Mayová není „Železná lady“ ani omylem

Předseda Evropské rady Donald Tusk i předseda Evropské komise se vyjádřili k žádosti Velké Británie o posunutí termínu Brexitu tak, že malý posun termínu je možný, nejdéle do voleb do Evropského parlamentu v druhé polovině května. EU však bude podle vedení EU souhlasit s posunem pouze za předpokladu, že ještě před koncem března projde britskou Dolní sněmovnou dohoda mezi EU a Británií. Podle mluvčího Evropské komiseby při posunutí termínu odchodu Británie z EU do 30. 6. 2019 musela Británie volit své zástupce do Evropského parlamentu.

Zpravodaj ČT v Událostech citoval poslední „bleskový průzkum“ mezi Brity a podle něj za „ponížení“ Velké Británie posledním vývojem Brexitu nese hlavní vinu britská vláda (přes 60%), asi 25% respondentů za něj viní jak EU, tak Británii a pouze méně než 10% klade vinu pouze na EU. Jistý „zmatek“ vnesl do dalšího procesu hlasování o dohodě mezi Británií a EU předseda Dolní sněmovny, když se odkázal na tradici, že se o stejných věcech nesmí v Dolní sněmovně hlasovat vícekrát za sebou. I přes toto stanovisko chce britská premiérka nechat znovu hlasovat o dohodě s EU někdy v blízké době.

Před jednáním Evropské rady v Bruselu prosakují navíc informace z Francie, že se francouzský prezident Emmanuel Macron chystá vetovat žádost Velké Británie o odklad Brexitu na konec června. Odklad brexitu z března na červen, o který žádá britská premiérka Theresa Mayová, hodlá francouzský prezident Emmanuel Macron vetovat, napsal ve středu list Le Point. Předseda summitů EU Donald Tusk také naznačil, že odklad nebude možný, ledaže Londýn včas odsouhlasí již dvakrát odmítnutou dohodu.

Zatímco se britská premiérka doslova v zoufalství snaží o naplnění hlasování Dolní sněmovny Britského parlamentu, a sice že Británie neopustí EU bez dohody, je stále pravděpobnější, že se jí to nepodaří. Nedaří se jí totiž přesvědčit zastánce odchodu Británie z EU z řad Konzervativní strany, aby hlasovali pro dohodu, kterou s EU podepsala. „Irská pojistka“, která slouží EU jako prostředek nátlaku na Velkou Británii, je významnou částí Konzervativní strany zcela odmítána. Mayová se navíc dopustila jedné zásadní chyby – nejen že s tak zvanou „irskou pojistkou“ dohodu s EU podepsala, ale trváním na odchodu Británie s dohodou se jí velmi omezil manévrovací prostor. EU trvá nekompromisně na zachování celní unie s Británií a Mayová nemá v ruce nic, čím by mohla EU podobným způsobem „tlačit ke zdi“.

Někdejší britská premiérka Margaret Thatcherová si totiž na EU, tehdejším EHS, dokázala vymoci různé výjimky. Mayové se ve vztahu k EU zdaleka tak nedařilo. Byla totiž představitelkou té části Konzervativní strany, která si odchod z EU nepřála. Ačkoliv po nástupu do úřadu slíbila, že bude respektovat vůli britského lidu a Británie z EU odejde, v praktické politice zůstala slabou premiérkou, která na EU nic podstatného nevymohla a podřídila se. Neustále se oháněla tím, že Británie může natrvalo zůstat v EU v případě, že jí vyjednaná dohoda s EU Dolní sněmovnou neprojde, přesto jí dojednaná smlouva byla velkou částí Konzervativní strany odmítnuta, a to hned dvakrát. Strašení setrváním v EU prostě na konzervativní poslance nezabralo.

Z výše uvedeného je zřejmé, že pokud politik či politička zařizuje něco, co si sám/sama nepřeje, není to dobré a nevede to k cíli. Mayová tak v obtížné pozici, v níž se ocitla, zůstala opuštěna i významnou částí své strany a spekuluje se o tom, že v tomto roce odejde z úřadu britské premiérky. Británii a EU tak čeká spíše rozvod „bez papírů“ než „s papírem“.

Co se “škod” při neexistenci dohody týče, Mayová neomylně vede svou stranu k velkému poškození právě díky své politice. Tím, že opustila politiku “odejdeme 29.3. 2019 ať už s dohodou či bez dohody” přináší své straně jenom minusové body. Krásně “proevropsky” se navíc vyjádřil k brexitu i Andrej Babiš. Ten vyslovil přání, aby Británie z EU vůbec nevystupovala. I to je důkaz naprosto chybné politiky britské premiérky, pokud umožňuje takové “interpretace” její politiky.