Nebezpečná směsice komunismu a kapitalismu v Pekingu – a jak to ovlivňuje EU

Odborníci a novináři po celé Evropě pozorují, jak Peking stále více rozšiřuje svůj vliv na Západě. Ať už je to v rámci takzvané Nové Hedvábné stezky, nebo příslibem „svobodné ekonomiky s příchutí dozoru“. Je obzvláště nebezpečné, když západní představitelé vlád napodobují příklad Číny.

V rozhovoru pro magazín Cicero popisuje švýcarský novinář Frank A. Meyer problém s Čínou několika slovy: směs komunismu a kapitalismu. Západ se stal závislým na Pekingu a to je podle něj „nebezpečné“.

Meyer potvrzuje úvahy o tom, že Čína převzala dřívější roli Sovětského svazu jako „systémového rivala Západu“. „Samozřejmě, že má úplně jinou povahu,“ říká Meyer, protože i když byl Sovětský svaz agresivním protivníkem, nedokázal ekonomicky držet krok a „nebyl silný“. Čína je naproti tomu „velmi agresivní národ, ofenzivně agresivní a zároveň ekonomicky silný“.

Ani ve Švýcarsku tomu není jinak, protože „kdekoli je možné vydělat peníze, Švýcarsko je u toho“. Lidská práva tak již neplatí; když se nad tím trochu zamyslíme, jsou to už jen poznámky pod čarou diplomacie, míní Meyer.

Evropská komise pracovala na investiční dohodě s Čínou sedm let a významně k tomu přispěla kancléřka Angela Merkelová. Dohoda mohla být podle Mayera „odmítnuta“ z různých důvodů.

Status „Velká síla“ je nevhodný

Švýcarský novinář odmítá otázku, zda by Západ měl „starověké a velké zemi udělit status velmoci“.

Mayer věří, že pohled na současnou Čínu jako na starověkou kulturu je zastaralý, protože „máme co do činění s něčím západním: komunismem“. Podle publicisty je to něco, co se vyvinulo ze západní ideologie, a bylo to „zvrácení západního osvícenského myšlení“. „A to nemá nic společného s Konfuciem,“ poukazuje Meyer na rozpor mezi tradiční čínskou kulturou a komunismem, který byl do Číny implantován ze Sovětského svazu.

„Čína je nejmodernější, zcela totalitní diktatura, protože občané jsou tam stále více a systematicky digitálně sledováni,“ přičemž jejich chování je odměňováno nebo trestáno podle měřítek komunistické strany. Meyer popisuje útlak Ujgurů v provincii Sin-ťiang jako „stalinistický“. Zahrnuje tábory a převýchovu, což „znáte z Gulagu“.

V konfliktu mezi Čínou a Tchaj-wanem vidí odborník „studenou válku, která už probíhá“ a „[americký prezident Joe] Biden je na cestě k tomu“, aby do studené války vstoupil.

Problém vidí Mayer v tom, že mnozí považují čínský systém za „skvělý“, ale jedná se o systém, kde „jsou lidé utlačováni, ale kapitalismus je v podstatě svobodný“.

Podle publicisty spolupracuje šéf maďarské vlády Viktor Orbán, s „Číňany velmi fatálním způsobem“ právě proto, že má tento systém „v hlavě“. Peking se pokouší rozdělit Evropskou unii, stejně jako „neoliberální americké síly“, které vidí současný systém v Číně jako model pro budoucnost.

Na jedné straně jsou lidé utlačováni, na druhé straně je ekonomika svobodná – „úžasné“, dodává ironicky Meyer. „Můžeme vydělat peníze a lidé dělají, co se jim říká.“ To je „čínský systém“ a proti němu existuje jen jedna „protiagrese“.

[ad#article_et21]

Dezinformace a infiltrace v Itálii

Jedním z příkladů toho, jak Evropa propaguje a napomáhá „čínskému systému“, je iniciativa čínského režimu nazvaná „Jeden pás, jedna stezka“ („Pás a stezka“). Peking s tímto megaprojektem pronikl i do Evropy a nabízí ekonomické podněty, které mnoho zemí nerado odmítne. Iniciativa je v evropských médiích prezentována jako obrovský infrastrukturní projekt.

Jedná se o obchodní cestu, zejména námořní obchodní cestu, která se buduje z Asie do Evropy a Afriky. Projektu se také říká „Nová Hedvábná stezka“ a má rovněž obohacovat příslušné trhy práce – nyní se jej určitými způsoby účastní 140 zemí, včetně 18 zemí Evropské unie. Itálie je jednou z nich.

Odborníci sledují projekt s rostoucím znepokojením. Italský vědec Massimo Introvigne průběžně analyzuje vztahy mezi Čínou a Itálií a vidí, že Peking využívá své vlivy v jižní Evropě, v rámci iniciativy „Pás a stezka“, zejména během pandemie wuchanského koronaviru.

Mezinárodní federace novinářů nedávno zveřejnila zprávu s názvem: „The COVID-19 Story: Unmasking China´s Global Strategy“ („Příběh covidu-19: Odhalení globální strategie Číny“).

Zpráva uvádí, že dohody o italském „Pásu a stezce“ obsahovaly „dopisy o záměru mezi China Media Group a řadou italských provozovatelů mediálního vysílání, včetně RAI a [soukromých] provozovatelů vysílání Mediaset“.

Italská státní zpravodajská agentura ANSA podepsala dohodu s čínskou státní tiskovou agenturou Sin-chua o zahájení „italské služby Sin-chua“. Dohodly se, že na ANSA se každý den objeví padesát zpráv od Sin-chua.

Sin-chua, řízená Komunistickou stranou Číny, přebírá plnou redakční odpovědnost za obsah, zatímco ANSA má sloužit pouze jako prodejní nástroj. Massimo Introvigne má podezření, že ANSA v konečném důsledku jednoduše přetiskuje zprávy, které jí dodává komunistická strana.

Vysílaly se také dokumenty z Číny. Část obsahu byla přizpůsobena přímo italskému publiku a nabízena zdarma. „Požádali nás, abychom dali novoročnímu projevu prezidenta Si Ťin-pchinga více prostoru. Dali nám je zdarma, přeloženy přímo do italštiny. A vysíláme to,“ citovala zpráva Federace novinářů jednoho z italských reportérů.

Zpráva pokračuje analýzou, která ukazuje, že Itálie byla jako jedna z prvních obětí vypuknutí epidemie wuchanského koronaviru v roce 2020 cílem agresivní čínské dezinformační kampaně. Na sociálních médiích kolovala videa, která údajně ukazovala Italy stojící na balkonech svých bytů a hromadně tleskající čínské covidové pomoci, zatímco v pozadí hraje čínská hymna. Záběry nebyly falešné, ale ve skutečnosti zachycují Italy, jak tleskají jejich vlastním zdravotníkům.

Italský parlamentní bezpečnostní výbor uvedl, že spolu s vypuknutím pandemie vypukla také „infodemie“, během níž falešné zprávy a pověsti kolovaly rychleji než skutečné informace o viru. Některé z nich byly nebezpečně nepřesné.

„Slyšeli jsme z Číny, že nemá smysl umývat si ruce,“ komentoval reportér. Čínské Global Times se pokusily obvinit Itálii coby zdroj nového koronaviru: „Pokusili se říci, že virus se ve skutečnosti objevil a rozšířil v Itálii. To byla velice závažná, falešná zpráva,“ dodal reportér.

Stručně řečeno, italští novináři zaznamenali, že po první vlně epidemie začala čínská komunistická strana v Itálii masivně inzerovat. To zahrnovalo nové přístupy čínských úředníků a vůbec poprvé čínská média nabízela bezplatný obsah ušitý na míru italskému trhu.

„Žádná z těchto nabídek nebyla nikdy přijata, ale zapůsobily na nás,“ citovala zpráva reportéra. „Stávalo se to často současně s tím, když vyšly další zprávy, které ukazovaly Čínu ve špatném světle, jak se vypořádala s epidemií.“ Bylo to prezentováno tak, že negativní pokrytí by mělo být „vyváženo“ pozitivními zprávami o Číně, uvádí zpráva Mezinárodní federace novinářů.

„Jak se pandemie začala šířit,“ uzavírají autoři zprávy, „Peking využil svou mediální infrastrukturu po celém světě k zasévání pozitivních příběhů o Číně do celostátních médií, ale také k mobilizaci novějších taktik, jako jsou dezinformace“.

• Z původního článku německé redakce deníku The Epoch Times přeložila G. K.