17.2.2019
Kategorie: Multikulturní soužití

Křesťané jsou nejvíc perzekvovaná skupina na světě

Sdílejte článek:

BENJAMIN KURAS

Zprávy o masakrech a vyhánění křesťanů z domovů v muslimských zemích jsou statisticky sledované a dostupné na internetových stránkách křesťanských a lidsko-právních organizací už dvě desetiletí, ale mainstreamová média v celé západní civilizaci je zatajují, vlády je ignorují a pomoci se jim dostává sporadicky a skromně od hrstky soukromých nadací. Hlavní církve jsou příliš zaneprázdněné ustupováním islámu ve vlastních zemích a bláhovým smiřováním v obnovené válce vedené proti křesťanství už 14 staletí. A perzekuce rok od roku sílí.

[ad#textova1]
V závodě o likvidaci křesťanství sice stále ještě vede Severní Korea, ale těsně za ní je devět islámských zemí. Podle nejnovější statistiky za rok 2018 vypracované jednou z oněch aktivních organizací zvanou Open Doors jsou to tyto, v tomto pořadí: Afghánistán, Somálsko, Súdán, Pákistán, Eritrea, Libye, Irák, Jemen, Irán. Kvantitativní rozdíl mezi první a desátou je 8 procent.

Na jedenácté místo postoupila Indie, kde hinduisté, v dlouhodobém konfliktu se svou početnou komunitou islámskou, si v posledních letech přibrali mezi své nepřátele i křesťany. Dále už, kromě Číny na 27. místě, figurují země s muslimskou většinou nebo hodně početnou menšinou. „Vysokou úroveň perzekuce“ zažívá celkem 245 milionů křesťanů v 73 zemích, o 30 milionů víc než v roce předchozím. Perzekuce se projevuje státními restrikcemi a omezováním občanských práv, nepřátelstvím muslimských sousedů, únosy a násilnou konverzí na islám, diskriminací v zaměstnání, ničením kostelů a obydlí, vyháněním a vražděním.

V Asii akutní perzekuci zažívá až třetina křesťanů. Vedle většinově muslimských zemí se islámský terorismus proti křesťanům šíří v částech Filipín. Afrika je na tom o něco líp s pouhou akutně perzekvovanou šestinou křesťanů. Ale i tam sílí. Nejvíc vražd a vyhánění zaznamenala za jeden rok Nigérie: 3 700 (oproti předchozím 2 000) mrtvých, stovka vyhnaných vesnic. Útoky muslimských menšinových spoluobčanů na křesťany sílí v Ugandě, Mali, Malawi, Nigeru, Středoafrické republice, Demokratické republice Kongo, Ethiopii a Keni. Desetiprocentní křesťanská menšina egyptská je stále terčem častých útoků i přes ochranu al-Sísího vojenské vlády.

Evropa nejen že perzekvovaným křesťanům ve světě nepomáhá, nechává je na pospas tamním džihádistům. Některé z těch si navíc vozí domů, a nejsou to jen jejich občané, kteří si odválčili rok džihádu a vracejí se domů vybrat sociální podporu. Británie si v posledních dvou letech přivezla 11 000 Syřanů. Byli mezi nimi čtyři křesťané, doporučení Vysokým komisařem OSN pro uprchlíky, jako v mimořádném ohrožení z území ovládaným ISIS. Ty vrátila do Sýrie.

A doma si nechává perzekvovat křesťany vlastní. Desetina anglikánských duchovních v posledních dvou letech zažila fyzické napadení, dvacet procent chování klasifikované jako „hrozivé“ a dvě třetiny slovní urážky. Zaznamenává to rozsáhlá studie Royal Holloway College Londýnské univerzity. Dochází k akademickému závěru, že „je nutné dále zvažovat, jak nejlépe pomáhat duchovním zvládat práci ve střetu s takovým násilím“. Co třeba takhle násilníky identifikovat, stíhat a posílat do vězení, případně vracet, odkud připluli, řekl by selský rozum.

Jenže dávejte selské rozumy duchovním, kteří sabotují snahy vlády zastavit čerstvou invazi íránských migrantů na člunech přes La Manche a vyzývají vládu, aby jim v připlutí nebránila a vítala je (čili porušovala vlastní zákony), protože přece (slovy biskupa doverského) „zde jde o lidské bytosti a tak brzy po oslavě narození Krista bychom neměli zapomínat, že každá osoba je vzácná.“

Zkusme se na chvilku vžít do ministra vnitra Sajida Javida, který se jako rodilý britský muslim a konzervativec snaží (na rozdíl od londýnského starosty) ukázat, že muslim může být britským patriotem, přeruší vánoční dovolenou, vrátí se do úřadu krizi na britských pobřežích řešit a vyhlásí krizový stav slovy „musíme najít nějakou rovnováhu mezi záchranou životů a ochranou našich hranic, abychom nepovzbuzovali další lidi k této nebezpečné cestě“. A zda ho třeba při tom nenapadne, že někteří ti anglikánští duchovní si možná nějakých těch pár facek zaslouží.

[ad#pp-clanek-ctverec]

Autor: Benjamin Kuras

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (23 votes, average: 4,74 out of 5)
Loading...