jste nikdy skutečnou svobodu nezažil. Já ano – v devadesátkách.
          Kolega nade mnou to popsal velmi výstižně – eurosvaz je totalita horší té z let osmdesátých. A nebezpečnější – vede k islamizaci, fašizaci, bídě a smrti.

  5. ferko 10:11:31 Odpovědět

    Do knihovny chodím pravidelně ve dny, kdy v suterénu prodávají tzv. “použité knihy”.
    Už jsem tam v ceně 10,-Kč za knihu pořídil téměř celého Jiráska, Němcovou a Remarqua.
    Některé “použité” pravděpodobně podle jejich stavu nikdo nečetl.
    A k tomu Mostu? Větší odpornost jsem nikdy neviděl. Po shlédnutí 1. dílu jsem rezignoval.

  6. K. Kraus 12:51:41 Odpovědět

    Dětem mojí přítulkyně v druhém protektorátu jsem pořídil Kocoura Mikeše, tedy podvratnou knihu. Má pseudo titul VŠ ekonomky, přítulka, ale nikdy o Ladovi neslyšela a vlastně ani nečetla, vše skrz smart founa.
    Nakonec byli aj v Hrusicích a mají i kotě černé, kocoura Mikeše. Spí v povlečení Lada a jedí na prostírání Lada a už přečetli i jeho pohádky. Podvratná literatura skorobolševika Lady zabrala.
    Nýčko jdeme do světa, na Ru špiona Arthura Ransome, první bude Boj o ostrov z antikvariátu, vydání bolševické nedostižitelné překladem i ilustracemi z KOD.
    Jsem zvědav, kdo z holek, dvojčat bude kapitán Nancy a kdo Peggy.

  7. Lub. 15:01:47 Odpovědět

    U nás se říká LŠU liduška nikoliv lidovka. Ale to je jedno.
    Když už jste u knihoven tehdy a dnes, divím se, že právě Vy, víc než průměrně vzdělaný a inteligentní, jste nepostřehl možnost získávání informací tehdy a nyní.
    Tehdy jen knihovny a televize /program pouze jeden, pak pouze dva/ rozhlas, včetně rozhlasu po drátě, Mateřídouška ABC, Rudé právo, Dikobraz, Mladý svět, na který se také stála fronta, Vlasta a dál už téměř nic. Zdrojů získávání informací dnes je mnohem více, včetně třeba i tohoto webu, samozřejmě i včetně knihoven. Jistě si pamatujete i čtvrteční fronty na nové, samozřejmě politicky nezávadné, knihy.
    Pane Chábe, to je jako byste srovnával třeba vozový park u nás tehdy a nyní.

    • Mikelo 15:49:42 Odpovědět

      Zdrojů informací spíše ubylo než přibylo.

    • ferko 16:20:39 Odpovědět

      Čtení knih v dětském věku je nenahraditelné. Ostatně, poznáte to podle strašlivého pravopisu a slovní zásoby dnešní mládeže.

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)