Opravdu snesou snahy o rozbití EU srovnání s luddismem?

Pan Hvížďala na Neviditelném Psovi přirovnal snahy o rozbití EU s luddismem, tedy oním rozbíjením strojů v začátcích dělnického hnutí. Je toto přirovnání správné?

O co tam šlo

V rámci technologického vývoje byly vyrobeny nové stroje, které velmi razantně zefektivnily práci – potisk kartounové látky vzory.

Méně intelektově zdatní jedinci z řad podnikatelů usoudili, že když stroj s jedním dělníkem vykoná práci čtyř dělníků beze stroje (kolik ten poměr přesně byl, se asi dá někde najít, ale i kdyby to bylo 1:3 nebo 1:10, na podstatě věci se tím nic nemění), tak bude nejlepší tři ze čtyř dělníků vyhodit a vyrábět dál jako v předstrojní éře a ušetřit na mzdových nákladech (třeba ne celé 3/4, ale hodně). V souvislosti s oním vyhazováním z práce se začali dělníci bouřit a mj. také rozbíjeli ony nenáviděné stroje, které jim braly práci (protože většina z nich měla skončit na dlažbě).

To podstatné

Kvalitnější podnikatelé pochopili, že tudy cesta nepovede (a přivedly je k tomu ty dělnické bouře, a nic jiného). Že výsledkem nasazení strojů bude naopak zvýšení produkce a snížení cen finálního zboží (ať už metráže pro nákup koncovými zákazníky, nebo suroviny pro krejčovské závody). Takže výsledkem bude, že na jimi vyráběné zboží dosáhne daleko větší množství obyvatel (a dokonce i někteří jejich dělníci) a výsledkem nasazení strojů pak bude nikoli bída významného procenta dělníků, ale naopak celkový vzestup materiálního bohatství společnosti. V této souvislosti lze připomenout, že ta ruční výroba byla tak drahá, že si šaty z takto vyrobené látky pořídila i anglická královna Viktorie.

Prostě, víme (a nejen z Marxe a Engelse, ale i od lidí, od nichž to ti dva vousáči opsali), že primární jsou výrobní prostředky, a od nich se posléze odvíjejí i výrobní vztahy. Takže zavedení “perotinek” nakonec vedlo ke změně výrobních vztahů, což vedlo k pozitivnímu posunu celé společnosti. Ovšem, ono by se to bez těch luddistických bouří zcela jistě nestalo, protože podnikatelé v podstatě neměli moc zájem než vyrábět +- stejné množství zboží se čtvrtinou dělníků než dříve, s tím, že vše další by zůstalo nezměněno (struktura odbytu, logistika surovin i hotových výrobků, včetně cen, a prakticky vše další). Byly to právě tyhle bouře, které je donutily učinit z nouze ctnost a celou logistiku před výrobou i po ní totálně překopat.

Prostě, ekonomika nepřijde a nezaťuká podnikateli na rameno se slovy “Blbče, makej, vyráběj čtyřnásobek a nasaď na něj takovou cenu, že budeš mít odbyt i mezi chudšími lidmi!”. Ta ekonomika se, potvora jedna škaredá, projevila těmi luddity.

Analogie s EU

S tou EU je to složitější. To není nějaká “perotýnka”, umožňující zefektivnit výrobu, zvýšit její objem a nakonec i zvednout materiální úroveň celé společnosti. Něco takového bylo neomarxisty zlikvidované EHS, proti kterému v podstatě (mimo ultralevicových extrémistů) nikdo nebojoval a naopak naprostá většina společnosti ve všech členských státech z něho měla benefity a podporovala je.

EU funguje přesně opačně: jakoukoli efektivitu práce snižuje pod pochybnými ideologickými hesly z levé části politického spektra. Naopak, je zdrojem prakticky kompletního zaostávání, které velmi pečlivě charakterizoval nedávno Viktor Orbán ve svém projevu k evropským papalášům (před pár týdny jsem na něj zde uvedl odkaz). EU zaostává v řadě oblastí a nikde se vývojově neposunuje před konkurenční státy a soustátí. Utíkají z ní firmy, které vytvářejí zisk provozovaný vysoce sofistifikovanými technologiemi. Pod taktovkou EU klesá i úroveň vzdělávání, které je nahrazováno stále víc ideologickým vymýváním mozků. Obávám se, že naprostá většina současných absolventů humanitních oborů nemá ani na naši předrevoluční maturitu.

Tvůrci “New Green Dealu” se nijak netají tím, že jedním z cílů jejich projektu je zbídačení širokých mas, drastický pokles životní úrovně i ztráta dostupnosti řady dnes běžných technologických vymožeností, aniž by došlo k jejich náhradě nějakým ekvivalentem.

Abych to uvedl konkrétněji: Asi bych byl poněkud na rozpacích, kdyby mi někdo řekl v roce 1989, nebo krátce poté, že po dvaceti letech pobytu v EU nebudu nosit digitálky  a nebudu používat ani digitální fotoaparát (obojí považované za silnou kapitalistickou vymoženost).  Nicméně se to stalo, protože přirozeným vývojem došlo k jejich nahrazení “chytrým” mobilním telefonem, který mi navíc umožňuje nahrávat v docela slušné kvalitě i videosekvence a také zvuk bez obrazu. Takže nemusím brečet ani o digitálky ani o fotoaparát. Na druhé straně EU zcela bezostyšně vyhrožuje tím, jak bude v rámci “boje za klima” rušit celá odvětví průmyslu, likvidovat (nebo znárodňovat) hmotné statky lidí apod. Přičemž to bude dělat, a nijak to nepopírá, násilím a proti vůli i odporu občanů, zatímco ty digitálky a fotoaparát jsem odložil zcela dobrovolně a z vlastní iniciativy. Nikdo mě nenutil je přestat používat, pouze se jejich používání stalo v konkurenci toho chytrého mobilu nepotřebným, nevýhodným.

Jistěže, pokud by byla EU s to nabídnout “ekologickou” alternativu, která by byla současně i výrazně výhodnější, třeba za individuální automobilovou dopravu, funkční ledničku s mrazničkou, funkční vysavač, skutečně svítící žárovku a mnoho dalších, tak by na to lidé přešli stejně spontánně, jako já na ty hodinky a foťák v mobilu a nemuselo by se jim nic vnucovat. A počet “staromilců”, nebo takových, kdo potřebují např. fotit na velký čip a s vysokým rozlišením nebo dokonce na velkoformátový film (k tvorbě skutečně profesionálních velkoplošných fotografií) by zůstalo jen pár, což by celkové posuny ve spotřebě nijak neovlivnilo.

Snad jediné, co sedí

Tlak sil na rozbití EU by teoreticky mohl vyvolat to samé, co ten výše popsaný tlak ludditů na továrníky. Tj. snahu o razantní změnu paradigmatu směřování této organizace a logistiky kolem ní.

Současná EU ovšem připomíná spíše ty z podnikatelů, kteří na luddity přivolali vojsko, aniž by hodlali cokoli změnit na své výrobě a její organizaci, a pak se divili, že ti, kteří změnili paradigma této výroby, je vytlačují z trhu. Bylo toho hodně napsáno o brexitu jako příležitosti, aby EU reformovala svoje principy a celou organizaci, nicméně jediným typem reakce, jehož jsme se nakonec dočkali, byly snahy o další ztotalitnění EU pod heslem “více Evropy”. Čili posílení přesně toho, před čím Britové z EU utekli. Ostatně nejrůznější naschvály a podrazy ze strany EU proti nyní již svobodné Velké Británii jsou jakousi obdobou onoho přivolaného vojska. Dnes už se nepokrytě píše o “nutnosti” zrušit právo veta jednotlivých zemí a o zavádění dalších prvků totality do jejího řízení. EU také velmi razantně zvyšuje úroveň cenzury všude tam, kde to jen trochu jde.

Buď se tedy podaří, že EU drasticky změní své chování i své cíle (jako ten továrník, který pochopil, o co v tom luddismu jde), nebo skutečně bude gradovat konflikt mezi ní a členskými státy, potažmo občanskou společností v nich, aby došlo nakonec k jejímu rozbití (protože ta potvůrka ekonomie svůj pokrok jinak, než rukama nespokojených občanů udělat nemůže, pouze do nich strčí ty správné hlasovací lístky, a když to nepomůže, tak kalašnikovy).

Navíc oni “neoluddité” ukazují také to, že je něco shnilého v zasahování proti covid(u), minimálně v tom, že se na těchto zásazích naprosto nehorázným způsobem pakují farmaceutické koncerny, které navíc ignorují platnou legislativu a cpou do lidí naprosto nevyzkoušené přípravky. Mimochodem, kdyby ty přípravky byly opravdu vyzkoušené, tak by to byl ještě větší průšvih. To zkoušení totiž potřebuje daleko více času, než jak dlouho trvá covid epidemie, takže ta by pak nemohla mít jinou příčinu než záměrné vypuštění příslušného viru, proti němuž byly ty přípravky předem připraveny a vyzkoušeny.

A to samé se týká i “boje proti klimatické změně”, který v reálu není ničím jiným, než bojem za plnění “těch správných” peněženek a současně i bojem proti běžným svobodám, jako je např. svoboda pohybu.
A, ať se na mě pan autor nezlobí, kulturní a sociální kapitál je naprosto bezcenný, pokud jde do kélu ekonomika, protože za jeho prvky si nic nekoupíme. Konec konců, známí herci, během covidové krize “hostující” někde u pokladen v obchodních řetězcích nebo házející lopatou na nějaké stavbě, ukázali hodnotu kulturního a sociálního kapitálu velice názorně.

Budu velice ošklivý: Soudruzi nám pořád vyhrožují, že alternativou jejich “osvícené” vlády je područí Ruska. Vzhledem k tomu, že pod jejich vládou je čím dále tím hůře (s jednoznačnou prognózou pokračování a spíše zrychlování tohoto trendu) a navíc sama tato vláda degeneruje a rozpadá se, mohla by se ona “jediná alternativa” stát daleko přijatelnější než vláda bruselských soudruhů. Nehledě k tomu, že by nás mohla ovládnout Čína, případně Japonsko, což by bylo proti ovládnutí Ruskem zcela jednoznačně mnohem horší alternativou (viz dění v Hong Kongu a dalších zemích, kterých se Čína zmocnila, viz vláda Japonska ve 30. letech minulého století v řadě zemí jihovýchodní Asie).

Jedinou analogií mezi luddity a dnešními oponenty členství v EU (případně zájemci o její likvidaci) je fakt, že se EU zatím nedokázala přizpůsobit změně poměrů, a to ani pod hrozbou svého zániku. Což kapitalisté v éře luddismu zvládli velice dobře a naopak v podstatě toto hnutí použili ve svůj prospěch. Ovšem, šlo o kapitalistické zloduchy, zatímco EU nyní řídí socialističtí krasoduchové, jakoby z oka vypadlí soudruhu Jakešovi.