17.3.2018
Redakce
0
Kategorie: Humor

Kterak jsem po študácku bránil Českou televizi

Sdílejte článek:

TOMÁŠ PÍCL

Člověk by měl být aktivní a angažovaný. Abych řekl pravdu, nevím úplně přesně, co si pod tím představit. Asi to, že musíme bránit věci takové, jaké jsou, před všemi, kteří by je chtěli měnit. Protože takoví kverulanti by nám mohli úplně rozbít demokracii, kterou pro nás holýma rukama vybojoval Václav Havel.

[ad#textova1]

Naše demokracie ještě není tak skvělá jako ta na Západě. Například v Německu dokážou mnohem rychleji reagovat na nejrůznější podvratné činy. Na facebooku tam mnohem rychleji mažou nežádoucí komentáře a mnozí, kteří zpochybňují směřování této úžasné země, která nám toho v minulosti tolik dobrého dala, mají co do činění s policií a soudy. Naše demokracie je však mladá. Jsme jen takoví učedníci. I proto je tak zranitelná před útoky starých a zapšklých lidí, kteří sice za svůj ubohý a nenaplněný život stihli postavit nějaké ty kravíny, fabriky, kulturáky, silnice a kanalizace, ale duchovní nadstavba jejich životního díla je naprosto nulová.  

Proto nelze jen nečinně přihlížet, když nám tito zbyteční ztroskotanci volí za prezidenta Zemana, do parlamentu posílají okamurovce a dovolí si zpochybňovat naše členství v Evropské unii a nyní dokonce i samotný přínos veřejnoprávní televize.

Proto je na nás mladých, abychom řekli dost. A proto jsem se i já rozhodl angažovat. Prezident Zeman ostře napadl Českou televizi. Je prý nevyvážená a straní TOP 09. Jsem sice z generace, která už se na televizi moc nedívá, ale na facebooku někdo sdílel odkaz právě na profil České televize. A tam psali, že to není pravda a že slova Miloše Zemana jsou útokem na veřejnoprávní televizi. Však také Česká televize 4 roky odvážně referovala o tom, jaký je Miloš Zeman špatný prezident, a zcela v souladu s obranou demokracie podpořila na podzim 2016 a 2017 dva bohužel neúspěšné pokusy o puč proti tomuto opravdu špatnému prezidentovi, který je ruským agentem, rozděluje společnost a táhne nás na východ. A navíc, co je vlastně špatného na nadržování takové demokratické proevropské straně, jako je TOP 09,

Abych řekl pravdu, moc nevím, co si pod pojmem veřejnoprávní televize představit. Ale je pravda, že Zemana už dávno před odsouzeníhodným útokem, kterého se dopustil při inauguraci, kritizovali Jirka Mádl ze Snowborďáků a Bára Štěpánová z Ordinace. Svěřil jsem se s tím své starší sestře. A ta řekla, že Zemana už také kritizoval syn Rudolfa Hrušínského, dcera Ladislava Freje, syn Radoslava Brzobohatého, dcera Bolka Polívky nebo i vnuk večerníčkového Trautenberka. A slova dětí a vnuků takových velikánů, to už si nikdo nemůže dovolit zpochybnit.

Tak jsme si u nás ve třídě řekli, že bychom s tím měli něco dělat. Ale musí to být spontánní akce. Jsme hrdí příslušníci generace, která za svobodu třeba padne. Ukážeme rebelskou tvář. Ukážeme pevnou vůli a neotřesitelnost našeho přesvědčení. Ukážeme samostatné myšlení. Musíme ukázat, že na nás neplatí nějaká slovíčka a manipulace. Nebude to lehké, ale zvládneme to.

A v tu chvíli se daly věci do pohybu. Úplně samovolně. Tak už to asi u demonstrací za dobrou věc bývá. My, obyčejní studenti, jsme dokázali přesvědčit Českou televizi, média pana Bakaly i největší české internetové servery, aby podrobně informovaly o tom, kde a kdy se všude budou konat naše spontánní akce. Museli jsme sebrat odvahu i ve škole. Ředitel i učitelé nám dali sice naprosto přesné informace, za co je třeba bojovat, jaká hesla provolávat, jaké transparenty si připravit, zkrátka nám poradili, jak tu naši spontánní a nikým neorganizovanou akci provést. Dokonce slíbili i nějaké to přilepšení k prospěchu. Ale přesto jsme to neměli lehké a museli jsme se některým lidem ve škole vzepřít. Ale byli jsme hrdí na to, kolik v nás bylo odvahy a odhodlání, když jsme procházeli kolem školníka nebo kuchařek, těch negramotných podlidí, co dozajista volili Zemana a nyní na nás házeli nevrlé pohledy.

Také se našel spolužák, který do toho s námi jít nechtěl. Možná si myslíte, že jsme na něho pak zanevřeli a vyčlenili ho z kolektivu. Ale to není náš styl. My jsme demokraté a zastánci svobody. Však on, až se bude divit svému prospěchu anebo bude v budoucnu neúspěšně žádat o nějaký evropský grant či licenci k podnikání, už si sám uvědomí, že dnes stál na špatné straně.

Ale museli jsme se vzepřít nejen nepřátelům svobody z blízkého okolí. Ani média nám nepřála. Česká televize, seznam.cz, aktualne.cz a všechna další média se ocitla pod obrovskou palbou Parlamentních listů a nejrůznějších blogerských serverů, které nestydatě dávaly našim oponentům stejnou míru prostoru jako těm, co půjdou s námi. Ovšem i této přesile, která se chvílemi zdála zdrcující, jsme se ubránili. Všichni v České televizi, Respektu, DVTV, Reflexu i na všech hlavních internetových stránkách napnuli všechny síly, aby tuto zákeřnou a koordinovanou smršť dokázali odrazit. I díky sponzorovaným příspěvkům na facebooku, na které se lidé skromně skládali, mnohdy ze svého kapesného, nebylo naše mediální zaostávání příliš znatelné.

Velkou vzpruhou pro nás byla i podpora herců. Ti jsou, jak známo, nezávislými osobnostmi, které si nikdo kolem prstu neomotá. Nedokážu si představit tu odvahu, jakou museli projevit, když se v přímém přenosu na České televizi odhodlaně pustili do obhajoby České televize. Babička říkala, že takovou jednotu a ochotu lidí z uměleckého prostředí bojovat za dobrou věc viděla naposled někdy v roce 1977. I tehdy bylo potřeba ukázat jednotu a postavit se všem, kteří narušovali klid na práci a zpochybňovali, že věci plynou tak, jak plynout mají. Dokonce babička říkala, že mnoho těch, kteří u toho byli tehdy, byli v hledišti i nyní při onom udílení Českého lva, například dva takoví vousatí prošedivělí pánové. A to jen potvrzuje pevnost jejich názorů i jejich charakterů. I když je pravda, že z těch oceněných babička skoro nikoho neznala. Přitom řadu z těch oceněných filmů vidělo i víc lidí, než se sejde na pravidelných “Večerech s dechovkou”, které u nás v sokolovně pořádá místní klub důchodců a které moje babička občas navštěvuje. Vlastně znala jen Pavla Nového. To je sice starší herec, ale já si ho ohromně vážím. Často totiž nadává na komunisty a bojuje za to, aby se nevrátili. Bodejď by ne. Vždyť tomuto disidentovi a bojovníkovi za svobodu komplikovali kariéru. Nebýt jeho odvahy a aktivit v opozici, jistě by od roku 1981 do roku 1989 měl na svém kontě mnohem více než 47 rolí ve filmech a jen jednu dominantní hlavní roli ve velkém seriálu.

Na odpor proti svým aktivitám jsem ale bohužel narazil i v rodině. Táta řekl, že kdyby nemusel platit České televizi, ušetřil by ročně 1 620,- Kč. A dokonce mi řekl, že když na nějakou demonstraci půjdu, strhne mi tuto částku z kapesného. Ale já jsem se nenechal odradit. Moc dobře vím, že naší zemi dává spoustu peněz Evropská unie. Tak ať mi dá táta kapesné právě z těchto peněz, které jsou nám nezištně posílány.

Dnes tedy přišel ten velký den. Vyrazili jsme znovu do ulic. Než jsem vyrazil, babička mi popřála hodně štěstí. A řekla mi, že doufá, že zachráníme všechny ty úžasné pořady, které Česká televize vysílá. Kladla mi na srdce, abych bojoval hlavně za Poštu pro tebe, Vyprávěj, AZ kvíz a Třináctou komnatu.

Jsem optimista a věřím, že nám mladým patří svět. Protože jedině my mladí, kteří jsme mnohem vzdělanější a celkově zběhlejší než zarezlé předchozí generace, můžeme napravit všechny špatnosti, co předchozí generace napáchaly. Vždyť se na to podívejte. Mladá generace je vždycky lepší. Takoví tátové Petra Pittharta nebo Jana Rumla chtěli v 50. letech zatočit s nekomunisty. A jejich synové jsou takovými velkými demokraty, kteří vědí, že když lidé nemají správné názory, nemusíme je věšet, stačí, když budeme protestovat a vyčleníme je z veřejného prostoru. Nebo Petr Uhl. Ten chtěl zatočit nekomunisty i nedostatečně uvědomělými komunisty ještě v době, kdy už to i starým komunistům připadalo příliš drsné. A jeho dcera je úžasná novinářka, která stejně jako její táta ví, že kapitalismus je špatný, ale je to demokratka. Anebo Monika Pajerová. Bývalá svazačka, ale její dcera Emma Smetana je uznávanou novinářkou, která se sama vypracovala do svého současného postavení. Nebo ministr spravedlnosti Robert Pelikán. Jeho táta byl profesorem marxismu leninismu, ale Robert je demokrat, který ví, že zavírat můžeme jenom skutečně příliš aktivní oponenty našeho nezpochybnitelného demokratického směřování.

Nám mladým prostě patří budoucí svět. Věřím, že naše současné aktivity dokážou vygenerovat z naší generace i nové politické vůdce. Lepší, než je většina těch současných. Rozhodné, zásadové, odvážné a s jasnou vizí. Takové, jako jsou například Bohuslav Sobotka, Martin Stropnický, Petr Pitthart nebo Pavel Telička.

[ad#pp-clanek-ctverec]

 

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (48 votes, average: 4,73 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky