Křivé volební počty

Ministr Hamáček: Překládám dvě varianty volebního zákona (9. 3. 2021 16:14)

Projev na 90. schůzi Poslanecké sněmovny 9. března k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

(kecy vynechány)

První varianta zachovává stávající systém (omylem byl vypnut mikrofon.) Zachovává (se smíchem) ten stávající systém založený na 14 volebních krajích, které odpovídají i samosprávným krajům, ale dochází ke změně v tom, že výsledky nebudou počítány na krajské úrovni, ale nejprve na celostátní, až ve druhé fázi budou mandáty přidělovány konkrétním kandidátům nekrajských kandidátních listin a dosavadní d´Hondtova metoda volebního dělitele je nahrazována takzvanou Hareovou kvótou.

Ta druhá varianta, to už je větší zásah do stávajícího nastavení. Počítá s tím, že by volebním obvodem byla celá Česká republika a mandáty by byly přidělovány na celostátní úrovni s využitím Hagenbach-Bischoffovy kvóty. Ta varianta je samozřejmě spojena s tím, že by byla jednotná kandidátní listina, hlasovací lístky pro celé území České republiky, a za každý subjekt by mohlo figurovat až 200 kandidátů.

Pokud se týká koalice, navrhujeme zvýšené uzavírací klauzule pro postup koalic do skrutinia, nicméně nižší, než byly v původní podobě zákona. Hranice je 7 pro dvojkoalice, 9 pro trojkoalice a 11 pro případy, kdy bude v koalici čtyři a více subjektů. Nabytí účinnosti zákona navrhujeme 1. července 2021 a vzhledem k nutnosti urychleného projednání změny si dovoluji navrhnout zkrácení lhůty k projednání ve výborech na 15 dnů. Děkuji vám za pozornost.

PListy.cz

Benda (ODS): Volební kraje budou zachovány. Ústavně právní výbor přijal moje úpravy volebního zákona (18. 3. 2021 5:35)

Ústavně právní výbor Poslanecké sněmovny dnes schválil návrhy úprav volebního zákona, které prosazoval Marek Benda z ODS.

Návrh počítá se zachováním 14 volebních krajů, kvora pro koalice 8 a 11 % a přepočtem, který ponechá více mandátů krajům. Novela zákona je před sněmovním druhým čtením.

„Ústavně právní výbor dnes schválil můj návrh na úpravu volebního zákona. Je důležité, že obsahuje všechny podstatné body, ve kterých panuje shoda a odpovídají rozhodnutí Ústavního soudu, tedy ponechání dělení republiky na 14 krajů, kvora pro koalice 8 a 11 % a přepočítávací systém ponechávající více mandátů v krajích. Nyní nás bude čekat druhé čtení na plénu Sněmovny a posléze nalezení shody nad konečným zněním se Senátem. Jsem přesvědčen, že se domluvíme a lidé budou brzy vědět, jakým systémem budou volit své zástupce do Poslanecké sněmovny,“ říká předseda ústavně právního výboru Marek Benda.

PListy.cz

Mnozí se roztrpčují nad tím, že příliš velké množství politických stran zastoupených v Parlamentu neumožňuje efektivní vládnutí. I pan Václav Klaus starší je toho názoru. Ačkoliv v jiných věcech s ním velmi souhlasím a zpravidla na jeho slova došlo, tak v této otázce si myslím, že nemá pravdu. Snadné sestavení vlády bez nutnosti kompromisu a koalic (se kterými, chápu, měl špatnou zkušenost, viz KDU-ČSL a pan Josef Lux), takové vlády se hodí jen skutečně do převratné doby, kdy bylo třeba za každou cenu a v krátkém čase definitivně a nevratně změnit hospodářský režim. Pro běžný a stabilní život si však myslím, že takto silné vlády být nemají a že každé zásadní rozhodnutí, které se promítne v novém zákonu (který by měl být spíše vzácností), by mělo být výsledkem obrovského, obrovského kompromisu proto, aby hned příští „silná vláda“ nebyla náchylná rušit veškeré přijaté zákony vlády minulé. A tak abychom se nesmýkali od pangejtu k pangejtu, protože jestli je něco pro ekonomiku a právní prostředí úplně ze všeho nejhorší, tak je to právě vysoké množství zákonů a jejich neustálé změny z extrému do extrému.

Jenže jak nasvědčují průzkumy veřejného mínění (ať už ten na snímku z Parlamentních listů, anebo obdobný tady ze Svobodného světa) většina míní, že vládu by měla sestavovat strana, která má v Parlamentu nejvíce mandátů (anebo koalice, která předloží většinu), a neměly by se jí klást do cesty pokud možno žádné překážky. Tedy, aby se vládě vládlo snadno. Já si myslím, že je to velmi špatně.

V té souvislosti bývá zmiňován i „většinový model“, tedy vítěz bere vše, ačkoliv výklad toho termínu není úplně jednoznačný. Protože může znamenat jak to, že se straně s nejvyšším volebním výsledkem ještě přisype neoprávněně několik mandátů ze stran, které se do Parlamentu těsně nedostaly, tak to může znamenat způsob jednomandátových volebních obvodů, z nich může být pouze jeden jediný zvolený kandidát. Bylo by dobré vždy upřesnit, který z těch dvou významů má autor textu či návrhu na mysli.

A ještě je třeba připomenout, že v Ústavě je zapsáno (a ponechávám stranou, jestli je to dobře, či špatně), že do Poslanecké sněmovny se volí poměrným způsobem, tedy jakýkoliv jiný model, ať už se jedná o d‘Hondtovu metodu, Bishopovu metodu, anebo jen prostou uzavírací klauzuli, jsou de facto protiústavní. Navíc si ještě uvědomme, a zejména dnes je to velmi aktuální, co to znamená, když je v průběhu demokratické éry zcela poničena dělba moci, a místo aby se vzájemně vyvažovaly a kontrolovaly jak moc výkonná a zákonodárná (hlavně její úloha kontrolní), jsou prorostlé skrz naskrz, a moc soudní je de facto zcela odtržená od reality a vykonává si svou politickou funkci podle vlastního uvážení; je zcela nekontrolovatelná.

Nás v současnosti ohrožuje právě zmíněný fakt, že se exekutiva zcela utrhla z řetězu a vykonává de facto diktaturu a Parlament, který byl zvolen k tomu, aby chránil občany právě před zvůlí exekutivy, už je tak degenerovaný a navyklý na to, že vládne s vládou, rukou společnou, že nedokáže vládě tvrdě šlápnout na krk. A jen ještě tiše podotýkám, že je také třeba bránit občany před zvůlí a diktaturou Parlamentu!!! Tomu právě nejlépe brání jeho mnohobarevnost.

Abych se tradičně příliš nerozkecal, podívejme se rovnou do tabulek, o kolik by se změnila situace v Poslanecké sněmovně, pokud by byla zrušena pětiprocentní uzavírací klauzule a přepočtový mechanismus volebního dělitele. Jako data pro model jsem použil volební výsledky z roku 2017.

Ve sloupečku [v %] vidíme procento získaných platných hlasů, ve sloupci [V % opr. vol.] skutečný, reálný mandát, skutečnou podporu lidu, sloupec [d’Hondt] ukazuje, jak tento model (a uzavírací klauzule) ukradl spoustě voličů legitimní křeslo v Parlamentu a jak zmanipuloval volby. Ve sloupci [Lineár] vidíme, jak by byl Parlament obsazen, kdyby počet hlasů na jeden mandát byl stejně velký a v následujícím sloupci [Diff] jsou vyčísleny přesuny mandátů mezi oběma způsoby. Poslední sloupec [Hl./man.] jasně ukazuje, že v současném modelu voleb jasně figurují principy většinového systému (čert sere na největší hromadu). To, že je tomu podobně i v jiných státech, jako argument neobstojí. No a co má být? V jiných státech dělají rozličné kraviny a je to jejich interní věc. Až budou v jiných státech skákat z mrakodrapů na chodníky, také je nebudeme napodobovat!

Vidíme, že by se nic zásadního nepřihodilo; stran by bylo v Parlamentu o pět více, ovšem téměř čtvrt milionu lidí by nebylo okradeno o zastupování svých zájmů. Což mě občas vede k úvaze, zda by nebylo daleko jednodušší místo voleb provést nějaký randomizovaný výběr z databáze dospělé populace pomocí jednoduchého softwaru. Bylo by prostě vylosováno 200 (popravdě řečeno, pro naši republiku by stačilo daleko méně) poslanců zcela náhodně a netvrďte mi, že by vzorek jejich politických názorů i profesních zájmů nebyl daleko přesněji pokryt, než všemi těmi pokurvenými volebními modely.

Pro přehled sem ještě dám tabulku lidnatosti krajů, ze které jasně plyne, jak disproporční jednotlivé kraje jsou a jak si současný volební systém na spravedlnost a demokracii (a ústavní principy) jen hraje.

A pokud se jedná o vládu, samozřejmě by měla být co možná nejmenší, to znamená opravdu jen a jen to, co se nevyplatí sjednávat na úrovni soukromé a toho je opravdu po čertech málo. A pak by stačilo po vzoru Švýcarska mít vládu sestavenou na principu konkordace, to znamená co možná nejširšího politického zastoupení, z čehož by vyplynulo to, že jakýkoliv exekutivní krok by musel být opravdovým kompromisem velmi, velmi širokého politicky-názorového spektra.

Protože ať se vám to líbí, nebo nelíbí, čím méně nám bude někdo vládnout, tím bezpečněji a svobodněji se nám bude žít. Tato Babišovsko-Hamáčkovská despotická vláda nás o tom teď definitivně přesvědčila (doufám, že včetně mnoha zatvrzelých etatistů).

A to ani nezmiňuji jednu zásadní věc: největším problémem u nás není ani tak dalece problém rozbité demokracie, jako naprosto extrémní centralismus, podobný centralismu z doby komunistických vlád. Jak vůbec můžeme mít v tržním hospodářství stejné množství ministerstev a úřadů (dokonce ještě více), než v direktivním socialistickém, plánovaném systému?

Naším zásadním úkolem je decentralizace, lokalizace, subsidiarita. A je jasné, že dosavadní vládnoucí moc, plně zvyklá na centrální systém, se bude do poslední kapky krve bránit. Vidíme to i na výše citovaných výrocích jak soudruha Hamáčka, tak věčného poslance, soudruh Benda promine, soudruha Bendy.

• PeTaX