Nové poměry ve Sněmovně

Uzavírá se první kolo politických dohod po volbách; rozdělily se pozice v Poslanecké sněmovně. Hlavní zprávou je neformální dohoda ANO, SPD a KSČM, která de facto celou Sněmovnu zformovala. Aktéři dohodu trochu popírají, trochu přiznávají. Zejména ANO má navenek určité zábrany přiznat, kdo jsou její aktuální partneři.

Proč je to ale tak problematické? Postoje a názory komunistů se v této zemi diskutují už od revoluce, aniž by se strana jakkoliv posunula ze zóny nostalgie po minulém režimu. A do této společnosti přibyl Tomio Okamura s novým uskupením. Je alespoň SPD demokratická? Například poslanec Klaus k SPD i KSČM řekl, že jsou to demokratické strany, protože kandidovaly a uspěly. Je tím dost zřetelné, proč má rád matematiku a odmítá občanskou výchovu. Provedl prostě matematický důkaz a o obsahu „neznámé“ ve své rovnici asi neuvažoval. Nejde ale o názor ojedinělý. Proto je vhodné připomenout jednoduchý fakt: to, že nějaká strana uspěla v demokratických volbách, vůbec není zárukou, že jde o demokratickou stranu.

Demokracie umožňuje kandidovat nejrůznějším skupinám lidí, pokud dodrží základní pravidla. Když ale systematicky zpochybňují existenci nezávislých médií nebo občanského sektoru a pokud relativizují základní občanské svobody – třeba svobodu vyznání nebo vlastnictví, nejsou to demokraté. Každý, kdo s nimi chce spolupracovat, se přičiňuje na rozvalu demokracie i politické kultury u nás. A je jedno, zda to byli premiéři Gross a Paroubek (svou krátkodobou mesaliancí s KSČM), nebo Bohuslav Sobotka, který to dělat alespoň chtěl. To samé platí nyní o Andreji Babišovi.

Už nyní je celá situace zřetelná u personálních nominací ve Sněmovně: kromě „obyčejných“ komunistů či členů SPD jde zejména o jejího poslance Kotena. Aby bezpečnostnímu výboru předsedal nekompetentní lunetik, který zpochybňuje členství v NATO, to je hodně silná káva. Trumfne ji snad jen možný předseda komise pro dohled nad GIBS – bývalý člen pohotovostního pluku SNB Ondráček. Aby dohled nad tímto útvarem měl člověk, který hájil totalitní systém mlácením do lidí, je otřesné.

Vinu za tuto situaci nelze klást voličům, kteří tyto persony do Sněmovny dostali. Lidé mají právo na to dělat chybná rozhodnutí, která jim škodí – je legální kouřit, pít alkohol nebo se cpát vepřovým masem. Proč by nemělo být legální volit někoho, kdo není demokrat, slibuje nesplnitelné a je přitom vrcholně neschopný?

Chyba je v poslancích, kteří utvoří většinu a tato individua do daných funkcí prosadí. A tím se opět dostáváme k poslancům ANO. Jistě, jsou vítězem voleb a jsou přitom izolováni. Avšak místo aby zkusili blokádu prorazit a vyjednávali, okamžitě vytvořili hlasovací blok se stranami, které by měly být z lidského i programového pohledu nepřijatelné. Snad je mezi dvěma miliony voličů ANO alespoň část lidí, kterým celá situace přijde otřesná – a dají to nějak najevo.

Neomezujme se ale jen na ANO – například ČSSD nemá s komunisty dlouhodobě žádný problém a kdyby mohla, jistě by konala stejně. Bylo to nepřijatelné už dávno a je to špatně i nyní. A zcela samostatným případem je již zmíněný poslanec ODS Klaus. Při volbě předsedy poslance Kotena podpořil, protože ho prý nechce kádrovat. Pak ale nepodpořil jiné kandidáty, neboť si je prokádroval a zjistil, že se mu nelíbí, co říkají. Na další dotazy médií odvětil, že nebude každé své hlasování vysvětlovat. ODS má jako nejsilnější opoziční strana velkou odpovědnost. Doposud svou roli hrála bez chyby a má potenciál k návratu ve velkém stylu. Každý její člen, který svými slovy či skutky zpochybňuje členství v EU nebo NATO, jí ovšem může výrazně ublížit.

Česká společnost nyní čelí zásadnímu zpochybnění hodnot, které byly posledních 28 let považovány za dané. Bez nich se můžeme dočkat věcí, na něž zatím ani nemáme dost fantazie. Dosavadní lhostejnost je nejlepším spojencem všech, kterým demokracie překáží. Ovšem naší demokracii nemohou zachraňovat jenom politici, tato práce patří spíše nám, voličům.