14.3.2026
Kategorie: Ekonomika, Exklusivně pro PP2068 přečtení

Néé, nechceme, máme ropy, že nevíme co s ní …

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

„Krátká a vítězná“ válka s Iránem pokračuje a ceny ropy stoupají k nebesům. I ten, kdo žádné zpravodajství nesleduje, to vidí u tankovacího stojanu. Jde o prostou rovnici – když tankery nemohou proplout Hormuzem, je na světovém trhu ropy méně a její cena se tak logicky zvedá. Nejvíce trpí Evropa, která žádné vlastní, významné zdroje nemá.  A v této chvíli jí přijde nabídka – stabilní, levná dodávka kritické suroviny, nezávislá na situaci ve všelijakých průlivech. Co udělá Evropa? No jasně – odmítne ji!

Že takové pitomosti nemůžete uvěřit? Ale bohužel je to tak. V pondělí ruský president, Vladimír Putin, v televizním komentáři uvedl, že Moskva je připravena znovu spolupracovat s evropskými zákazníky. I s těmi, kteří ruské uhlovodíky přestali nakupovat, ve snaze zastavit financování války proti Ukrajině. Stačí prý jen říct. Ovšem Rusko má zájem na stabilnější spolupráci a preferovalo by dlouhodobé kontrakty… Na setkání s vládními úředníky zase prohlásil: „Pokud se evropské společnosti a evropští kupci rozhodnou přeorientovat a poskytnout nám dlouhodobou a udržitelnou spolupráci bez politického tlaku… Nikdy jsme to neodmítli.“

Že by to nešlo? Že by se na nás Trump rozzlobil? No, prozatím má hlavu v pejru a svých starostí dost. Ceny ropných produktů letí do výšin a on má na krku doplňovací volby. V takové situaci je jakékoli uvolnění tlaku na ceny u pump dobré. Už v pondělí 9. března oznámil, že zruší některé sankce na ruskou ropu, „aby snížil ceny.“ A včera vydal 30denní výjimku pro nákup ruské ropy uvízlé na moři. Nová licence vydaná Washingtonem opravňuje k prodeji ruské ropy a ropných produktů naložených na plavidla k 12. březnu. Ne, nesmějte se, že je to jako nic. Ve čtvrtek se na 30 různých místech po celém světě nacházelo přibližně 124 milionů barelů ruské ropy.

Jak na souběh ruské nabídky a nečekané benevolence velkého oranžového otce z Washingtonu reagovali „vůdcové“ Evropské únie? Začněme odshora, od hlavy (jakkoli divně to v této souvislosti zní), od předsedkyně evropské komise, Ursuly von der Leyenové. Ta měla na uvedené téma projev k europoslanců, ve kterém ruskou nabídku tvrdě odmítla. Řekla: „V současné krizi někteří tvrdí, že bychom se měli vzdát naší dlouhodobé strategie a dokonce se vrátit k ruským fosilním palivům. To by byla strategická chyba.“

Nenechme se hned na úvod znechutit a pohleďme o stupínek níže. Zdali by se alespoň tu nenašel záblesk zdravého rozumu. Na úrovni eurokomisařů, Layenové podřízených, se tématu ujal Valdis Dombrovskis, evropský komisař pro hospodářství a produktivitu. Tedy člověk, který má efektivitu hospodářství přímo v portfóliu a kterému na levných energetických vstupech jistě záleží. Vyjádřil se na tiskové konferenci Rady ECOFIN a ruskou nabídku shodil ze stolu slovy: Jsme i nadále odhodláni podporovat Ukrajinu a vyvíjet maximální tlak na Rusko.

Dobrá, kde nic není, ani smrt nebere. Ale zkusme to ještě níž. Na úrovni členských zemí. Tam jsou politici přece jen více v kontaktu s běžnými problémy a když nic jiného, pociťují tlak svých sponzorů z velkého průmyslu, aktuálně ohroženého drahou energií. President Francie Macron, který má ještě v dobré paměti brajgl „žlutých vest“, způsobený zdražením pohonných hmot, projednal ruskou nabídku s předáky G7. Jak to dopadlo? No, posuďte sami: „Na tomto setkání G7 jsme také uvedli, že tato situace v žádném případě neospravedlňuje zrušení sankcí, které existují proti Rusku,“ řekl Macron po videohovoru s dalšími lídry.

Přejděme do Němec. Tamější, energeticky náročný průmysl, už druhým rokem prchá do USA. O deindustrializaci se mluví i mainstreamu. A přitom mají jednu rouru Nord streamu stále funkční. Stačilo by podepsat smlouvu a stisknout tlačítko… Takže, co Merz? Ten se vyjádřil na dálku, z návštěvy Norska: „Domníváme se, že je špatné zmírňovat sankce nyní, ať už z jakéhokoli důvodu.“

Tak to vidíte. Ideologická zabejčenost, ať nás to stojí, co stojí. A přitom se právě otevřelo nevídané okno příležitostí. Kdy jindy, než teď, právě teď, se nabízí možnost diverzifikovat zdroje. Než válka v Iránu skončí a okno se zas uzavře. Část uhlovodíků nasmlouvat s Rusem, něco od Sauda, no a zbytek v USA, aby Trump příliš nezuřil. A pak pěkně, po kapitalisticku, začít smlouvat: „ty, Vladimíre, Donald mi právě nabídl velikonoční, prémiovou cenu. Barel za tolik… Neměl bys tam u vás taky nějakou slevu?“

A že tím „podporujeme Putinovu válku“? Božínku… Od Saudů nakupujeme ropu vesele. A přitom je Saudská Arábie vojensky zaangažovaná ve válce v Jemenu. Už od roku 2015, a trvá to do dneška. Jo, taky provedla „intervenci“ na cizí území a taky tam bojuje zástupnou válku. V jejím případě s Iránem. Ale přispívat na zabíjení jemenských Hutiú nám zjevně nevadí.

O co se tahle, zapomenutá pouštní válka, dotýká našich zájmů více, nebo méně, než rusko-ukrajinské kočkování na Donbase? Jsou to naše války? Ne. Ani ta saudská, ani ta ukrajinská. I kdyby se Fiala s Rakušanem rozkrájeli. Nejsme ve válce s Ruskem. A ty roury na východ máme stále funkční… Nebyl by už konečně čas na vlastní, nezávislou energetickou politiku? Maďar a Slovák to zatím zvládají.

Redakce

Sdílejte článek:
2068 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (25 votes, average: 4,68 out of 5)
Loading...
22 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)