Konfrontace Grety T.

My starší (z východního bloku) jsme tehdy bojovali za svobodu, právo na projev a svobodné volby. To se nám časem přetavilo na hromadu zákazů v zájmu někoho jiného, cenzuru našeho názoru pro dobro názoru druhého a fanaticky rozdělené voliče na pár nesmiřitelných táborů, kde morálka a pravda kapitulují před potřebou někam patřit a sobecky si to následně obhájit. Konfrontace, rozdělení a zviditelnění se. Kdo nemá nepřítele, jakoby nebyl.

Vzpomínám si ještě na dobu, kdy se používaly takové obraty jako: vím, že se to všem nemusí líbit, ale myslím si…anebo: nemusí každý se mnou souhlasit, ale vycházím z toho, že…Dnes se názory razí podle starého hesla “Kdo nejde s námi, jde proti nám”. Koneckonců arogance a kategorizace zastánců pochodu Pride Praha vůči oponentům této maškarády je toho důkazem. Dříve bohulibé neziskovky, které pečovaly o to a o ty, kteří to skutečně potřebovali, se dnes zakládají na principu Čím zbytečnější tím víc IN. Lidskoprávní bojovníci bojují za pošlapání platného práva kohokoliv a kdekoliv, aktivisté proti uhlí blokují jaderné elektrárny, ekoteroristé za snížení emisí uhlíku blokují MHD a vlaky, takže cestující musí použít vlastní auta a obhájci práv menšin rozpoutali nejzuřivější boj zrovna v době, kdy byla menšinám přiznána plná rovnoprávnost.

Už nejde jen o to prosadit něco potřebného, být vyslyšen či bojovat proti něčemu, ale vyrobit si svého nepřítele a toho pak bulvárně usvědčit a zničit. A pro nedostatek relevantních důkazů o zlovolnosti potenciálních nepřátel je třeba vytvořit si nové kategorie zla, nové imaginární peklo. A tak tu máme náhle xenofoby, homofoby, islamofoby a jiné foby, starý dobrý rasismus a nově i univerzální nenávist, která se dá napasovat i na někoho, kdo nerad kebab. Tak tolik extrémistů a vrahounů tu před vznikem občanského aktivismu za dobro nebylo. Stejně jako tolik nenávisti, zločinů a atentátů nebylo v západních zemích před zaváděním pohodové a tolerantní multikulti společnosti. Až příliš to připomíná revizionisty, oportunisty a nepřátele lidu z dob komunistické totality. A i postupy veřejného lynče jsou stejné, jen posílené o nekonečný prostor internetu a komunikační technologie typu “při obědě na něj ukážu prstem a večer už páchá sebevraždu”. A stejně jako dříve se u účastníků prvomájového průvodu dělaly u jmen čárky jakože “ano, tenhle veřejně potvrdil, že patří do stáda bezproblémových”, tak i dnes se každý aktivista stojící na té správné barikádě lidství na akci sám vyfotí a lepne to na internet, aby tím řekl: “já jsem uvědoměle na vaší straně, na mě tím prstem při obědě neukazujte”. Jak kdysi zpíval Kryl: Každý sobě drábem…

Krásným příkladem licoměrného pozérství dnešního světa je bezesporu Greta Thunbergová. Šestnáctiletá ekologická aktivistka s diagnózou ADHD, která se dá popsat jako zúžené vnímání světa a ztráta sociální schopnosti. Ta se rozhodla bojovat za záchranu planety tím, že se přestane učit a rázem se z ní stala světová celebrita první velikosti. Pozvánky na různé vědecké konference se jen hrnou, stejně jako přednášky v EU parlamentu, OSN, setkání s Papežem a to vše zakončené návrhem na Nobelovu cenu míru. To vše ne proto, že by něčemu rozuměla, v něčem se sebeobětovala, či něco dokázala, ale proto, že je nejvíc vidět. Otřesné. Neméně šokující je pak skutečnost, že tato neúnavná bojovnice proti fiktivní bublině ani vůbec netuší, co to vlastně ekologie je. Na sociální síti zveřejnila fotku svého oběda při cestě na ekologickou konferenci v Davosu. Osm plastových obalů a v nich jídlo dovezené letecky z exotických zemí. Uhlíková stopa z toho čadila jak chvaletická elektrárna při plném výkonu. To ona ale neví, protože si myslí, že co je Vega a Bio to je Eko. Proto také bojuje za ekologii v zemi, která má nejpřísnější ekologická pravidla na kontinentě, který zase na ochranu klimatu vynakládá nejvíc prostředků a úsilí. Tak tahle opravdu do školy chodit už nemusí, ta ví všechno. Jako ty miliony jejích zelených soukmenovců. To je ta správná osůbka k tomu, aby na zasedáních školila akademiky z celého světa. A vedle Arafata a Mandely se bude v síni mírotvorců taky dobře vyjímat.

Na summitu o ekologii ve švýcarském Laussane tohoto měsíce si vzala slovo. Kdo by čekal plamenné poselství světu, ten byl zklamán. Greta, ačkoliv tam byla sama hostem a ne pořadatelem, vznesla kategorický požadavek, aby byli z jednání vyhozeni novináři, protože prý veřejnost nereferují dostatečně ideologicky správně. Ve skutečnosti šlo ale o to, že po roce rozvratů společnosti se měl začít porcovat medvěd a delegáti studentských ekoaktivistických spolků si měli začít rozdělovat korýtka kdo a jak bude o dalších klíčových krocích toho pochybného bratrstva rozhodovat. A že nejde o malé pravomoci a následný vejvar z výpalného, to si buďte jisti. Jen v Londýně v dubnu tohoto roku napáchali ekoteroristé během pouhého týdne škody úmyslným ochromením chodu města za 12 milionů liber (350 milionů kč). A netají se tím, že se z jejich strany jedná o cílené vydírání většinové společnosti. A to byla, prosím pěkně, jen jedna malá odnož Extinction Rebellion (Rebelie proti vyhynutí) z celé té armády ekoteroristů. Tady ovšem své tlamy novinářům naopak s chutí nastavovali a o jakoukoliv publicitu vyloženě škemrali. Ostatně jako sama Greta, když začínala v roli malé pomatené holčičky demonstrující v době výuky před švédským parlamentem. Trochu mrazivě ten vývoj pak připomíná pumové atentáty a střelbu do bezbranných lidí při zakládání amerických odborů mafiemi ve 30. letech minulého století. A to taky začalo jen legitimními požadavky na ochranu dělníků. Tedy hrstkou aktivistů, kteří chtěli otevřít oči lhostejné společnosti a vnést do života lidí dobro, pohodu a vzájemné porozumění.