20.10.2014
Kategorie: Společnost

Lidé nejsou majetkem státu ani vlády

Sdílejte článek:

RODERICK TRACY LONG 20|10|2014

“Přimět někoho platit za porušování jeho vlastní svobody je ve své podstatě jako urážka spojena s bitím. ” – Benjamin Tucker. Řečeno jinak: Nejsou tvým majetkem, oni a ani jejich životy, tak je nemáš právo komandovat a ani řídit. Plody jejich práce nejsou tvoje, aby si s nimi mohl nakládat.

 

[ad#hornisiroka]

 

Nezáleží na tom, jak moudré, nebo nádherné, nebo užitečné by bylo pro ostatní udělat to, co chceš, aby učinili. Nic vám do toho není, zda mají připnuté bezpečnostní pásy, uctívají toho pravého boha, mají sex s nesprávnými lidmi nebo vstupují do výměnných (tržních) transakcí, které na vás působí dráždivě, či odpudivě. Je to jejich volba a ta na vás nezáleží. Jsou lidmi přesně tak jako vy, jste si ve svých přirozených právech rovnocenní. Nemáte nad nimi žádnou legitimní autoritu.Pokud oni samotní nepřekročí hranici a nezačnou ohrožovat jiné lidi považujíce jejich za svůj majetek, potud nemáš žádný etický základ pro to, aby si proti nim zakročil – natož schválením někoho jiného, ​​aby tak jednal tvým jménem.

 

stat

 

Základní princip civilizovaného společenského styku byl upřesněn v roce 1646 Richardem Overtonem:

 

Každému jednotlivci je od přírody dáno individuální vlastnictví  sebe sama, které nemůže být nárokováno nebo přivlastněno nikým jiným. Každý, jelikož je inteligentní bytostí a tedy sebou samým, má tedy i vlastnictví sebe sama, jinak by nemohl být tím čím je a na základě tohoto, nikdo jiný nemůže zbavit nikoho jiného tohoto práva bez použití násilí a porušení principu samotné přirozenosti a pravidel rovnosti a spravedlnosti mezi lidmi. … Nikdo nemá pravomoc nad mými právy a svobodami a já také ji nemám nad nimi u někoho jiného. Pokud bych ji měl, byl bych dobyvatelem a útočil bych na práva jiného člověka . … Každý člověk je od přírody král, kněz, prorok ve svém vlastním přirozeném okruhu a dosahu, kde nemůže působit nikdo jiný, pouze s pověřením zmocněním a svobodným souhlasem toho, kdo má toto právo.

 

Předpokládám, že fráze: “Lidé nejsou vaším majetkem” a její variace mohou být více než užitečný nástroj intelektuální debaty, než jiné slogany, které obvykle používáme. Proč nereagovat na každý nový návrh útočící na přirozené práva lidí způsobem: “Ale vždyť vy je přece nevlastníte.” “Ale vždyť oni nejsou váš majetek”? Alespoň by to přiblížilo problém k jeho základní, primární podstatě.

 

Dnes mi bylo řečeno, že “máme souhlas ovládaných, protože máme možnost hlasovat ve volbách”. Pokud většinové hlasování rovná se souhlasu ovládaných, tak potom znásilnění oběti gangem v parku se rovná sexu, na kterém se všichni dobrovolně shodnou. Však nakonec, většina to odsouhlasila.

 

[ad#velkadolni]

 

Roderick Tracy Long – autor je profesor filozofie na Auburn University a bloger. Je také senior akademik v Ludwig von Mises Institute, editor Journal of Ayn Rand Studies, ředitel a prezidentMolinari Institute a člen poradního výboru Center for a Stateless Society.

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (21 votes, average: 4,95 out of 5)
Loading...