Normální je nekouřit

“Jo, ke kafíčku, … cigárko? V restauraci, v baru, v kavárně? Jsi dement nebo co? Buď ještě rád, že jsme tě nevyhodili už ve dveřích, takovýho zmetka smradlavýho, nezdravýho, bezohlednýho a neslušnýho. Tss, tss, to sou věci, no chápete to? Kafe za pade, a ještě si bude vymejšlet krávoviny. Co to je dneska za lidi? Mazej s tím ven, a tam si klidně zapal, šmejde. Možná je tam dokonce popelník.” Nebo snad ne?

“Hele, to by jeden nevěřil. Ví se, že to škodí zdraví, že z toho je rakovina, a že nebezpečí nehrozí jen jemu (teda prej – dle studií a průzkumů), ale i ostatním pasivně vdechujícím ten jeho smrad, teda jako kouř, a stejně čumí jako puk, že si nemůže zapálit. Zapal si doma, debile! Tam kde nikoho svým smradem neobtěžuješ. Tady lidi jedí “zdravé, chemicky neošetřené“, ničím uměle nevyhnané a geneticky nepozměněné potraviny a pijí zdravé ničím nesycené, neobarvené a nestabilizované nápoje. A taky “dýchaj ten krásně čistej vzduch“, když k nám jdou procházkou s dětma v kočárku, po hlavní třídě, kudy projíždí stovky osobních a mnohde taky nákladních aut. Fix, už.”

Byly kdysi doby, kdy bylo celkem normální kouřit; obzvláště patřili-li jste k smetánce, byl-li jste “hvězdou” či důležitou osobností (dnes někakej V.I.P. či co), dnes je tomu naopak. A tak je to asi se vším. Jednou nám kdosi tvrdí, že sádlo a příprava jídel na něm, je nezdravé, podruhé zas, že je tomu naopak. Pak přijde někdo jinej, kdo tvrdí, že káva taky nic moc pro zdraví, a pak zas, že je tomu naopak. A takhle bychom mohli pokračovat napříč časem a módními vlnami. Budeme se opravdu řídit tím, co nám kdo zrovna nakuká, nebo už jednou, a řekl bych konečně, budeme používat i vlastní rozum?

Kdysi dávno, někdo zřejmě velice moudrý řekl: Pochybuji, tedy myslím. Myslím, tedy jsem.

Tak například jsem pochyboval a vždy si myslel, že normální je když chlap žije se ženskou a ne s jiným chlapem, například; přesto dnes mnozí lidé bojují za sňatky geyů a také lesbiček. Abychom tedy byli „genderově“ vyvážení. Nic proti tomu opravdu nemám, ať si každý žije jak chce; je mi to srdečně jedno, nikdy jsem se o soukromý druhých nezajímal, pokud mne tedy neoblažili sami, a posuzoval je pouze dle toho, jak se chovají či co říkají a to v mé přítomnosti, tedy jsem neposlouchal „drby“. Což mi také nepřijde zcela normální, posuzovat někoho podle toho, co někdo jiný o druhém říká. A v souvislosti s tím co je normální, se nemohu nad tím nepozastavit, obzvláště dnes, v jistých souvislostech právě s onou tzv. “většinou”. Taky jsem si vždy myslel, že je třeba normální (tedy alespoň za nás bylo), že ti nekouká prdel z gatí, a že když se ohneš a vystrčíš na lidi pozadí, že je to neslušný a někdy taky docela nechutný. A jukněte se kolem sebe dnes?! A to jsou navíc všichni vypasení, jako to “užitečné” zvíře před zabijačkou. To je ale podívaná! To jako má bejt taky normální? A mnozí z těchto lidí, mi budou dnes říkat co mám a co nemám dělat? Padaj ti kalhoty, kreténe!

Taky jsem si vždycky myslel, z dnešního pohledu asi dost bláhově, že normální je nebejt pomalovanej jako šedivá betonová zeď kdesi na předměstí velkoměsta; a “hele vole”, dneska má „kerku“ každej druhej. A dokonce jsem nedávno viděl novopečenou maminku tlačící kočárek, a protože bylo venku hezky, tak také bylo vidět, jak je pěkně “počmáraná” od předu až do zadu. Super! Není nad počmaraný špeky, fakt; to je ono, a navíc je tím pádem asi in a cool, a trendy, a co já vím co ještě. To je jako taky normální? Za mých časů, to jednoznačně značilo příslušnost k určité skupině lidí. A ta in a cool a trendy, rozhodně nebyla. No, časy se opravdu mění. Co s tím naděláš. Jen se sám sebe ptám, co mají ti z minula společného s těmi dnes? Jistý souvislosti by se tu našly, a ne že ne! Nejsou to žádní domorodí příslušníci nějakého kmene, potřebující se z různých praktických důvodů odlišit. Budeme to asi v něčem jiným. Jo, vona šedá betonová zeď, není opravdu nic moc.

A normální mi taky přijde, být schopen se postarat sám o sebe a nečekat, že se o mne postará stát; že mi zajistí práci, bezpečnost a přitom mi nepoleze čím dál víc do soukromí, nebude mne svazovat někdy až stupidními a naprosto zbytečnými zákony, a že tedy nechá zodpovědnost a rozhodování včetně důsledků, na mé vůli. Tedy mi přijde normální být svobodný a tím i zodpovědný, a to i za své chyby a omyly. Normální je totiž také pochopit to, že jsou to dva navzájem si odporující požadavky, například. Jak to tak vidím, ani to už dnes není normální. Normální je, … co je tedy vlastně normální? Kdo má patent na rozum?

.

.

.

.

.

.

.

.

A tak “normálně” navrhuji, pojďme všechno zakázat, pojďme všechno trestat. Tedy až na výjimky, povolené státem, úředníkem, politikem! Jaké zdanění je například u cigaret, u alkoholu? A proč není takto zdaněno vše, co může člověku nějakým způsobem přivodit úraz nebo poškození zdraví. Pojďme zdanit život! Vždyť je přeci velmi nebezpečnej a je dokonce taky velmi návykovej. A to dokonce tak, že mnozí vyznavači moderního, zdravého života nechtějí dokonce za žádnou cenu umřít, chtějí být neustále krásní, mladí a dokonce chtějí náhradní díly; a to klidně i za cenu zmrzačení někoho jiného! To je podle Vás taky normální?

Jakou pokutu dostane kuřák za kouření například na zastávce? Chci, aby stejnou pokutu dostal každej, kdo na mne vystrčí svou nechutně tlustou prdel, když si sedá v restauraci, kde zrovna jím. Opravdu to značně škodí mému zdraví! Chci, aby stejnou pokutu dostal každej řidič, kterej špatně zařadí rychlost, nebo jede jak idiot, tak že mu jeho auto kouří jak tovární komín. Taky chci, aby každej kdo se líbá na veřejnosti s jedincem stejného pohlaví, byl taky pokutován; chci, aby ti co žijí, a mohou si tím pádem nějak ublížit, platili stejnou daň ze všeho, jako já s cigaret. Mělo by to navíc jednu výhodu a bylo by to spravedlivé. Odpadnou starosti s důchodama, s nezaměstnaností, s nedostatkem financí. Nebude se propouštět, dokonce ani v přebujelé a zbytečné státní správě, která plošný zákaz kouření v restauracích a další podobný “krávoviny” vymejšlý; a to bez ohledu na vůli a záměr majitele, provozovatele. Budou totiž prachy z těch nekřesťanských daní, a to takové, že už vůbec nic nebude problém.

Ano, já chci! Chci, … do pihele tmavýho, co já to vlastně chci? Jo, aha, už vím! Chci taky někam patřit, chci taky proti něčemu nebo někomu bojovat. Chci taky být viděn a slyšen. Já chci, chci, chci, … a basta!

Dovětek: Objevuje se zde mnoho článků na téma kouření a plošného zákazu kouření v restauracích. Škodlivost pasivního kouření, není zcela a bez pochyb prokázána (na což jsem upozorňoval již mnohokrát – a stačí se jen logicky zamyslet a položit si jednoduchou otázku: “jak se asi něco podobného prokazuje” a jak takové laboratorní pokusy či studie, vylučují vliv celkového prostředí, otráveného naší činností); pomiňme ovšem účelové studie různých lobbystických skupin. Kdo chce o problematice vědět víc, musí hledat i studie, které prokazují zanedbatelnost vlivu pasivního kouření na lidské zdraví, či nemožnost něco podobného prokázat. Pokud někdo mluví o hysterii ve vztahu ke kouření či jeho zákazům, vykazují příznaky hysterie především militantní nekuřáci, za časté vyznavači zdravého životního stylu, ženy apod. Jde jen o módní vlnu, podporovanou nevybíravou propagandou těch, kteří na tom mohou nějakým způsobem vydělat. A jde také o to, zastřít jinou problematiku zástupným problémem. Otravujeme a zamořujeme životní prostředí tak, že škodlivé látky, jedy a karcinogeny jsou všudypřítomné, hledáním a poukazováním na zástupné problémy ovšem tento fakt nezmizí.

[ad#velkadolni]