7.12.2013
Kategorie: Politika, Společnost

Mandelův odkaz žije, bohužel ale v černém rasismu a vraždění bílých obyvatel JAR

Sdílejte článek:

REDAKCE PP 07|12|2013

Nekritický obdiv zesnulého Nelsona Mandely rozhodně není na místě. Lukáš Lhoťan na svém blogu vcelku výstižně charakterizoval jeho působení a vliv na společnost JAR následovně:

 

[ad#hornisiroka]

 

“Media a levicově orientované neziskové organizace opěvují již po desetiletí Nelsona Mandelu jako symbol odporu proti bělošskému apartheidu a rasismu. Jaksi už zapomínají na to, že Mandela umožnil v Africe postupnou legitimizaci černošského rasismu vůči bělochům. Nejde jen o zprávy o beztrestném násilí páchaném gangy černochů na bílých ženách, které bohužel nejdou ověřit z nezávislých zdrojů, ale s určitostí vedou k nárůstu rasistických postojů bělochů vůči černochům v Evropě.

 

Jde také o to, že Nelson Mandela nebyl žádny mírumilovný bojovník za svou věc, po vzoru Václava Havla nebo Dalajlámy, ale naopak se neštítil využívat terorismu a podpory těch nejhorších diktatur světa. Mezi jeho přátele a podporovatele nepatřili pouze palestinští teroristé, ale také Kuba či Čína, jež v té době vraždila statisíce vlastních občanů.
Černošské organizace pod vedením Mandely spáchaly první teroristický útok v roce 1961. Mandela sám trval na tom, že je třeba vraždit lidi kvůli docílení zájmu Afrického národního kongresu a je tedy osobně odpověděný za smrt nevinných civilistů. Vůči obětem terorismu je tedy více než urážlivé dnes Mandelu opěvovat jako mírotvůrce.

 

Jihoafrická vláda se snažila s Mandelou dohodnout na politickém řešení konfliktu, ten to však odmítal a trval na násilí. Mandela dokonce přiznal, že jeho Africký národní kongres používá brutální mučení vůči lidem podezřelým ze zrady a spolupráce s protivníkem. Ano, tak se choval vůdce, jehož například Amnesty international opěvuje jako mírumilovného bojovníka. Byl to masový vrah a je hnusné, že je opěvován jako symbol nenásilí, i když sám se násilí neštítil.”

 

Jaké důsledky pak mělo toto jeho konání pro současnost Jihoafrické republiky? Mandelovy vize se ale nenaplňují. Země, v níž by měli pracovat bílí a černí, Indové a míšenci, společně pro blaho národa, je v mnoha směrech rozervaná.

 

A z úst bílých je stále častěji slyšet, že se cítí jako občané druhé třídy. Že se bojí. Například práce bílého farmáře v JAR je občas bez velké nadsázky označována za nejnebezpečnější povolání na světě. Stačí uvést některá čísla, třebaže se podle  zdrojů dost liší.

 

 

Od roku 1991 byly na farmách patřících bílým zavražděny nejméně tři tisíce lidí. Z části šlo o pracovníky na polích a v domácnostech, ale zhruba 1900 mrtvých jsou bílí farmáři, uvádí AgriSA, zájmové sdružení komerčních farmářů. Policie uvádí cifry o něco nižší, ale i tak jsou v jejích statistikách údaje o 12 tisících útocích na farmy, na kterých hospodaří bílí. Nemine týden, aby někoho z nich nezamordovali.

 

Symbolem hrůzy pro bílé a Asiaty se stal Julius Malema, vůdce mládežníků vládnoucího Afrického národního kongresu (ANC). I v zahraničí neblaze proslul třeba tím, jak si na veřejnosti rád zanotuje (zakázanou) písničku “Kill the Boer”. Přeloženo  “Zabij Búra”, tedy bílého farmáře. Malema chce zestátnit doly i banky a bez náhrady vyvlastnit farmy bílých. V tomto směru je mu vzorem prezident Robert Mugabe v sousedním Zimbabwe.

 

Další příklad: špatné školství. Aby se bílé dítě dostalo na univerzitu, musí mít o zhruba čtvrtinu lepší výsledky než jeho černý spolužák. Důsledky této vzdělávací politiky pro intelektuální a sociální strukturu země jsou fatální.

 

Bílí a barevní jsou na důležitých pozicích nahrazování černými, kteří na to nemají dostatečnou kvalifikaci. Či nemají vůbec žádnou kvalifikaci. V zemi chybějí tisíce inženýrů. Část kvalifikovaných sil Jižní Afriku opouští.

 

V uplynulých letech drasticky ochladl předchozí nadějný hospodářský růst. K hlavním viníkům patří sami černí vládci v čele s prezidentem Jacobem Zumou. Vládnou nejen neschopně, ale vyznačují se í nepřátelským postojem vůči hospodářství. Na gigantické reformy, které země potřebuje, Zuma spol. nestačí.

 

Velkým problémem je značné nepřátelství mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, což se projevilo i v řadě krvavých stávek. Nikde na světě nejsou ekonomické ztráty způsobené stávkami tak velké jako na jihu černého kontinentu.

 

Politické klima v JAR je stále surovější. Příčinou jsou velké sociální rozdíly, které nezmizely ani s koncem apartheidu. Naopak. Příjmové nůžky mezi chudými a bohatými se dále a dále rozevírají. Americký politický institut Council on Foreign Relation došel k závěru, že JAR je zemí s největší sociální nerovností na světě. Rostoucí politické násilí lze zdůvodnit chudobou černé většiny.

 

Zklamání mnoha lidí je živnou půdou radikalizace. Zoufalství, to je to, co určuje každodenní život mnoha Jihoafričanů. Jejich stát je sice potenciálně bohatý, ale stále se mu nedostává peněz. Ze zhruba 50 milionů Jihoafričanů platí daně jen milionů šest. Bílých platičů daní je 3,9 milionu, černých pouze jeden milion!

 

Více než 40 procent černých živoří ve slumech s denním příjmem v přepočtu necelých čtyřicet korun.

 

Státní sociální pomoc nebo příspěvky na děti drží nad vodu zhruba 14 milionů černých. Existuje většinová shoda v názoru, že jihoafrická politika selhala v sociálních otázkách. Nehledě na masivní sociální podporu, třeba stavbu čtyř milionů domů, se téměř nezdařilo zvýšit šance neprivilegovaných.

 

JAR sužuje ohromná korupce, byrokracie a rasismus. Podle Paula Hoffmana, ředitele politického institutu Ifaisa v Kapském městě, ztrácí země kvůli korupci 675 miliard randů ročně (asi 1,73 bilionu Kč).

 

A mizí hranice mezi zčásti zkorumpovanými politiky a sílící kriminalitou. Vládnoucí černá elita se nestoudně obohacuje.  

 

[ad#velkadolni]

 

ZDROJE: Lukáš Lhoťan, týden.cz

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (9 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...