5.11.2017
Kategorie: Historie

Lekce z minulosti: Pád Říma

Sdílejte článek:

ROBERT OSSENBLOK

Psal se rok 476, kdy Západořímská říše padla a ostrogótské síly vyplenili město Řím. Odoaker byl novým vládcem značně oslabeného Říma a okolních území. Máme tu příklad velké říše, která se zhroutila a byla ovládnuta “barbarskými” hordami (tj. lidmi vně k žádné z velkých civilizací: řecké, římské, křesťanské). Pak vyvstává otázka, co se stalo s životem v Římě, když tito vetřelci uchvátili trůn?

[ad#textova1]

Upřímně, pro Římany se toho mnoho nezměnilo. Římská říše měla barbarské císaře po staletí. Řím umožnil barbarům vstoupit do své armády, kde měli možnost postoupit v hodnostech a stát se generály. Když se barbar stal mocným generálem s oddanou armádou za sebou, bylo pro něj snadné nárokovat si trůn. Římští císaři obecně vládli v krátkých časových obdobích a nikdy nevznikly dynastie. Odoaker mohl být korunován jako první barbarský král v Římě, ale před ním bylo mnoho barbarských císařů.

Avšak kulturně se tito císaři, a dokonce i samotný Odoaker, staly více Římany než barbary. Není pochyb o tom, že existovaly vlivy barbarů, jako nošení kalhot, ale tito barbaři i tak vzhlíželi k Římu s obrovským úžasem. Řím byl supervelmocí západního světa a přestože možná nenáviděli Římany, vůči římské kultuře přechovávali určitou úctu. Proto se udržel při životě systém práva. Je to ostatně římské právo, na němž se zakládá všechno občanské právo. Je to systém práva, který prokazuje spravedlnost a rovnost před zákonem, protože zákony jsou sepsány a mají se uplatňovat stejně vůči komukoliv, kdo je ukřivděný. Brání systému práva založeného na náboženství nebo jakémkoliv současném názoru kmenového náčelníka.

Řím si podmanil germánské barbary, ale dávno před svým pádem byl samotný Řím dobyt zevnitř týmiž germánskými barbary. Toto lze považovat za příklad toho, jak může kultura přežít, přestože je dobyta cizinci, pokud tito cizinci touží přijmout hostitelskou kulturu. Řím přežil, protože barbaři ho obdivovali.

Avšak … Příběh Východořímské říše je jiný. Po pádu Západořímské říše žila říše na východě ještě dalších téměř tisíc let. Konstantinopol nepadl do roku 1453, jen byl jednou vypleněn během 4. křížové výpravy. Východořímská říše přijala převážně podobnou kulturu jako Západořímské. Součástí té kultury byl kodex římského práva, který byl rozšířen za vlády císaře Justiniána.

No pád Konstantinopole znamenal konec římského práva v té oblasti. Nahradila ho verze práva šaría, kterou zavedli Osmané. Osmané se ve vnímání Římanů od Ostrogótů dost odlišovali. Podle Osmanů si Římané nezasloužili žádnou úctu. Nepřijali pravou víru islám a byli oslabenou říší, která v nich neinspirovala úžas a věřili ve vlastní nadřazenost.

Dnes je Evropa sjednocena dějinami římské kultury, jedním z příkladů níž je kodex občanského práva přijat všemi zeměmi. Turecko, na druhé straně, má výrazně odlišnou kulturu, připomínající více kulturu islámských států na východě.

Jaké ponaučení si z toho můžeme vzít? Kultury se tváří v tvář invazi dají zachovat jen tehdy, když napadající síla vnitřně touží přijmout kulturu hostitelské země. Když tato touha absentuje, kultura se vytratí do zapomnění. Konečně, kultura může ve své přežití doufat jen tehdy, když ji podporují její lidé.

[ad#textova1]

Zdroj: Robert Ossenblok

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (15 votes, average: 4,87 out of 5)
Loading...