11.5.2019
Kategorie: Exklusivně pro PP, Společnost

Nevěřit v Boha je normální?

Sdílejte článek:

PAVEL VESELÝ

#Pavel VeselyPodle mnohých je nevěřit v Boha a nemít víru naprosto racionální. Věřit v Boha je podle nich stejně tmářské jako věřit v čarodějnice, hejkaly nebo vodníky. V 21. století je naprosto zřetelný odklon od víry, a to v celém světě. Naopak, věřit v chlapíka na obláčku je zcela iracionální. Normální je v Boha nevěřit, neboť neexistuje.

.
A dále vůči věřícím tito lidé pokračují. Probuď se! Žádný Bůh není! Nikdy nebyl! Celý život ti lhali. Ježíšek nenosí dárky a neodpouští tvé hříchy. Každý si za svojí blbost může sám. Navíc, na nic Boha nepotřebuješ a už vůbec k ničemu není dobrá církev. Je to stejné, jako bys věřil, že avataři ve virtuální realitě jsou živí a církev je tutoriál, který si musíš před každým spuštěním hry celý přehrát, a ještě tě v jejím průběhu permanentně otravuje s nápovědou, jak máš hrát. To je ale pěkný vopruz! Normální je v Boha nevěřit. Takových a podobných názorů je dnes mnoho.

Dnes není důležité, kdo co skutečně je, ale kdo se na co cítí. Když se někdo cítí ženou, je jí, i když je ve skutečnosti muž. A žena se vzdá svého ženství, protože se cítí být mužem. A oběť, bez jakýchkoli důkazů je obětí, aniž se cokoli prokáže, že jí skutečně je. A v případě církve se její obětí cítí někteří již od pohledu. A tak v této zmatenosti jsme jen směsí pocitů a emocí, protože nikoho ve skutečnosti nezajímá, kdo a co ve skutečnosti jste. A tak se stává, že oběti samotné chrání skutečné pachatele, protože ony se nakonec nechtějí mstít. Ale nechtějí ani pravdu. Ani chránit druhé. A ti, co jsou označeni nevinně a křivě se stávají pachateli, i když nic neudělali. A skutečnost vlastně dnes nikoho nezajímá. Je doba emoční. Záleží na tom, kdo se jak cítí, a ne kdo a co vlastně je. A tak jsme se díky tomu propracovali ke lži…A to jsme chtěli pravdu…

Miluji ta slova, mělo by se a mělo se udělat. Vždy mi to přijde mluvit jako o detektivce ve chvíli, kdy už je vše vyřešeno. Kdo ví, jak by postupoval onen kritik. Stejně tak mi to přijde v případě kritiky, co se mělo udělat a neudělalo v případě církevních restitucí. Návrh komunistů, který byl schválen, je paskvil, jak řekla i prof. Válková. Místo, aby se všichni spíše soustředili na to, že se jedná o naprostý nesmysl a aroganci moci, která byla schválena na svátek Svatého Vojtěcha, významného Evropana, mluví se o čemkoli jiném. A ten, který jinak mluví o čemkoli, jako vždy, když nemá mlčet, zarytě mlčí. Jediný, kdo jasně a přesně mluví, je znovu kardinál Dominik Duka. Co to celé ukazuje? Ukazuje to jen na slabou opozici a především zbabělost a neochotu racionálně přemýšlet od těch, kteří zvedli ruku. Vše se stalo krátce po Velikonocích, kde dav křičel “Ukřižuj ho”. A totéž se stalo zde. Je to přece společenská poptávka, hájili se mnozí. Tak jistě i tehdy to byla společenská poptávka, kterou vytvořili jiní na základě strachu a manipulace. I tehdy raději dav chtěl propustit vraha a rozvraceče, protože to byla společenská poptávka. Ostatně i dnes se takoví pouští. Nic se od té doby nezměnilo. Jen kulisy, nikoliv člověk. A tak pokud se dav zmanipuluje a zblázní, je možné tím omluvit jakoukoli iracionalitu. A že jich je v zásobě ještě několik. Bohužel.

Máme se velmi dobře. Odhlédněme teď od schodku státního rozpočtu i při rozpuštění různých rezervních fondů. Plná nákupní centra i struktura těch, kteří mají plné koše, nasvědčují tomu, že se máme dobře. To, co je problém, je zvyšující se tlak na člověka a agresivita mezi lidmi, která z této nejistoty vychází. Máme plné ledničky, a přesto máme hlad a prázdno. Máme prázdnou a hladovou duši a hledáme její naplnění. A jelikož jsme se zřekli jako stát ve velké většině víry a rodiny, nezbývá nám než věřit populistům, kteří nás hladí po srsti, říkají, co chceme slyšet a snaží se nás zbavit strachu ve prospěch svých vlastních cílů. Ty jsme z valné většiny ochotni plnit. Jsme přece plni strachu. Ale máme přece plné košíky, neustále se zvyšují platy a minimální mzdy. A tak se v této zmatenosti snažíme žít… Přežít…Není to náhodou poněkud málo?

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (18 votes, average: 3,17 out of 5)
Loading...