Krize společnosti vnitřní i vnější

Evropská i severoamerická společnost, dříve tvořená především bílými a v případě severní Ameriky převážně evropskými přistěhovalci, je pokračovatelkou starověkých kultur a vybudovala svět, který dnes považujeme za samozřejmost. Tato společnost a její kultura však velmi rychle zmizí. Je totiž slabá a rozleptaná vnitřní krizí, a proto velmi snadno a rychle podlehne tlaku zvenčí.

Nejprve tlak zvenčí, vyvolaný zahájením stěhování národů. Nic jiného, než stěhování národů to není. Vykládat někomu, že zástupy útočníků jdoucích kořistit jsou jen přirozenou migrací je stejná lež, jako když zatím poslední vyjádření vlády na toto téma tvrdí, že v České republice je jen dvanáct migrantů. V krizi je samozřejmě celá Evropa, neboť jen Maďarsko a v posledních měsících i Itálie se dokázaly postavit bruselskému diktátu. To však neznamená, že by se proud přivandrovalců zastavil, jen se zatím odkloní do jiných zemí, aby se vzápětí, po sjednocení sociálních dávek, rozlil po celé Evropě. Dvanáct ilegálních a k tomu 550 tisíc údajně legálních. Počet těch legálních se ztrojnásobil od roku 2000.

Není to tak dávno, co jsem se zúčastnil několika jednání soudu. Jen pro připomenutí jakási XY, protože její pravé jméno nelze ověřit, pocházející podle jejího tvrzení ze Somálska (což také nelze ověřit) žalovala ředitelku Střední zdravotní školy ohledně nošení šátku. Tu XY zastupoval bývalý ministr vnitra, Občanský fórista, člen ODS a Unie svobody (ne najednou, ale samozřejmě postupně) za agresivního povzbuzování ekoteroristů, příslušníků antify a dalších levicových extrémistů vedených paní Šabatovou. Celý tento spor financovaly té XY neziskovky. Přeloženo do srozumitelného jazyka, toto svinstvo bylo financováno z našich daní, které jim ve stovkách milionů přeposílá vláda, která je podle jejího předsedy komunisty a estébáka striktně proti přijímání přivandrovalců. Verdikt, který žalobu zamítl, jsme sice společně s paní ředitelkou oslavili, ale kauze není stále konec, protože levicový extrémisté to poženou klidně až do Štrasburku.

Přitom XY přicestovala do České republiky v roce 2011 letadlem a okamžitě po příletu, ještě v prostorách letiště Ruzyně, vyhodila a zničila veškeré dokumenty. V tranzitním prostoru zanedlouho trčela jako bolavý prst, avšak dezorientovaná nebyla, neboť po odchycení okamžitě požádala o azyl. Ač bez dokladů a bez vyřízení formalit ji hned napoprvé bylo uděleno povolení k pobytu na deset let (?!). Vystavené doklady na jí uváděné jméno a národnost neustále ztrácela, ale daleko zajímavější je kde všude. Tu v luxusním hotelu, tu v luxusní limuzíně bohatého podnikatele (?). Z XY se stala notorická ztrácečka dokladů, které ji zdarma vystavovaly české správní orgány vyžadující v takových případech od svých občanů nehorázné poplatky. Jednou měla XY jedno dítě, potom dvě a nakonec žádné, aby vzápětí číselná řada nastoupila vzestupný trend. Z neziskovek ucházejících se o její přízeň si mohla vybírat, a tak nakonec získala i potvrzení o absolvování nejprve základní školy, ačkoliv její jediný český výstup zněl „noešano pokrěvký hlavý“. Když nebyla přijata, ne pro nošení šátku, ale pro nepředložení potřebných dokladů, na střední zdravotnickou školu, neziskovky ji zajistily již o týden později přijetí na Dívčí katolickou střední školu (?). Tam studovala úspěšně, získala středoškolské vzdělání, ačkoliv ještě o tři roky později potřebovala tlumočníka i v autoškole. Kde ovšem vzala na autoškolu, která je dnes od 8 do 10 tisíc a kde následně získá peníze na auto? Opět od neziskovek, tedy z našich daní.

Před několika týdny Německo řešilo skandál s podvody, korupcí a dalším hrubým porušováním zákonů při udělování azylu přivandrovalcům, o kterém podrobně informovala i „česká“ média. Ale o problémech doma, ani slovo.

Ovšem všechno to by nebylo možné, kdyby česká společnost byla zdravá a sebevědomá. Ta je však od hlavy shnilá a v těle mdlá a poddajná, dávající přednost ráně z milosti před bojem. Ryba zapáchá od hlavy. Úpadek společnosti vždy nejvíce způsobují ti, kdo ji vedou. Hniloba vládnoucí vrstvy zahubila Řím a všechny jeho následovníky. Nejinak tomu je i v české pánvi.

.
Pozadu nezůstává ani další rozkladný prvek, a to jsou organizace přinášející obrovské zisky svým členům, ač se naprosto v rozporu s realitou nazývají neziskovkami. Taková neziskovost se vyplatí i v jiných oborech, než je třeba péče o přivandrovalce. A divili byste se v jakých. Například nedávno obdržela jedna neziskovka 1 milion eur a to na záchranu brouka Páchníka. Ten je sice hojně rozlezlý po celém světě, avšak na jihu Moravy údajně skomírá. Proto je třeba jej zachránit, a to doslova za každou cenu. Jelikož se po výzkumu, který stál také mnoho milionů, prý zjistilo, že má nejraději kořeny hrušní, bude vysazeno 1 500 stromků, budou vyrobeny informační tabule a ve vesnicích jižní Moravy se budou konat osvětové besedy. Tak si to spočítejme: sazenice jedné hrušně stojí dnes v nejbližším zahradnictví v průměru 160 korun, celkem tedy náklad 240 tisíc korun. Plat pro neziskového sazeče 100 korun na zasazení jednoho stromku, dalších 150 tisíc korun. Pronájem hospodského sálu ve vinařských obcích, kam se za Páchníkem potáhnou davy, dalších 100 tisíc korun. Výroba několika informačních tabulí ze života brouka možná 100 tisíc? Suma sumárum 590 tisíc korun věnovaných záchraně naprosto obyčejného brouka, kterému rozhodně nehrozí vyhubení. Jenže uvedená dotace pro neziskovku je podle aktuálního kurzu 26 000 000 (pro jistotu slovy dvacet šest milionů korun českých). Takže zbývá vyúčtovat 25 410 000 (slovy dvacet pět milionů čtyři sta deset tisíc korun českých), které skončí v kapsách vedení neziskovky. To se to hospodaří.

Stát a národ shnilý zevnitř se velmi rychle zhroutí i pod minimálním tlakem.