Nerudová dělá ostudu slovu ekonom

Jejich názory moc neznám.Občas od p.Vondráčka.Moc toho prostoru se jim nedostává…Dle čeho pak chcete hodit svůj hlas?

Mně to spíš připadá, že se Brusele zmocnili mimozemšťani.

Frigo to je dobrá charakteristika.
Takovýmto typům lze potom následně nakecat cokoliv z brožurek a výsledek se po letech dostaví.
Firma Tesla směle směřuje k bankrotu nevratně.

Strach jako politický nástroj moci
Strach je jednou z nejsilnějších lidských emocí. Zná ji každý. Lidé mají zbytečné obavy, nebo se nebojí, když by se bát měli. Některé obavy vytváří společnost a politika, například strach z mírové jaderné energie, který je produktem desetiletí protijaderné propagandy.

Současným vrcholem tohoto strachu je rychlé vyřazení kancléřky Merkelové z jaderné energie, pár měsíců poté, co se její vláda rozhodla prodloužit životnost jaderných elektráren. Důvodem bylo tisícileté tsunami v Japonsku, které poškodilo i jadernou elektrárnu na pobřeží. Během několika hodin od příchodu zpráv už tehdejší ministr životního prostředí Norbert Röttgen hovořil o roztavení jádra, které spustilo dynamiku, kterou již nelze zastavit. Ani kvůli tomu, že údajných 20 000 jaderných obětí skutečně zabila tsunami a v jaderné elektrárně nedošlo k žádné přímé smrti. Na následky možných následků jaderné havárie dosud zemřel pouze jeden člověk. Skutečnost, že v Německu nemohou být žádné tsunami, již nehrála roli poté, co společenské klima ovládl strach z jaderné katastrofy. Zelení vyhráli zemské volby v BaWü, předchozí domovské zemi CDU, a byli neporazitelní i v následujících dvou volbách.
Společnost se však nebojí důsledků neustálých výpadků proudu nebo rozsáhlých výpadků proudu, které jsou každým dnem pravděpodobnější, jak postupuje „energetický přechod“. Kvůli obrovskému množství instalované větrné a solární energie je elektrická síť vystavena silným výkyvům. Základní zátěž, tedy bezpečné napájení, které je nezbytné pro vysoce industrializovanou zemi, jako je Německo, lze udržet jen s obtížemi. Pokud se zelená elektřina vyrábí ve velkém, musí se stále dráž odvádět do sítí jiných zemí, v případě útlumu se musí elektřina draze nakupovat z těchto zemí. Díky tomu máme nejvyšší ceny elektřiny v Evropě. Již nyní chybí kapacita pro deset jaderných elektráren k zajištění bezpečného napájení a politicky žádaná elektromobilita je teprve na začátku. Ve skutečnosti by měl být v Německu do roku 2020 1 milion elektromobilů. Naštěstí pro bezpečnost dodávek je jich jen několik desítek tisíc. Každý už může vědět, že opuštění jaderné energie, uhlí a elektromobility nejdou dohromady, ale varovný signál se přehlíží.
Rozšířená panika vyvolaná strachem může určovat osud celých skupin nebo společností, ale stejně tak nedostatek nutného strachu, přehlížený varovný signál.

V historii tomu tak bylo vždy. Strach z několika stovek Španělů na koních paralyzoval mocného Moctezumu a jeho pána, který čítal přes sto tisíc válečníků, natolik, že se podřídil a nechal svou říši v záhubu. Nedostatek strachu Trojanů z koně, kterého Řekové zanechali, vyústil v pád Tróje. Dříve byla varování Laocoona a Cassandry ignorována.
Po této krátké odbočce se dostáváme k dnešnímu politickému přístupu ke strachu. Jaké jsou souvislosti mezi strachem na jedné straně a právem a politikou na straně druhé?
Existují dvě teze od Casse Sundsteina, který se tímto tématem zabýval ve své knize „Zákony strachu“.
Dobře fungující vlády se snaží být vládami deliberativními. Pořádají pravidelné volby, zodpovídají se veřejnosti a vyžadují, aby jejich úředníci sloužili veřejnému blahu. Pokud se veřejnost obává triviálních rizik, pokusí se deliberativní vláda tyto obavy rozptýlit prostřednictvím vzdělávání. Nainstaluje ochranné mechanismy proti panice. Stejné ochrany se aktivují, když se veřejnost nebojí navzdory vážným rizikům. Deliberativní demokracie bude v takových případech jednat bez ohledu na to, zda to veřejnost požaduje nebo ne. V reflektivním občanství nakonec převažují hodnoty, nikoli falešné faktické soudy.
Dobře fungující demokracie se pokoušejí řešit sociální konflikty dohodou, nikoli na úrovni teorií o tom, co je správné a dobré, ale na nižší úrovni praktik a principů, na kterých se mohou shodnout různí lidé v heterogenních společnostech Velké otázky, jako je existence Boha , povaha svobody a rovnosti, důležitost užitečnosti a účinnosti nebo význam spravedlnosti nesouhlasí. Dobře fungující společnosti umožňují svým občanům souhlasit, když je to nutné, a zbavují své občany povinnosti souhlasit, když to není možné.
Pro západní společnosti je princip předběžné opatrnosti ústředním prvkem debat o zdraví, bezpečnosti a životním prostředí. Princip předběžné opatrnosti si dokonce našel cestu do debaty o terorismu, preventivní válce, svobodě a bezpečnosti.
Uvádí, že je třeba přijmout opatření k ochraně před potenciálními nebo dokonce předpokládanými nebezpečími, a to i v případě, že příčinná souvislost je nejasná a není jisté, zda tato nebezpečí skutečně nastávají. Zásada předběžné opatrnosti je ve skutečnosti nekoherentní, protože každá možná situace zahrnuje rizika. Proto má v praxi často paralyzující princip, který tak dobře zní.
Západní vlády a stále častěji vlády po celém světě se v případě pochybností řídí zásadou předběžné opatrnosti: vyvarujte se kroků, které mohou způsobit újmu. Buďte opatrní, dokud nebude zajištěna úplná bezpečnost, nevyžadujte důkazy.
Princip předběžné opatrnosti si nyní našel cestu do mezinárodních smluv. Začalo to Světovou chartou ochrany přírody Organizace spojených národů v roce 1982 a mnohé následovaly, nejen ve smlouvách o životním prostředí, ale také při vstupu do jurisdikce. Generální advokát Evropského soudního dvora ve svém stanovisku proti společnosti Monsanto tvrdil, že zásada předběžné opatrnosti by měla být také uplatněna, „pokud ještě nelze prokázat žádné konkrétní nebezpečí pro toto zboží, ale na základě prvních vědeckých poznatků se nebezpečí jeví jako možné“. (Věc C-236/01)zdroj knihy, četba+net