Masmédia a jejich krytí

Norská masmédia od státu žádají miliardovou podporu, jinak prý skončí jeden deník za druhým. Úbytek inzerčních příjmů je ubíjí. Tržby ovšem klesají delší dobou a nestačí ani běžné každoroční státní dotace.

Masmédiím se předhazuje, že se neodváží dotknout svých chlebodárců, a proto nekryjí názory, postoje a stanoviska, jež jsou chápána jako nežádoucí. Pro většinu pracovníků masmédií je prý jejich politická pozice důležitější, než neutrální a vyrovnané podávání zpráv. Skutečnost je komplexní, ovšem ne natolik komplexní, že není možné poctivě a korektně porozumět a popisovat události a tendence.

Přitom se až na výjimky bojí eskalací jiných než zavedených a „odhlasovaných“ pravd a úhlů pohledu, a to zejména u námětů, jakými jsou migrace, globalizace, kultury, zločinnost, klima a životní prostředí, pomoc rozvojovým zemím atd. Být novinářem kdysi znamenalo být ověnčen čestným titulem, zato nyní je to slovo takřka nadávkou, a to kvůli nevyrovnanému přístupu, snahou o umlčování a vynechávání nepohodlných, zaujatosti/předpojatosti, nevoli, možná i scházející odvahou i leností.

Sledujete-li zpravodajství, diskusní pořady a sloupky i ostatní obsah, tak si lze všímat jednostrannosti, a to navzdory tomu, že státní dotace jsou odůvodňovány úsilím o rozmanitost pohledů. Pokud jde o debaty, tak moderátor leckdy skáče do řeči, nechává domluvit někoho na úkor ostatních a jinak manipulují a brání věcným a erudovaným kritikům, realistům, nazývejte je, jak chcete, aby se vyjadřovali, zato ve výhodě je protistrana.

Zapnete-li norskou veřejnoprávní televizi či rozhlas, pak uslyšíte, jak norští politici umí měnit klima Zeměkoule, zatímco nezákonná migrace (či její následky) je přírodní silou, s níž již nic neuděláme. Řeší se teror krajní pravice, zatímco dennodenní teror zločinců ze celého světa v podobě rozmáhající se kriminality a nenávist a pohrdání naší kulturou a životním stylem nejen ze strany muslimů se zametá pod koberec. Muslimové se prý necítí být v bezpečí, ovšem co ostatní, kteří je musí strpět? Podle těchto médií existují jen pravicoví radikálové, nikoliv levicoví radikálové. Karikování Hillary Clintonové či EU je považováno za znamení nenávisti, zato karikovat Trumpa a Brexit jsou důkazy kritické novinařiny.

Stačí se podívat na takřka jakoukoli reportáž či novinový článek, který se nějakým způsobem týká migrace: norští novináři se snaží za každou stranu publikovat rozhovory o propagaci migrantů, jež něco dokázali, jako třeba najít si práci, či přerušit styky s prodejci drog, s nimiž dříve spolupracovali, nebo s gangy, jejichž byli součástí, jednostranně vyzdvihují kladné stránky /údajná světla v tunelu/, a mlčí o těch záporných, jež přibývají. Např. uvidíte, jak nebezpeční mladíci hrající fotbal s policisty se snaží rozptylovat obavy či zesměšňovat strach, jež mnoho lidí vnímá jako oprávněný a odůvodněný.

Zmíním několik příkladů, třeba jak norská veřejnoprávní televize uváděla řadu reportáží k námětu zabití iránského generála Kásima Solejmáního Američany. Prý zachází tak daleko, že je nabíledni, že nepřispívá k objektivitě. Stala se součástí propagandy režimu? Kvůli zkreslování si lidé vytvářejí názory na chybném základě. Tvrdit jako třeba reportérka Sidsel Woldová, že se veřejných shromáždění a manifestačních akcí nezúčastňovali přívrženci režimu, musí znamenat, že mnozí byli donuceni k tomu, aby se zúčastnili, vždyť to tak v autoritářských režimech bývá, že účast na demonstracích v prospěch mocipánů není dobrovolná a jednají pod vyhrůžkou násilí, či ztráty zaměstnání. Woldová se již si nechala slyšet, že Trump sjednotil všechny Iránce, jež se nyní dožadují výrazné odvety, a že Islám je náboženstvím míru. Nenávist k Trumpovi zastiňuje vše. Nespletla si náhodou novinářské povolání s aktivismem? Co je kritériem pro to, aby se jeden stal novinářem norské televize? Musí nenávidět USA, zapírat problémy s Islámem, chválit migranty, i ty, jež nezákonně pobývají v Norsku, podporovat nejhorší režimy atd.?

Od 10. prosince již bylo v norském tisku přes 80 článků věnováno (teroristickým) útokům proti Židům v Americe. Pouze jeden komentář od profesora Torkela Brekkeho v deníku Aftenposten zmiňuje to nezmiňovatelné, totiž to, že útoky byly provedeny afroameričany. Proč tomu tak v norském tisku je? Vždyť informace o příslušnosti útočníků byly i v americkém tisku náležitě zmíněny, odkud norský tisk čerpá. Útoky či jiné zločiny s rasistickým tématem mají podle norských masmédií vždy bílého pachatele, neboť takhle je to pro novináře i obecenstvo jednodušší, a tak je čtenář/divák uváděn v omyl.

Několikrát ukazovala norská veřejnoprávní televize svůj prolhaný postoj: třeba v případě posledního londýnského teroristického útoku okamžitě označila pachatele za pravicového extrémistu, načež jako někdo, koho přistihli během lži tento výrok upravila a přešla na sport. Vždyť vysvětlování, že kromě bílých může být rasisty muslimové či černoši, by vše komplikovalo a museli být kauzy uvádět na správnou míru. A tak dále pěstují jednoduché představy o rasismu. Podle nejen norských novinářů má rasismus pouze jednu barvu pleti, a ta je bílá. Kdo je tu předpojatý, kdo má více předsudků, kdo více žije v bublince?

Přesto je v pořádku, když bavič ve veřejnoprávní televizi použije norský výraz pro «židovskou svini», ovšem «muslimská svině» by zcela určitě neprošlo. Shrňme si to: kvalita norských médií od norské veřejnoprávní televize po rozhlas a jednotlivé deníky do velké míry stojí a padá s tím, že za utrpení světa může Amerika a Izrael.

V přímém přenosu o koronaviru zmíněná Sidsel Woldová tvrdila, že tvrzení, že virus pochází z čínského Wu-chanu je spikleneckou teorií. Kdepak, údajně to byla americká námořní pěchota Spojených států, jež přivezli do Číny virus. Woldová zprostředkovala stanoviska Pekingu ohledně viru a nyní je obviňována z toho, že představila propagaci jako informace. Tím se podle některých snažila jménem čínských vůdců je očistit a jako viníka označit Američany. Zato Erna Solbergová, norská premiérka, označila jako zemi původu viru Čínu. A tak bují fámy, zda virus pochází z americké laboratoře a byl u toho čínský odborník na biologické zbraně. Anebo zda ho šířil vlastnoručně Trump. Jinak norská premiérka odmítla vyjmenovat odesílatele/původ zásilky s milionem roušek, kterou předváděla v televizi. Šlo o balík z Číny, či ne? Žádný novinář se ani nesnažil z premiérky dostat pravdu. Vedou snad moderátoři zahraniční politiku jménem diváků-financovatelů?

Aktuálně masmédia nekryjí třeba fakt, že norští členové vlády a další politici, vedoucí Ústavu národního zdraví, biskupové a také mj. korunní princ Haakon Magnus poslední dobou nosí na klopě, ženy na blůze, placku se symbolem mezi Nory sporné Agendy 2030 OSN. I televizní studio bylo po tomto vzoru ozdobeno. Proč se v době, kdy je národ sražen na kolena, neoznačí spíše národní vlajkou? To by u lidí budilo větší důvěru, že i politikům na jejich dobru záleží. Takhle si jen potichu manifestuje, že kladou svět výše, než vlastní lid. Fuj. Je Haakon Magnus korunním princem Norska, či snad OSN? Je krize kolem koronaviru vhodnou příležitostí na propagaci agendy, jejíž součástí je snížení počtu obyvatel, světová nadvláda atd.? Zato před časem vyvolal větší bouři křížek daleko menších rozměrů, který jedna moderátorka nosila kolem krku.