6.2.2026
Kategorie: Společnost2340 přečtení

O falešném soucitu s Ukrajinci

Sdílejte článek:

BATUL

Aneb o pohnutkách lidí. Stejně jako ne vše je láskou, co je láskou nazýváno, tak ne vše je soucitem. Na Ukrajině je mráz, všude jsou obrázky a videa se srdceryvnými popisky. Češi se skládají na generátory (energie, na generátor frází se budou skládat za 2 roky). To je pochopitelné, sice se to rozkrade (a co se nerozkrade, to stejně moc nepomůže), ale soucit to bezesporu je.

Kde jsou ale kořeny toho soucitu? Že by Ukrajinci byli nejvíce trpícím národem světa? To jistě ne, denně na světě umírají zástupy lidí hladem či na banální nemoci, které u nás již dávno neexistují (resp. některé se po roce 2022 z neznámého důvodu vrátily). Smrt hladem je zatraceně útrpná smrt. Ale tito lidé naše soucitné duše nezajímají. Je to snad tím, že Ukrajinci jsou nám blízcí, cosi jako naši bratři? No, s takovou anketní otázkou by se vám lidé v roce 2021 vysmáli do obličeje. Tak čím to jo?

Je to mediální masáží, propagandou. Ať člověk otevře jakékoli médium, všude jsou hrdinní trpící Ukrajinci, jejichž útrapy jsou nesrovnatelné s nikým a s ničím v dějinách. A vizualizace funguje. Člověka se zpravidla nejvíce dotkne to, co vidí (a co nevidí, to je mu ukradené). Dalším důvodem je, že pomáhat zrovna Ukrajincům je in, resp. bonton.

Zvláště v některých společenských kruzích fráze „přispěl jsem na Ukrajinu“ je stejně důležitá jako styl oblečení či způsob vystupování.

Tím nikterak nesrážím, že na rozdíl od sbírky na raketu Dana, humanitární pomoc není něco, co si zaslouží kritiku.

Jen uvádím širší kontext. Neboť právě tak jako se slovem „láska“ označuje cokoli od lásky, přes chtíč… až po lhostejnost či dokonce nenávist, tak se slovem „soucit“ označuje rovněž leccos, co si mluvčí zpravidla přeje. Jak to poznat?

Každý cit má své souputníky a naopak to, s čím z definice nemá nikdy společnou cestu. Souputníkem lásky rozhodně není touha ovládat a řídit jako otroka, láska není sobecká, zrovna tak láska se neprojevuje násilím – psychickým, natož fyzickým (nenarážím tím na životní příběh žádného ústavního činitele).

Soucit je především altruistická snaha reálně pomoci. Když na ulici vidíte kočku a nemáte možnost si ji vzít do tepla, tak jí alespoň dáte najíst, to je to nejmenší. To je soucit. Projít kolem, nic neudělat a pak na FB dávat smutné smajlíky není soucit. Na druhou stranu soucitem s alkoholikem ale není, že mu budete nalévat, co jeho hrdlo ráčí. No a s Ukrajinou je to podobné.

Soucit je poddruhem lásky. A láska je krásný cit. Jemný, ušlechtilý a vřelý. Prostý špatností. A teď se podívejme na naše „stojící za Ukrajinou“. Zkuste s nimi otevřít téma, že Ukrajincům je především potřeba realisticky pomoci a že 4 roky předstírání, že porazí Rusko a dobydou zpět celé území, už stály příliš životů a nepřinesly vůbec nic pozitivního a že je nejvyšší čas se vrátit do reality a nějak to realisticky a efektivně řešit… to od nich uslyšíte hodně „lásky“. Zrovna tak soucit člověka nevede k touze odjet na Ukrajinu zabíjet, to jej vede vlastní nemocná duše.

Ne, ten uřvaný agresivní povyk, doprovázený nenávistí ke „chcimírům“, to není soucit, to je ochotnické divadlo našich spoluobčanů, kde oni jsou pseudohrdinové. A to divadlo žije z dotací – ovšem nemyslím tím jejich materiální příspěvky Kyjevu, myslím tím krev a životy Ukrajinců a Rusů. Právě tím je vykoupen náš (i západní obecně) falešný soucit s Ukrajinci.

 

fb

Redakce

Sdílejte článek:
2340 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (30 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
17 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)