Nabízím úvahu, na co si dát pozor ve volbách do obecních zastupitelstev. Není pravdou, že v komunální politice jde pouze o budování hřišť a školek (Obce musí dbát o pořádek a pravidla). K čemu je občanovi obecní aquapark, když obchází auta stojící na chodníku, kličkuje mezi exkrementy, před domem mu vznikne skládka a pokoušou ho volně pobíhající psi? Následující text je obecný, nemá spojitost ze situací v nějaké konkrétní obci a případná podobnost je čistě náhodná.

Zastupitelstva v malých obcích mají 7, 9 a více členů, ale vůči občanům zpravidla vystupuje pouze starosta. Argument o tom, že jde o jeho zaměstnání a jako jediný (uvolněný zastupitel) pobírá plat, není správný. Jeden člověk nemůže být ekonomem, stavebním technikem, současně vyjednavačem, zpovědníkem, obecním policajtem a hromosvodem požadavkům i láteření stovek lidí. Z psychologického hlediska nelze zaráz dělat „hodného“ i „zlého“. Tento stav zhoršuje správu obce, protože pouze sám starosta není schopen řešit (den co den, pořád dokola) všechny problémy a konflikty. Musel by se zbláznit a proto, i nechtíc, musí tu a tam uhnout. Takže i kdyby popsané rozdělení rolí mezi zastupiteli a starostou bylo po vzájemné dohodě a souhlasu, je to ke škodě věci.

V zastupitelstvu by proto neměli sedět lidé, kteří nejsou schopni (hlavně ochotni) říkat druhým do očí, že něco nesmí či musí, tolerují porušování pravidel, o kterých třeba sami rozhodli a ještě si dělají srandu z jiných, když se snaží řešit to, co je jejich povinností. Samozřejmě by také neměli sami porušovat pravidla, třeba nedovoleným způsobem parkováním nebo překračováním rychlosti v obci. Přicmrndávání ke smlouvám a dotacím na pracovních jednáních zastupitelstva neznamená, že dotyčný disponuje schopnostmi ke správě obce.

Jestliže obecní nešvary odmítají potírat ti, kdož jsou nadání mocí neformální (každý, jeden zastupitel) a formální (obecní policie), bude to dopadat třeba jako v Praze. Zde paní požádala taxikáře, ať odjede ze zákazu parkování. Ten se neostýchal následně říci do kamery: „Já jí dal takový dělo, že omdlela, rozsekla si hlavu…“. To snad mají občané řešit přestupky za zastupitele a policii vzájemnou rvačkou? Nebo se mají nechat ponižovat „autoburany“ a před jejich autem parkujícím na chodníku mlčky slézt třeba i s kočárkem do silnice? Ustupování špatnosti přináší vždy ještě větší špatnosti. A potom se nabízí otázka, jaké další zásahy do svých práv by museli slušní lidé tolerovat, když se zastupitelé nebudou chtít stresovat?

Znakem (ne)schopnosti při správě měst a obcí je právě úroveň dodržování pravidel parkování. Jestliže auta stojí na chodníku (blokují provoz, prohání se pěšími zónami…..), tak takoví zastupitelé nejsou hodni sedět na radnici a mají být vyměněni. A mohou se natřásat a stříhat pásku třeba při otevírání nějaké nové „Eiffelovky“.

Parkování na chodnících, zelených plochách a v místech, kde to zákon zakazuje, zábory obecních pozemků skládkami sutí a jiného materiálu je evergreenem. Na prosby, pranýřování v místních zpravodajích a domluvy každý kašle. Zajímejme se, kolik bylo uděleno pokut a zahájeno přestupkových řízení. Když někdo zaparkuje auto s plošinovým vozíkem na přepravu automobilů přes pětimetrový travnatý pás, chodník až do předzahrádky (chodec aby ho přelézal) a nedostane pokutu, tak s trochou nadsázky je možné řešit „domluvou“ i vraždu.

Brno zřídilo rezidenční systém, kdy první auto parkující v ulicích stojí 600 korun a druhé 15.000 korun. Zavést něco podobného v dalších obcích, určitě by najednou našly využití vlastní předzahrádky, průjezdy a dvory. Jenže to by opět vyžadovalo vymáháním práva.

Obecní vyhlášky zpoplatňují zabrání veřejného prostranství ze dvou prostých důvodů, které ale většina zastupitelů stále nechápe. Primárně jde o to, pomocí vymáhané platby donutit „pachatele“ k co nejrychlejšímu odstranění věcí, které hyzdí obec. Za druhé přinést do obecního rozpočtu peníze. Mudrování zastupitelstva, zda bude poplatek vyměřen nebo nikoliv, opravdu není na místě. Radní nestojí nad zákonem, který v této věci hovoří jasně. A když obecní kasa přichází o příjmy, vzniká škoda, kterou by viníci na radnici měli uhradit. Současně tolerance k haraburdí na veřejném prostranství posouvá města a vesnice zpět v čase i prostoru (někam na Východ). Co je na tom tak složitého k pochopení?

Pořádek a čistotu snad chceme všichni. Svá vlastní práva, nároky a majetek si každý občan brání s obrovskou houževnatostí, třeba až ve Štrasburku. Kvůli spadlému jablku si sousedé nezřídka dají i po „čuni“. Povinnosti a obecní majetek jakoby však neexistovaly. A vynucování existujících povinností předurčuje, jak budou města a vesnice vypadat. Všichni chtějí hlasovat v referendech jako ve Švýcarsku, tak sakra udržujme pořádek a chovejme se k pravidlům jako ve Švýcarsku.

Je také zbytečné, aby zastupitelstvo přijímalo rozhodnutí (obecní vyhlášky), které není ochotno vymáhat. Jedná se o takovou středoevropskou právní kulturu zděděnou z Rakouska-Uherska, kdy poměrně přísné předpisy nikdo nerespektuje a nikomu to nevadí.

V posledku bych se přimlouval za střídmější čerpání dotací. Jsou věci rozumné, jako vodovod, čistička, sběrný dvůr, chodníky a potom ty druhé. Peníze, které obec „dostane“, nerostou na stromech a nesouhlasím s názorem „když to nevezmeme my, vezme někdo jiný“. Vždy existuje nějaká spoluúčast a vše, co se za dotace pořídí, bude spotřebovávat čas (zaměstnanců obce) a peníze z jejího rozpočtu na provoz a údržbu. Na příkladu italského Janova je vidět, že třeba dálniční mosty lze sice s velkou slávou otevírat, ale vyžadují také údržbu. Takže se může stát, že pouhá starost o zvětšující se obecní majetek se stane pro obec „koulí na noze“.

Obce by měly také dělat něco pozitivního pro ochranu krajiny, něco co je za horizontem běžného pinožení například s chodníky a provozem školy. Zastupitelé, vypovídejte nájem pozemků tvořících dřívější cesty v polích. Všude kukuřice „na spálení“ setá po svahu, řepka, strom nejde zasadit bez krumpáče jak je půda tvrdá, myslivců je více než zajíců a bažantů…. Obce mají možnost tímto krokem rozdělit zemědělcům širé lány, aby mohli vzniknout remízky, křoviska a větrolamy. Uděláte tím něco pro budoucnost.