29.6.2017
Kategorie: Politika

Máme politickou elitu?

Sdílejte článek:

IVAN TURNOVEC

Nad v názvu položenou otázkou přemýšlím již více jak deset let. Ono to člověka nutí po rozčarování nad výsledky sedmadvaceti let  svobodného života v postkomunismu, kdy mnozí ze zvolených zástupců, místo toho aby dbali o zájem svých voličů, vyhledávají pouze výhody pro sebe a své nejbližší. Vznikají sice opakovaně výzvy různých hnutí, ale i snahy jednotlivců o zavádění prvků přímé demokracie do systému řízení obcí, regionů i státu. Reakce na tyto snahy od příslušníků většiny politických stran a tzv. politiků  profesionálů, jsou tvrdě odmítavé. Voliči jsou označováni za politicky nevyspělé amatéry, hloupé a snadno manipulovatelné. Vládnout smysluplně může údajně pouze zastupitelská elita.

[ad#clanek-respo]

Občanská rozhodnutí jsou předem prohlašována za špatná až katastrofická. Ocituji jednu z funkcionářských reakcí na volání po přímé demokracii: …lze katastrofě předejít pouze tak, že NEDOVOLÍTE občanům se svobodně rozhodovat a násilím jim určíte pravidla (která budou v jejich prospěch), nebo  budeme muset čelit náporu příznivců přímé demokracie; je třeba ji odmítnout a nepodlehnout ani sentimentálním argumentům podkuřujícím tzv. širokým vrstvám, ani nadávání do elitářů.“

Představa straníků, že jen oni jsou základem pro výběr vládnoucí elity, je jim vnucována jejich vedením a vysvětlována hierarchickou strukturou. A zde jsme u problému vládnoucích politických elit. Zatímco elita národa, tvořená významnými vědci, umělci, řemeslníky, ale i sportovci, je jeho bohatstvím, nelze ji ztotožnit s politickou představou  vládnoucí elity. Vládnoucí elitou určitě nemůže být státní úředník, s tím konec konců leckdo souhlasí, nezamyslí se ale už nad tím, proč by jím měl být poslanec za politickou stranu, nebo člen vlády, který za svou funkci opět vděčí politické straně.

Problematické je i hodnocení  profesionálnosti politiků. Všichni, (s výjimkou starých, na politických školách studovaných komunistických funkcionářů, kteří jsou rozptýleni ve všech politických stranách), začínali jako amatéři v disentu, nebo až po roce 1989. Ve svém rozhodování jsou ovlivňováni pouze tím, že zdroje jejich informací jsou podrobnější než pro ostatní občany (to je privilegium, které mají, ale to v žádném případě neznamená kvalitnější rozhodování).

Politici se vlastně formálně příliš neliší od herců a nejrůznějších bavičů, předvádějí se před publikem díky přízni médií (či jejich majitelů) a časem podléhají opojení ze svého úspěchu. Není jim zatěžko vyjádřit se k čemukoli bez ohledu na své skutečné znalosti. Když to přeženu, jsou ochotni rozhodnout o čemkoli od vyhlášení války, přes stavbu nebo likvidaci továren a měst až po určení hraničního limitu koncentrace jedovatých plynů v ovzduší. Zajímavé je, že voliči je zajímají jen po kratičkou dobu předvolební kampaně, to jsou ochotni předvádět se v rolích dobrodějů, slibují kde co (populismus jim v tu chvíli nevadí), jen aby byli znovu zvoleni. Navíc ti „nejelitnější“ z politiků si vůbec vrásky nedělají, protože jsou na prvních místech kandidátek a vědí, že pravděpodobnost jejich zvolení je dostatečně veliká. Ty, kteří náhodou neuspějí, uživí jejich rodná strana (z části se stanou nejrůznějšími poslaneckými asistenty, náměstky ministrů, poradci a nebo přímo placenými stranickými zaměstnanci).

Vypadá to, že již vznikla skupina lidí, neodpustím si označení  politická třída, kteří mají své skupinové zájmy a za ně lobují. Jejich hlavním zájmem je vytvořit zdání vlastní výlučnosti a nenahraditelnosti. Vydávají se za elitu a pochopitelně se brání jakýmkoli projevům přímé demokracie, která by je nutila k normálnímu občanskému životu se všemi starostmi a povinnostmi, o které se v teple politických sekretariátů nemusí starat. Co vy na to? Dejte si pozor až půjdete na podzim k volebním urnám.

[ad#pp-clanek-ctverec]

Autor: Ivan Turnovec

turnovec

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (27 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...