Merkelová místo Junckera – z bláta do louže!

Demonstranti proti Andreji Babišovi opět požadují jeho demisi a demisi Marie Benešové a Babiš přitom dělá „skvělou“ proevropskou politiku. To jsou ty paradoxy.

Angela Merkelová musela odstoupit z pozice předsedkyně CDU a zůstala pouze v pozici německé kancléřky. Vyjádřila se, že již v dalších volbách do německého Bundestagu nebude na kancléřku kandidovat. Ihned se v německém tisku vyrojily spekulace o tom, že by se mohla stát po volbách do europarlamentu předsedkyní Evropské komise. Ona sama to odmítla blíže komentovat, nicméně v případě, že by se tento návrh setkal se „širokou podporou“, měla by o tuto pozici zájem.

Oficiálním kandidátem lidovecké frakce do europarlamentu byl Manfred Weber, člen CSU. Pro jeho pozici se používá „nádherný“ germanismus „Spitzenkandidat“. Ten mimo jiné před volbami sliboval zrušení projektu Nord Stream II z Ruska do Německa. Vzhledem k tomu, že lidovecká frakce europarlamentu bude opět nejsilnější frakcí, měl by se podle dohod mezi frakcemi stát Weber novým komisařem.

Pokud by funkci přenechal bývalé předsedkyni CDU Angele Merkelové, bylo by to jen dokladem toho, že předvolební sliby jsou chyby. Babišův nápad, aby V4 podpořila na pozici předsedy EK právě Merkelovou, lze vnímat ve dvou rovinách. Ta první je výsostně pragmatická a měla by Babišovi u Merkelové zajistit „místo nahoře“. Babiš zřejmě věří, že by se s Merkelovou dohodl na řadě věcí, které by chtěl prosadit v rámci politiky zvýšení vlivu Evropské rady na politiku EU.

Tou druhou rovinou je fakt, že Merkelová by mohla být přijatelná i pro řadu západních států EU. Emmanuel Macron by volbou Merkelové získal významného spojence, který by mu mohl v řadě jeho vizí být nápomocen, s Merkelovou by mohla dokonce souhlasit i Itálie výměnou za „zvláštní přístup“ k zadlužení své země.

Přesto ale Babišův nápad považuji za chybný. Byla to Angela Merkelová, která v roce 2015 prosadila přijetí milionu běženců většinou bez řádných dokladů do Německa, a bylo to Německo, které vymyslelo systém povinných kvót, které uvrhly EU do nejhlubší politické krize. Merkelová sice přiznala, že „kvóty nebyl dobrý nápad“, nicméně tlak na „solidaritu“ pokračuje a je občas velmi významně podpořen i spojováním politiky dotací s přijímáním imigrantů. To je mimochodem i postoj Webera.

Platí, že i v novém složení europarlamentu budou i přes oslabení lidovecké a socialistické frakce stále dominovat názory „liberální demokracie“. Protifederalistické síly jsou sice silnější, ale neposílily tak, aby se o pozici předsedy EK mohly nejen ucházet, ale i mít na výběr předsedy větší vliv. Pokud by se Merkelová nakonec přeci jenom stala předsedkyní Evropské komise, nelze od politiky komise očekávat žádnou razantní změnu. Místo loutky, jakou byl Jean Claude Juncker, by se předsedkyní stala žena, která zatím tahala za nitky v zákulisí Bruselu. Asi by to bylo férovější než doposud, ale žádné naděje na změnu evropské politiky ve směru potřebných reforem bych od této volby neočekával.