Nucený správce České republiky

Andrej Babiš nejdříve Michala Šmardu na post ministra nominoval a předložil to prezidentovi. Náš moudrý pan prezident rozhodl (doslova a do písmene), že Michal Šmarda ministrem nebude a premiér okamžitě prohlásil, že se Šmardou ve vládě nebude. Koaliční dohoda nedohoda, ústava neústava, šéfování vládě nebo nešéfování, prostě když národem (51%) dosazený nucený správce rozhodne, tak proti tomu není obrany.

Andrej Babiš jistě ví co dělá. Pominu-li jeho dotační kauzy, tak je už jistě poučen, že v případě pádu vlády si prezident sestaví vládu vlastní bez ohledu na parlamentní většinu. Případ Miroslavy Němcové, která mu přinesla 101 podpisů poslanců, a přesto její vládu nejmenoval, je dosti výmluvný. Takže Andrej Babiš vůbec nemůže předpokládat, jak by se náš moudrý pan prezident zachoval, kdyby došlo na nové jmenování premiéra.

Prezidentský systém ještě nemáme, ale tohle je prostě diktát nuceného správce ve firmě zvané Česká republika. Nucený správce má neomezené pravomoci a celé vedení té firmy (vláda) ho musí poslouchat.

Ať už to dopadne jakkoliv a variant je hodně – vláda s podporou SPD, nestane se nic, úřednická vláda, předčasné volby – jedno je jisté, vládu rozbil prezident. O důvodu můžeme spekulovat. Já osobně tvrdím, že se chtěl pomstít, hlavně ČSSD, ale především některým lidem např. profesoru Fajtovi. Andrej Babiš z toho určitě nadšený není. Několikrát se vyjádřil, že chce ve vládnutí s ČSSD pokračovat. A nucený správce mu to teď bourá. Osobně se potutelně směji voličům ANO a našeho prezidenta, kteří jsou z velké části identičtí. Komu asi drží více palce?

S tou vaničkou bývá ale vylito celé dítě. V podstatě se teď náš moudrý prezident sice pár lidem pomstil, ale zároveň se mstí celé republice.