Konkrétní polemika s paní Konečnou

Já bych zde chtěl reagovat na obecný blud, který nešíří jen ona, abych byl korektní, ale ona jej šíří s nadšením jí vlastním. Napsala toto:

… přesun americké ambasády vyslalo signál, že USA považují Jeruzalém za hlavní město Izraele. To je v přímém rozporu s tím, co si přejí Palestinci, kteří v tomto městě také žijí, a jimž byla východní část tohoto města s nejvýznamnějšími památkami zabrána v roce 1967.

Rád bych věděl, jestli paní Konečná, nebo ti co jí pod jejím blogem tak nadšeně přikyvují, někdy byli nebo jen slyšeli o Sýrii nebo Iráku eventuálně o Afghanistánu. Co mám na mysli? Mám na mysli to, jak dopadly památky, představující neocenitelný klenot lidské historie poté, co se do jejích blizkosti dostal ISIS a radikální Islámisté.

Památky které jsou součástí Jerusaléma, tvoří jeden z největších historických pokladů, jaké lidstvo má. Zatímco do roku 1967 byly, a konečně si to přiznejme, na okraji zájmu a byla to arabská strana, která Jerusalém dokonce ostřelovala, poté co došlo ke spojení svatého města pod správu Izraele, dostalo se těmto památkám, těmto klenotům péče, jakou si zaslouží. A nejen to a nejen Jerusalém. Je to Izrael, který vynakládá nemalé prostředky na udržování památek na územích, která patří palestinské samosprávě. Proč? Na to si každý rozumný člověk umí snad odpovědět sám. Palestinské politické špičky nemají nejmenší zájem o to, aby dbaly na životní úroveň svého obyvatelstva, když štědré dary, putující tam od mezinárodních dárců, využívají pro své osobní potěšení a v případě Gazy na ozbrojování teroristických skupin, z nichž jedna stojí dokonce v čele tohoto území. Je tedy navýsost nepravděpodobné, že by kdokoliv pečoval o klenotnici lidských dějin, jakou bezesporu je Jerusalém. A tak by to samozřejmě bylo vše opět na bedrech Izraele, a těch, kterým památky a odkaz předků nejsou lhostejné.

To ovšem paní Konečná a někteří diskutéři odmítají vidět. Oni naopak neustále hrají kartu nenávisti, pomocí hloupých nepravd a lži.

Jednou z nich je další věta paní Konečné, i upírání práva na to účastnit se mírových jednání. Toto právo není nikomu upíráno a byli to Palestinci, kteří ústy svého, pravděpodobně doživotního presidenta Abbase, jakákoliv jednání s Izraelem a USA odmítli.

Závěrečná věta blogu paní Konečné je pak opravdovou špičkou, vrcholem pokrytectví, kdy píše o tom, že mír bude jen tehdy, když se obě strany na něm dohodnou a bude to na základě mezinárodního práva.

Co brání paní Konečná, Abbasovi a Palestincům usednout k jednacímu stolu s Izraelem a v prvé řadě uznat stát Izrael? Co bránilo Arabům souhlasit s existencí židovského a arabského státu vedle sebe? Co jím brání dnes, dohodnout se na míru a žít vedle sebe. Ono to jde, což vidí každý kdo do Izraele přiletí, protože nejsou výjimkou situace, kdy vedle sebe v míru a bratrství žijí komunity židovské, arabské a nemají žádné třenice.

Jde to, jen je třeba vzdát se nenávisti a odporu k faktu, že Izrael a Židé tam byli, jsou a zůstanou. Že se nikomu nepodaří zahnat a utopit je v moři. Že teror, ať je jakkoliv brutální nezastraší. A že mezinárodní komunita, ta její část, která je slepá nenávistí a arogancí nedonutí Izrael aby se vzdal své touhy po životě ve své bezpečné a prosperující zemi.