7.2.2016
Kategorie: Společnost

Nemocné neomarxistické duše

Sdílejte článek:

LEA VOJTEKOVÁ 07|02|2016

Neomarxisté uznávali a uznávají Sigmunda Freuda. Ten přirovnává různá tabu k obsedantní neuróze. V pořádku. Pojďme se tedy podívat na neomarxisty zevnitř. Přes jednoho z jejich guru…

[ad#clanek-respo]

Kdo se o čem bojí mluvit? Kdo se bojí kladení otázek? Kdo sklouzává do názorových úžin? Dokonce k názorovému teroru? Pokud se někdo dívá na svět výlučně skrze brýle politické korektnosti, pak vlastně popírá oprávněnost jistých otázek. Opomíjí možnost vysvětlovat svět realisticky a uniká mu příležitost jednat.

Tato falešná politická korektnost (toto tabu) nás zavádí do světa dobrých úmyslů v labyrintu křivých zrcadel. Do světa pokřivené reality. K čemu je nám názorová svoboda, jestliže jsou z ní eliminovány celé sféry myšlení? Máme-li se bavit o islámu, musí k této debatě patřit i kritika islámu.

Jestliže někdo začne mluvit o tom, jak muslimští přistěhovalci patří mezi největší pobírače sociálních dávek nebo mezi nejhorší žáky, zadělává si na problém. Ale proč? Proč nelze mluvit o pravdě? Protože neomarxisté (resp. sluníčkáři) o ní nic vědět nechtějí. Nehodí se jim do jejich představ o sobě samých.

[ad#clanek-respo]

Tady budu citovat Freuda: ,,Touto projekcí odvrhujeme svou vlastní nepřátelskost, o níž nic nevíme a ani vědět nechceme, ze svého vnitřního prožitku do světa mimo nás, a tím ji oddělíme od sebe sama a přidělíme těm druhým.” (To oni jsou ti špatní, to oni jsou ti rasisté, xenofobové, nacisté… my jsme ti hodní.)

ZDROJ: Lea Vojteková

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (21 votes, average: 4,81 out of 5)
Loading...