Pře
11.5.2019
Redakce
0
Kategorie: Exklusivně pro PP, Společnost13 přečtení

Nevěřit v Boha je normální?

Sdílejte článek:

PAVEL VESELÝ

#Pavel VeselyPodle mnohých je nevěřit v Boha a nemít víru naprosto racionální. Věřit v Boha je podle nich stejně tmářské jako věřit v čarodějnice, hejkaly nebo vodníky. V 21. století je naprosto zřetelný odklon od víry, a to v celém světě. Naopak, věřit v chlapíka na obláčku je zcela iracionální. Normální je v Boha nevěřit, neboť neexistuje.

.
A dále vůči věřícím tito lidé pokračují. Probuď se! Žádný Bůh není! Nikdy nebyl! Celý život ti lhali. Ježíšek nenosí dárky a neodpouští tvé hříchy. Každý si za svojí blbost může sám. Navíc, na nic Boha nepotřebuješ a už vůbec k ničemu není dobrá církev. Je to stejné, jako bys věřil, že avataři ve virtuální realitě jsou živí a církev je tutoriál, který si musíš před každým spuštěním hry celý přehrát, a ještě tě v jejím průběhu permanentně otravuje s nápovědou, jak máš hrát. To je ale pěkný vopruz! Normální je v Boha nevěřit. Takových a podobných názorů je dnes mnoho.

Dnes není důležité, kdo co skutečně je, ale kdo se na co cítí. Když se někdo cítí ženou, je jí, i když je ve skutečnosti muž. A žena se vzdá svého ženství, protože se cítí být mužem. A oběť, bez jakýchkoli důkazů je obětí, aniž se cokoli prokáže, že jí skutečně je. A v případě církve se její obětí cítí někteří již od pohledu. A tak v této zmatenosti jsme jen směsí pocitů a emocí, protože nikoho ve skutečnosti nezajímá, kdo a co ve skutečnosti jste. A tak se stává, že oběti samotné chrání skutečné pachatele, protože ony se nakonec nechtějí mstít. Ale nechtějí ani pravdu. Ani chránit druhé. A ti, co jsou označeni nevinně a křivě se stávají pachateli, i když nic neudělali. A skutečnost vlastně dnes nikoho nezajímá. Je doba emoční. Záleží na tom, kdo se jak cítí, a ne kdo a co vlastně je. A tak jsme se díky tomu propracovali ke lži…A to jsme chtěli pravdu…

Miluji ta slova, mělo by se a mělo se udělat. Vždy mi to přijde mluvit jako o detektivce ve chvíli, kdy už je vše vyřešeno. Kdo ví, jak by postupoval onen kritik. Stejně tak mi to přijde v případě kritiky, co se mělo udělat a neudělalo v případě církevních restitucí. Návrh komunistů, který byl schválen, je paskvil, jak řekla i prof. Válková. Místo, aby se všichni spíše soustředili na to, že se jedná o naprostý nesmysl a aroganci moci, která byla schválena na svátek Svatého Vojtěcha, významného Evropana, mluví se o čemkoli jiném. A ten, který jinak mluví o čemkoli, jako vždy, když nemá mlčet, zarytě mlčí. Jediný, kdo jasně a přesně mluví, je znovu kardinál Dominik Duka. Co to celé ukazuje? Ukazuje to jen na slabou opozici a především zbabělost a neochotu racionálně přemýšlet od těch, kteří zvedli ruku. Vše se stalo krátce po Velikonocích, kde dav křičel „Ukřižuj ho“. A totéž se stalo zde. Je to přece společenská poptávka, hájili se mnozí. Tak jistě i tehdy to byla společenská poptávka, kterou vytvořili jiní na základě strachu a manipulace. I tehdy raději dav chtěl propustit vraha a rozvraceče, protože to byla společenská poptávka. Ostatně i dnes se takoví pouští. Nic se od té doby nezměnilo. Jen kulisy, nikoliv člověk. A tak pokud se dav zmanipuluje a zblázní, je možné tím omluvit jakoukoli iracionalitu. A že jich je v zásobě ještě několik. Bohužel.

Máme se velmi dobře. Odhlédněme teď od schodku státního rozpočtu i při rozpuštění různých rezervních fondů. Plná nákupní centra i struktura těch, kteří mají plné koše, nasvědčují tomu, že se máme dobře. To, co je problém, je zvyšující se tlak na člověka a agresivita mezi lidmi, která z této nejistoty vychází. Máme plné ledničky, a přesto máme hlad a prázdno. Máme prázdnou a hladovou duši a hledáme její naplnění. A jelikož jsme se zřekli jako stát ve velké většině víry a rodiny, nezbývá nám než věřit populistům, kteří nás hladí po srsti, říkají, co chceme slyšet a snaží se nás zbavit strachu ve prospěch svých vlastních cílů. Ty jsme z valné většiny ochotni plnit. Jsme přece plni strachu. Ale máme přece plné košíky, neustále se zvyšují platy a minimální mzdy. A tak se v této zmatenosti snažíme žít… Přežít…Není to náhodou poněkud málo?

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
13 přečtení
(18 votes, average: 3,17 out of 5)

Podobné příspěvky

Čtenáři drží Pravý prostor při životě

Podpořte svobodný Pravý prostor

Zdá se, že máte zapnuté blokování reklam. Reklamy nám pomáhají financovat provoz webu. Pro pokračování je prosím povolte pro Pravý prostor, nebo si zvolte Premium a čtěte bez reklam.

Čtení bez reklam

Premium za 99 Kč měsíčně
nebo 990 Kč ročně.

Předplatit Premium Podpoříte redakci a získáte odznak odběratele.

Čtení s reklamami

Povolte reklamy na našem webu a pokračujte ve čtení zdarma.

Stačí výjimka pro pravyprostor.net.