12.9.2018
Kategorie: Společnost

O kostlivcích ve skříni a falešné morálce

Sdílejte článek:

PAVEL. B. REICHL

V poslední době se na internetu množí zákeřné útoky, kdy někdo někde vyhrabe, na své oponenty, nějakou špinavost a pak společně, se svými věrnými druhy ve zbrani, pořádá veřejné zesměšňování a slovní lynč. Jako nábojnici do takto nabité zbraně v současné době používají, exekuce.

[ad#textova1]

Nechci se tady rozepisovat o komentářích a příspěvcích, které pak tento lynč doprovází, ale rád bych poukázal na skutečnost, že mimo dlužníka a věřitele, do takové exekuce je každému naprosto kulový.

Ale stále jsme se ještě nezbavili onoho komunistického nešvaru, kdy nám záleží mnohem více na tom co by našemu „průseru“ řekli sousedi nebo kolegové, než na tom, že to je především náš problém, se kterým nám nikdo z těch moralistů nikdy nepomůže.

Úmyslně jsem zmínil komunisty, protože tyto jejich praktiky v dnešních časech používají jejich jakoby největší odpůrci. Jak se to říká? Z odříkaného chleba největší krajíc?

Pokud svým konáním nepřipravím někomu zdravotní trable, psychické strádání a nebo ho dokonce nepřipravím o život, je to jen a jen moje věc a má starost a budu se opakovat, nikomu, natož nějakému čurdovi ze sociálních sítích nebo blogu, do toho nic není.

Ale takový čurda moc dobře ví, že žije ve společnosti lidí, kteří si rádi smlsnou na neštěstí druhého a tak zveřejní třeba počet exekucí svého politického odpůrce a pak se pase nad tím, jak úspěšně zasáhl do myšlení části společnosti a jak to za něho přebrali „kamarádíčci“ a zametají s člověkem.

A přitom každý z nás má doma ve skříni nějakého svého kostlivce, nebo snad ne? A koho teď napadlo, že se mýlím, ten si lže do své kapsy ještě mnohem více než by ho vůbec kdy napadlo.

Stejně jako je mít někde dluh, se nestává trestným činem, tedy pokud si ten dluh nevytvoříme tak, že vypáčíme někde trezor nebo pokladnu, stejně tak není trestným činem třeba piglovat manželku svého nejlepšího kamaráda.

A teď se zamysleme společně nad tím, co je morálně závadnějším prohřeškem. Vypůjčit si třeba na podnikání a zkrachovat, a mít na hrbu exekuce, a nebo chodit s někým, kdo Vám věří a považuje Vás za svého nejlepšího přítele, na pivo a tajně se scházet s jeho manželkou a před „přítelem“ se tvářit jako zbabělec a nepřiznat svou falešnost?

A co třeba ti, kteří doma za zavřenými dveřmi šikanují a bijí své malé děti? A nebo ti, kteří si chodí drandit kadla do kina, parku a nebo poblíž dětských hřišť? A nebo ti, kteří jdou za profitem i přes mrtvoly a vyženou na ulici z práce třeba tátu od tří dětí a nemocné manželky? A co podrazáci, kteří sice v rovinně zákona, ale přece jen podrazí i svého letitého společníka? A nebo ti, kteří si berou do huby návštěvníky výčepních zařízení a doma tajně chlastají tak, že by vypili i mrtvému z oka? A nebo ti, kteří jsou tak hladoví, že doma sežerou i zkažené jídlo a sežrali by i vlastní hovno jen aby ušetřili? A nebo pořádkumilovná kolegyně, která tajně na záchodě odmotává papír a nosí si ho domů? A nebo ti, kteří se distancují od huličů trávy a doma by neusnuli bez hrsti prášků? A nebo ti, kteří při nákupu tajně sežerou pět rohlíků a vypijí dva jogurtové nápoje?

Mohl bych tady hodiny vypisovat další a další lidské prohřešky, které neporušují žádný současný zákon, ale k čemu by to bylo? Každý z nás přece ví, jak umí být život krásný i zlý. Každý máme něco o čem druhým neříkáme a za co se tak nějak stydíme. A je to špatně, protože pokud budeme mít pocit studu z toho, co jsme podělali a budeme se sžírat vinou, pak se nikdy nikam neposuneme a dáme prostor podobným aktivistům, které jsem v článku zmínil.

Nikdy nevíte co má doma ve skříni právě ten, který o Vás před deseti minutami napsal, že jste finanční negramot a že by Vás měli zbavit svéprávnosti. A třeba je to právě ten, který tajně někde za plotem pozoruje malé děti ve školce. Kdo ví? Nikdo, vždy jen ten koho se to týká. A když Vám bude někdo dělat ze života peklo jen proto, že jste někde finančně selhali, pak vězte, že to dělá hlavně proto, aby zakryl ty své kostlivce. Třeba ten světaznalý sympaťák doma řeže manželku a nebo bere rodičům důchod a nebo souloží s vlastní sestrou nebo matkou.

Takže až Vás zase bude někdo někde napadat za Vaše úlety, vždy si vzpomeňte na to, že nikdo z nás není křišťálově čistý a každý z nás má něco, co střeží jako svého kostlivce ve skříni. A hlavně mějte na paměti, že ti co na Vás řvou a uráží Vás nejvíc, tak ti mají zaručeně doma alespoň kostlivce dva.

[ad#pp-clanek-ctverec]

Autor: Pavel B. Reichl

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (16 votes, average: 4,75 out of 5)
Loading...