6.5.2019
Kategorie: Politika

Nová strana Klause ml. a její možnosti

Sdílejte článek:

TGM

Znám Čechy bludem zmámené, znám Řím jenž mocí na blud stačí, znám cokoliv jen sebe ne…

Úryvek ze sonetu François Villona popisuje někdejší českou zem, kdy se Češi jako kacíři postavili moci Říma. Středověký euroskepticismus zahořel jasným plamenem a s ním Jan Hus i země Koruny České…

“Vládnout Čechům je boží trest !”, říkával král Václav IV. (syn Karla IV.).

“Čechové jsou udatný národ a já jsem jejich král ! Čechů, těch rebelů, co nectí majestát, jsem se vždycky bál, proto je v Čechách zmatek, moji rozmilí a nelepší se to”…říkával král Zikmund Lucemburský (syn Karla IV.)

„Buď vládcem občanům, ne otrokům!“, říkával císař Josef II. (syn rakouské císařovny Marie Terezie).

„Praotec Čech, dej mu pánbůh věčnou slávu, byl vůl. Tolik pěkných míst na světě – a on pak se musel zastavit zrovna tam, kde se zastavil a posadil nás mezi Němce a Rusy. Vůl.“ To říkával Jan Masaryk (syn prezidenta osvoboditele TGM).

„Nevidím jiné východisko, než vypadnout z Evropské unie. I za předpokladu, že o třetinu zchudneme,“ řekl Václav Klaus junior (syn prezidenta Václava Klause).

Očekávání jsou velká. Nová strana VKJ chce měnit dějiny. To vše vyvolává řadu otázek. Je však vůbec možné v novověku dějiny měnit?

Počátky změn z roku 2015 

Začalo to v roce 2015. Nečekaná migrační krize zasáhla Evropu naplno a změnila tak myšlení a směr politiky. Objevil se Martin Konvička a začal udávat trend. Mainstreamová média i politici po něm okamžitě vystartovali. Dnes to, co říkal, říkají všichni. Konvička, Hampl, Hrindová a pár dalších prohodili umyvadlo oknem. Jejich blogy na iDnes.cz byly rušeny, jejich privátní facebooky byly blokovány. Nebylo nikoho, snad kromě prezidenta Zemana, kdo by se jich zastal. Jejich přímé politické angažmá neuspělo, ale duch toho, co říkali, se stal mainstreamem. Dnes i premiér Babiš používá rétoriku proti ilegální migraci, podporuje spojenectví V4 a chce tzv. “Silné Česko”.

Ti co stáli bokem

Následoval zástup těch, kteří se do otevřeného okna začali vlamovat. Objevili se Robejškovi Realisté, Okamura se rozhodl, že namísto velebení Islámu (známý je jeho někdejší, dnes už smazaný facebookový post o návštěvě mešity s jeho někdejší přítelkyní, ten post byl obdivný vůči islámu), bude proti němu. Tím doplnil svůj program o další myšlenku, která nebyla jeho, ale byl schopný ji voliči prodat. Díky němu jsou tedy tato témata v parlamentu, i když by si zasloužila, aby byla podávána lépe. Robejšek vyhořel, protože se těžko ztotožňoval s “plebsem”, jeho program pro lepšolidi na “vlastenecké scéně” zkrachoval. I když měl na propagaci finance, které před ním nikdo na patriotické scéně k dispozici neměl. Udělal však i další chyby, a to nejen on, ale i jeho spolustraník Alexander Tomský. Útočili veřejně na Okamuru, Konvičku, Hampla, i německou AfD. To se jim nevyplatilo a zmizeli ze scény rychleji než se čekalo…

VKJ

Bokem stál i Václav Klaus junior. Jeho možnosti byly jiné. Každé pondělí má k dispozici blog na Novinky.cz a zablokován na facebooku byl jen jednou a to na chvíli. Po určitém váhání se nakonec rozhodl do toho jít. Vrátil se do strany, kterou zakládal jeho otec “u nich doma v kuchyni” a tam pracoval na kampani do sněmovny. V roce 2017 se do sněmovny s ODS dostal. Měl nejvíce preferenčních hlasů (22 614), více než předseda ODS Petr Fiala (13 003) a byl hned druhý za předsedou ANO Babišem (48 539). Jenže tím to vše v podstatě skončilo. VKJ navrhoval uzavřít koalici s Babišem a ovlivňovat tak vládu. To však vedení ODS zavrhlo a začalo posilovat eurohujerskou rétoriku. Dnes je ODS více probruselská, než Babišovo ANO. Bylo tak otázkou času, kdy v ní VKJ bude muset skončit.

To se stalo letos na jaře. VKJ byl ze strany vyloučen a stal se zajímavým pro všechny představitelné malé euroskeptické strany. Ty mu nabízely, aby za ně kandidoval do europarlamentu. To nakonec zavrhnul a rozhodl se založit stranu vlastní. Což je ta nejtěžší možná cesta.

Nová strana a její možnosti

Vytvořit dnes novou stranu je těžké, ta doba už je částečně pryč. Ve vlně nových stran se prosadili Babiš a Okamura. VKJ s tím přichází v době, kdy už je situace na naší politické scéně víceméně jasná. Babiš je částečným euroskeptikem (něco jako italské vládní Hnutí 5 hvězd) a Okamura jasným euroskeptikem (který ovšem neusedl ve vládě, tak jako Salviniho Lega). Ostatní strany jsou (nepočítáme-li Komunisty, kteří jsou něco mezi) jasně eurohujerské (ODS, STAN, TOP0,9, Piráti, Lidovci, ČSSD).

Kde tedy bude čerpat spolustraníky a voliče ?

Kromě laciných a marných konjukturalistů, kteří budou ihned očekávat pašalíky a koryta a budou jich zástupy, bude potřebovat spolupracovníky, kteří mu stranu postaví. Platí to hlavně mimo Prahu. Ta tam je doba, kdy v Praze vyhrávala tenisová raketa Václava Klause seniora. Praha je dnes ukázkovým multi-kulti eurohujerským městem. Mimo Prahu to však bude mít strana VKJ těžké. Ten prostor je obsazen Babišem i Okamurou. Přesvědčovat voliče, že jsem lepší a větší euroskeptik než Okamura a že budu mít jednou moc prosadit “program kacířů” lépe než Babiš, který dělá v tomto ohledu jen to, co se mu hodí a co musí, nebude vůbec jednoduché.

Paříž není Francie, říkával císař Napoleon a Itálie není Řím, říkával Julius Caesar. Oba dva zvítězili, teprve když za nimi stála celá země. Hlavní města se nakonec přidala, aby mohla svůj osud ovlivňovat.

Tým VKJ & finance

O jeho týmu toho zatím není moc známo, občas probleskne zpráva, kdo by mohl přicházet v úvahu. Nicméně nic není zatím potvrzené. Politika také něco stojí. Kdo to zaplatí, se také zatím neví…

Největší otázka ?

Zda bude na politickém trhu po takovéto nové straně poptávka. Protože občané jsou momentálně více spokojeni než nespokojeni, a to jak s prezidentem Zemanem, tak i Babišem, kterému rostou preference. A nejde o to, co si myslí pár intelektuálů v Praze.

Možná by bylo výhodnější, než budovat novou stranu, vstoupit do strany již fungující a snažit se ji ovlivňovat a nakonec převzít. Jako eurohujeři a neomarxisté kdysi ukradli pravicovou a konzervativní ODS, tak změnit například Babišovo ANO a posunout ho více pronárodně, nebo posílit SPD. Možná by to stálo méně sil. Ale je samozřejmě na každém, jakou cestou se vydá.

VKJ se vydal cestou nejsložitější, což ho může hodně naučit. Ale je to také cesta, která má mnoho otázek, a nemusí vůbec dopadnout dobře. Nicméně, jak říkal Randle McMurphy v Přeletu nad kukaččím hnízdem, “aspoň jsem to zkusil”, to umyvadlo alespoň prohodit oknem. Nebyl však první. Konvička, Hampl, Hrindová, už to udělali před ním. Teď je to na něm. Snad se mu podaří umyvadlo nejen prohodit, ale i na té svobodě nakonec uspět…

Autor: TGM

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (16 votes, average: 4,38 out of 5)
Loading...