Křídla naděje

Na krásné Koterovské vyhlídce v mém rodném městě Plzni se nedávno objevil strašlivý Dezopomník, který prý hnul lidem žlučí. Výše uvedený text doprovází monument s názvem Křídla naděje, jehož autorem je umělecký kovář Jiří Štrunc. Radnice se od „kontroverzního“ díla okamžitě distancovala, text má být co nejdříve odstraněn. Na radnici to prý všechny překvapilo a zkazilo celkový dojem, nikdo o tom nevěděl a rozhodně to nebylo ve smlouvě, vyjádřil se k této kauze místostarosta městského obvodu, kde se pomník nachází. Mluvilo se prý pouze o duchovním rozměru… (dostupné zde)

Radnice se distancovala, text bude odstraněn, pravdu však odstranit nelze. Pod povrchem to vře a pravda si klestí cestu ven. Dere se vší silou za světlem jako křehká květina prorážející asfalt zaprášeného chodníku. Špinavá podrážka může snadno rozdrtit nepatrný plevel, nicméně brzy vyraší další a po něm další…

Přesto Petr Fiala stále věří, že pravdu je možné korigovat. Dokonce nedávno zesílil takzvaný boj s dezinformacemi a povolal nového experta z Brna. Zkrátka, jak zpívá Ivan Mládek, Brno je zlatá loď… Přichází mladý šaman s vysokým stupněm politologického zasvěcení, Miloš Gregor z Masarykovy univerzity, který panu premiérovi poradí, jak s dezinformacemi správně bojovat, neb právě to je prý důležité pro udržení kvality demokracie. Hned po nástupu do nové funkce projevil starost, aby prý jeho kamarádi a známí nevěřili nesmyslům. Jak dojemné. (dostupné zde)

Tento moderní progresivistický výklad demokracie se mi zdá poněkud zvláštní. Pan odborník sice hovoří o důležitosti kritického myšlení, na druhou stranu se však obává toho, čemu lidé věří. Domnívám se, že kritické myšlení je možné rozvíjet pouze otevřenou diskusí a tím, že umožníme přístup ke všem informacím, nikoliv jejich filtrováním. A já se ptám, odkud pan odborník bere tu jistotu, že se jeho kamarádi a známí mýlí a že se nemýlí naopak on sám? Asi má opravdu vysoký stupeň zasvěcení.

Teprve čas ukáže, která „pravda“ nakonec přežije. Bude to ta, která se jako odolný plevel probíjí asfaltem, pravda „dezoláta“, kultivovaná přirozenými a mnohdy náročnými životními zkušenostmi, nebo to bude „kultivar-hybrid“ uměle vypěstovaný ve skleníku moderní univerzity či politické školy současného západního typu?

Podobné události jako v úvodu zmíněná kauza s plzeňským pomníkem nám ukazují, že ledy už se hýbou, i když z pohledu nás netrpělivých trochu pomalu. Odvážní jedinci vystupují z davu, nebojí se jít proti proudu a svým příkladem nám ukazují cestu. Ještě však neuzrál čas. Žádná revoluce zatím nepřichází. Lidé dál chodí z práce do práce, platí hypotéky, starají se o své rodiny, baví se a život jde dál. Přestože někteří již značné existenční potíže pociťují, přece jen hlady zatím neumíráme, nemrzneme, teplá voda z kohoutku pořád ještě teče… Možná se nám jen nechce opustit své komfortní zóny, a tak raději strkáme hlavy do písku, pohodlnější je žít v nevědomosti. Jen málokdy se při každodenním shonu zastavíme, abychom se zeptali: „Proč…?“.

Jako děti s otevřenou myslí jsme se všichni uměli ptát, naše věčné proč obtěžovalo rodiče a další dospělé, které jsme tím zdržovali od „důležité“ práce. A tak jsme se odnaučili ptát a místo toho jsme se naučili poslouchat. Dnes už se dokonce ptát bojíme, protože kdo se moc ptá, moc se dozví. Poznáním by se mohl zhroutit celý náš „bezpečný“ svět, ve kterém nám „pravdu“ sdělují výhradně mainstreamová média. To, že kladení otázek a hledání pravdy není v daném systému žádoucí, je krásně znázorněno v závěrečné scéně nadčasového a kdysi zakázaného filmu Bílá paní. Neptej se proč a prostě jen „drž hubu a plav.“ (Dostupné zde) Myslím, že je hodně důležité, abychom se znovu naučili ptát.

Proč je svět vzhůru nohama a vše platí přesně obráceně? Proč se systematicky útočí na tradiční hodnoty? Proč je vše normální, rozumné, přirozené a lidské považováno za extremistické či radikální, a naopak čím větší šílenost, tím lépe? Opravdu někomu připadá normální úvaha o zákazu papoušků či křečků? (Dostupné zde) Možná se tomu jen zasmějeme, ale co bude následovat? Utratí vám psa? Nebo babičku? Má špatné politické názory a není na důchody, takže konečné řešení důchodové reformy. A nakonec utratí vás, máte špatný sociální kredit a nezasloužíte si dýchat kyslík společně s těmi uvědomělými, lidí na planetě je mnoho a vy jen zbytečně produkujete oxid uhličitý, kterým otravujete životní prostředí. Omlouvám se za ten černý humor, ale skutečně mám vážné obavy, kam to spěje.

A mezitím, co se zabýváme křečky a radujeme se, že nám snad křečky zatím nechají, výbor pro ústavní záležitosti Evropského parlamentu odhlasoval návrh na zrušení práva veta pro všechny členské země. To znamená jediné, konec suverenity jednotlivých států. „Zrušení práva veta je klíčový krok k posílení demokracie,“ prohlásila pirátka Markéta Gregorová, která ve výboru působí. (Dostupné zde) Ano, také jsem si myslela, že to musí být omyl, ale není. Skutečně to bylo takto řečeno. Naprostá demagogie a šílenství.

To vše může působit děsivě, jedna věc je však pozitivní, a to je evidentní nejistota loutkovodičů. Vědí, že ztrácejí půdu pod nohama. Utahování šroubů, urychlování procesů směřujících k omezení práv a svobod člověka i suverenity národů, to vše jen ukazuje, že hrají o čas. Lidé se pomalu, ale přece začínají probouzet a hrozí reálné nebezpečí, že jejich nekalá hra bude brzy odhalena.

Nežádoucí text plzeňského pomníku se symbolickým názvem Křídla naděje bude jistě odstraněn. Svůj účel však splnil. To, na co chtěl autor svým činem upozornit, se dostalo do povědomí lidí.

A naštěstí není sám. Lidí jako on je mnoho, svou odvahou nám dodávají sílu a naději, že ještě není vše ztraceno a že má smysl bojovat za svobodu, spravedlnost a zdravý rozum. V poslední době se odehrálo mnoho událostí, které mne potěšily. Alespoň dvě z nich bych chtěla jmenovat.

Advokátka Jana Zwyrtek Hamplová uspěla u soudu a bývalý diplomat Petr Drulák vyhrál. Profesor Drulák byl začátkem roku donucen opustit Ústav mezinárodních vztahů kvůli nepohodlným politickým názorům. Soud rozhodl, že výpověď je neplatná. (dostupné zde) Zase jsme o krůček blíž ke spravedlnosti.

Začal vycházet nový tištěný časopis, který nebudu jmenovat, abych nedělala reklamu, každopádně z něj mám obrovskou radost, neboť nabízí jiný pohled na dnešní společensko-politickou situaci než současný mainstream. Přestože dnes existuje mnoho alternativních médií, většinou jsou převážně v internetové podobě. Takto se informace mohou dostat i k lidem, kteří na internetu aktivně nevyhledávají, což je skvělé. Myslím, že pro svobodu slova je tato událost významná.

A na závěr bych tímto chtěla poděkovat redakci Echa24, která prostřednictvím platformy Blogosvět umožňuje blogerům svobodně vyjadřovat své názory, což v dnešní době upadající demokracie bohužel není samozřejmostí. Také děkuji všem blogerům a čtenářům, kteří se zapojují do diskusí a kultivovanou formou si vyměňují různé názory, ani to dnes není samozřejmostí. Moc děkuji za tento ostrůvek svobody.

George Orwell: „Jestliže svoboda slova vůbec něco znamená, potom je to právo říkat lidem to, co nechtějí slyšet.“