4.4.2024
Kategorie: Ze světa

Konečným výsledkem rusko-ukrajinského konfliktu bude zmrazený konflikt bez skutečné mírové dohody

Sdílejte článek:

PETR VLK

Dělat zde úvod,  když jádrem  článku  je  zase nějaký  nový  výstup profesora  Johna Mearsheimera už pokládám za  zbytečné.  Všichni  dobře  víte, jak to s  ním mám.  A  tentokráte  asi nejvýznamnější světový politolog  už nekomentoval  jen příčiny  války na  Ukrajině a  kdo za  ni nese  vinu, ale  hlavně  se zaměřil na  to,  jak podle  něj tenhle nesmyslný konflikt  skončí. Pokud  se nezvrhne do termonukleární apokalypsy.

Je to o  konci  téhle nesmyslné  války, vzniklé  z malicherného ega  jistých politikářů,  jistých  mediálních  řiditelů  zeměkoule, jakž  i  pošahaných magorů, co jim jejich  ega  baští.  Válka prostě  skončí. Buď  zničením lidstva nebo…. nebo?  Nebo třeba  tak, jak to viděl  v  rozhovoru  pro čínský server  Global Times  profesor  John Mearsheimer. Vše  vyšlo pod titulkem

The end result of Russia-Ukraine conflict to be a frozen conflict devoid of a genuine peace agreement: John Mearsheimer

podle překladače

Konečným výsledkem rusko-ukrajinského konfliktu bude zmrazený konflikt bez skutečné mírové dohody

Poznámka redakce:

24. únor je výročím rusko-ukrajinského konfliktu, který trvá dva roky a konec je v nedohlednu. Proč nelze konflikt vyřešit? Jak pokračuje, jak se vyvinula se mentalita Západu ohledně  „poražení Ruska“? Jak konflikt ovlivňuje globální geopolitické vzorce? K dvouletému  výročí, Global Times ( GT ) shromáždil názory v USA a Evropě.

Ve třetím rozhovoru tohoto seriálu John Mearsheimer ( Mearsheimer )  s  profesorem  R. Wendell Harrisonem,  Distinguished Service na katedře politologie na Chicagské univerzitě, odůvodnil své dlouhotrvající přesvědčení, že za konflikt může Západ a  že  politika zcela USA. selhala.

GT : V předchozím rozhovoru jste řekl, že ukrajinský konflikt bude dlouhodobým nebezpečím. Vzhledem k tomu, že konflikt vstoupí do třetího roku, jak dlouho bude trvat? Za jakých okolností skončí?

Mearsheimer : Myslím, že skutečné boje nebudou trvat déle než do roku 2025. Rusové zaberou více území, než mají nyní pod kontrolou, a dojde k  příměří. Konečným výsledkem bude zmrazený konflikt, ale bude bez  skutečné mírové dohody, a proto bude vždy existovat nebezpečí, že se zmrazený konflikt opět stane horkým konfliktem.

Západ, hlavně USA, nepřijme konečnou mírovou dohodu, kde by Rusko zabralo významnou část ukrajinského území. Takže i když máte zamrzlý konflikt, Západ a Ukrajinci vynaloží velké úsilí, aby rafinovaně podkopali pozici Ruska v oblastech Ukrajiny, které dobude.

Rusové přitom vyvinou velkou energii, aby zajistili, že ukrajinský zhroucený  stát zůstane  slabým a nefunkčním politickým a ekonomickým subjektem. Budete mít tento konflikt, který nebude horkou válkou, ale bude bezpečnostní soutěží mezi Ruskem na jedné straně a Ukrajinou a Západem na straně druhé, kam až oko dohlédne. To je velmi skličující situace, protože konec  konfliktu mezi oběma stranami opravdu není v dohledu. Akutní a hluboké nepřátelství bude existovat po dlouhou dobu. Nemyslím si, že Rusko bude mít někdy v dohledné době dobré vztahy se Západem nebo Ukrajinou.

GT : V roce 2014 jste varoval, že NATO provokuje Rusko na Ukrajině ohledně stavu války a budoucích problémů. Proč byly takové hlasy, jako je ten váš, opomíjeny?

Mearsheimer
: Když se NATO v 90. letech rozhodlo rozšířit, došlo uvnitř USA k velké bitvě. Odpůrci rozšiřování NATO, kteří byli v podstatě realisté, říkali, že když rozšíříte NATO na východ, znepřátelíte si Rusko a skončíte v určitém okamžiku s vážným konfliktem. Proti nim stála vlivná skupina zahraničněpolitických liberálů, kteří věřili, že USA jsou vlídný hegemon a že USA mohou přesunout NATO na východ směrem k Rusku a nepovede to k potížím. V 90. letech bylo Rusko velmi slabé a nemohlo udělat nic, aby zastavilo expanzi NATO.

Debatu tedy vyhráli zastánci rozšíření NATO. K prvnímu velkému rozšíření došlo v roce 1999 a poté k druhému v roce 2004. Velmi důležité je, že v dubnu 2008 NATO s pobízením USA prohlásilo, že Ukrajina bude přivedena do aliance. Rusové tehdy dali jednoznačně najevo, že Ukrajina v NATO představuje pro Moskvu existenční hrozbu a nedovolí, aby se to stalo.

Nicméně USA a jejich evropští spojenci pokračovali v tlačení na východ a nadále se snažili přivést Ukrajinu do NATO. V únoru 2014 vypukla velká krize. Tehdy jsem napsal svůj slavný článek do Foreign Affairs, v němž jsem uvedl, že za krizi je z velké části zodpovědný Západ. Řekl jsem, že hlavní příčinou krize bylo rozšíření NATO a obecněji snahy Západu udělat z Ukrajiny západní opevnění na ruských hranicích. Tvrdil jsem tehdy, že je to pozoruhodně pošetilé, protože Rusové to jednoznačně považovali za existenční hrozbu. A pokud bychom pokračovali v tlaku na vstup Ukrajiny do NATO, vedlo by to k ještě větším problémům.

Každopádně po vypuknutí krize v únoru 2014 se USA a jejich spojenci zdvojnásobili úsilí  a pokračovali v tlaku na vstup Ukrajiny do NATO. Pokaždé, když se Rusové pokusili vypracovat a vyjednat dohodu, aby se vyhnuli válce, Američané a jejich spojenci odmítli s Rusy vyjednávat. Řekli Rusům, že se musí smířit s tím, že se Ukrajina stane součástí NATO. Ale Rusové odmítli tento výsledek přijmout. A v únoru 2022, osm let poté, co konflikt poprvé vypukl v únoru 2014, Rusové napadli Ukrajinu, protože byli odhodláni nenechat Ukrajinu stát se součástí NATO.

GT : Vydal jste novou knihu, kterou jste napsal se Sebastianem Rosatem, How States Think: The Racionality of Foreign Policy, ve které tvrdíte, že rozšiřování NATO bylo racionální. Také věříte, že Putinův tvrdý zásah proti tomu byl také racionální. Jak bychom měli rozumět těmto rozhodnutím, která nakonec vedla k válce?

Mearsheimer: Jednou z věcí, které jsme v naší knize museli udělat, bylo odpovědět na otázku: Co pro stát znamená být racionální? Naším argumentem je, že stát je racionální, pokud má důvěryhodnou teorii o mezinárodní politice, která je základem příslušné politiky, kterou stát prosazuje. Tvrdíme také, že protože zahraničněpolitická rozhodnutí jsou kolektivní rozhodnutí a jednotlivci mají často různé názory na to, jaká je správná politika, je důležité, aby rozhodovací proces probíhal uvážlivým způsobem, aby lidé, kteří se na rozhodování podílejí, mít příležitost vyjádřit své názory a vzájemně se ptát.

Jak jsem již řekl ohledně rozšiřování NATO, byly zde dvě skupiny, které se hádaly o tom, zda má strategický smysl. Jedna skupina byla složena z realistů, kteří byli proti rozšiřování NATO. Svůj pohled založili na základní realistické teorii. Měli reálpolitický pohled na mezinárodní vztahy. To je jistě důvěryhodná teorie. Proto byl odpor proti rozšiřování NATO racionální.

Zastánci expanze měli názor, který byl založen na třech velkých liberálních teoriích mezinárodní politiky – teorii demokratického míru, teorii ekonomické nezávislosti a liberálnímu institucionalismu. To vše jsou věrohodné teorie a široce přijímané v literatuře o mezinárodních vztazích; takže politici, kteří prosazovali rozšíření NATO, jednali také racionálně.

Naším argumentem je, že dvě soupeřící strany v debatě o tom, zda rozšířit NATO, založily své názory na důvěryhodných teoriích. Proto, i když vyhrála strana, se kterou jsem nesouhlasil, myslel jsem si, že prosazuje racionální politiku. Tato diskuse ukazuje, že je rozdíl mezi chybou a racionálností. Myslel jsem, že zastánci rozšíření NATO se mýlili, ale věřím, že byli racionální.

Pokud jde o Vladimira Putina, jde o přímočarý případ země, která měla pocit, že čelí existenční hrozbě rozšíření NATO. Rozhodla se, že aby tomu zabránila, zahájí válku na Ukrajině. Tomu se říká preventivní válka. Preventivní válka, ať se to někomu líbí nebo ne, je racionální. Proto si myslím, že Putin se při invazi na Ukrajinu choval racionálně. Dá se dokonce důrazně tvrdit, že má smysl, aby vůdce, tváří v tvář existenční hrozbě, zahájil preventivní válku. Někdo by mohl namítnout, že ruská invaze na Ukrajinu byla chybou nebo že porušila mezinárodní právo. Takové argumenty můžete uvést, ale zda je něco  špatné nebo zda je to racionální, jsou dvě různé věci. Myslím, že to bylo racionální, protože to velmi přesně zapadalo do preventivní válečné teorie, která je věrohodnou teorií mezinárodní politiky.

GT : Poslední Putinův rozhovor s Tuckerem Carlsonem odhaluje, jak si představuje jednání a mír. Jak moc ho bude poslouchat západní publikum? Jak rozhovor ovlivnil západní veřejné mínění o válce?

Mearsheimer : Je zcela jasné, že rozhovor Tuckera Carlsona s Putinem nebude mít na Západě prakticky žádný vliv. Co je skutečně úžasné, je rozsah, v jakém západní elity na celém světě nevěděly nic jiného než rozhovor  pomluvit,prakticky  vše ​​co o rozhovoru zaznělo a  co o  samotném Putinovi řekly. Když se podíváte na reakci Západu, nebyl žádný zájem reagovat kladně na cokoliv, co Putin pronesl. Myslím, že tento rozhovor bude mít nulový vliv na to, jak dopadne ukrajinská válka.

GT : Od začátku války jste zastával názor, že za to může Západ a politika USA selhala. Někteří si ale myslí, že se Rusko mýlí. Jak byste takovou kritiku vyvrátil?

Mearsheimer : Na Západě se běžně soudí, že Putin začal válku, protože je v podstatě imperialista nebo expanzionista. Konkrétně se říká, že má zájem na vytvoření většího Ruska, což znamená, že je odhodlán dobýt celou Ukrajinu. A pak si podmaní další země ve východní Evropě a vytvoří nové ruské impérium.

Můj argument je, že tento názor je mylný; to, co Putin dělal, když zaútočil na Ukrajinu, bylo,  že  rozpoutal preventivní válku. Carské  ambice neměl. Nebyl odhodlán vytvořit větší Rusko. Jeho rozhodnutí souviselo se skutečností, že expanzi NATO na Ukrajinu považoval za existenční hrozbu pro Rusko a byl odhodlán tomu zabránit.

Takže zastávám názor, který je přímo v rozporu s konvenční mantrou na Západě. Ptal jste se mě, jak bych dokázal, že mám pravdu a konvenční mantra se mýlí? Odpověď je jednoduchá. Neexistuje žádný důkaz na podporu konvenční moudrosti. Neexistuje žádný důkaz, že Putin chtěl vytvořit větší Rusko. Neexistuje žádný důkaz, že chtěl dobýt celou Ukrajinu. A rozhodně neexistuje žádný důkaz, že chtěl dobýt jiné země kromě Ukrajiny.

Na druhou stranu existuje spousta důkazů, které ukazují, že byl motivován expanzí NATO na Ukrajinu, nebo obecněji, byl motivován snahou Západu udělat z Ukrajiny západní opevnění na ruských hranicích. Při mnoha příležitostech řekl, že je to nepřijatelné. Myslím, že všechny dostupné důkazy ukazují, že můj postoj je správný a konvenční moudrost je špatná.

GT : Rusko nebylo poraženo a západní sankce uvalené na Rusko se ukázaly jako neúčinné. Změnila se mentalita Západu   ohledně  „poražení Ruska“?

Mearsheimer: Je zcela jasné, že ekonomické sankce selhaly. Je to docela pozoruhodné. Američané si mysleli, že jakmile válka začne, sankce vůči Rusku spolu s brzkými vítězstvími ukrajinské armády na bitevním poli umožní Ukrajině porazit Rusko. Sankce byly považovány za válečnou zbraň proti Rusku. Ale téměř úplně selhaly. Ruské ekonomice se daří velmi dobře. Pokud něco, tak jsou to evropské ekonomiky, které sankce poškodily. Sankce proti Rusku nefungovaly.

Nyní je otázkou, jak USA reagují na svůj neúspěch porazit Rusko? Čelí USA realitě a tlačí Ukrajince k jednání o urovnání s Ruskem? Odpověď je ne. Myslím, že USA chtějí v dohledné době pokračovat ve válce v naději, že se Ukrajině nějakým způsobem – s pomocí Západu – podaří zvrátit situaci na bojišti a pomoci Ukrajině získat ztracená území. To se nestane. Ve skutečnosti je to klamné myšlení. Pro Ukrajince by dávalo mnohem větší smysl pokusit se nyní dohodnout s Rusy. To se ale nestane, protože Západ neustoupí a zdá se, alespoň prozatím, že ani Ukrajinci rezignovat nechystají.

GT : Jak komentujete současnou politiku USA vůči Číně?

Mearsheimer : Je velmi důležité zdůraznit, že politika angažovanosti, kterou USA uplatňovaly vůči Číně zhruba v letech 1990 až 2017, je mrtvá. K angažmá se nevrátíme. USA nyní přijaly politiku zadržování. USA jsou odhodlány zastavit vzestup Číny a tato politika se nezmění. To vám říká, že vztah mezi Čínou a USA bude zásadně konkurenční.

Spolupráce mezi nimi určitě bude. Čína a USA mají společné zájmy. Budou tedy na některých frontách spolupracovat. Například věřím, že mezi USA a Čínou bude dál probíhat velký obchod, i když jen málo z toho bude zahrnovat špičkové technologie. USA vynaloží velké úsilí, aby zpomalily čínský rozvoj špičkových technologií, ale jinak bude mezi Čínou a USA probíhat velký byznys zahrnující potraviny, textil, průmyslové zboží a tak dále. Obě země budou také spolupracovat v otázkách, jako je šíření jaderných zbraní a doufejme, že změna klimatu.

Je však velmi důležité pochopit, že tato spolupráce bude probíhat ve stínu intenzivní bezpečnostní soutěže. Tato konkurence bude dominovat vztahu mezi Čínou a USA, protože jsou to dva nejmocnější státy na planetě. Obě země budou soupeřit o moc a budou si dělat velké starosti o rovnováhu sil mezi nimi.

Doufejme, že obě strany vynaloží velké úsilí, aby soutěž zvládly chytrými způsoby, abychom neskončili ve válce. To by bylo katastrofální. Přesto bude těžké vyhnout se konfliktu mezi oběma stranami, stejně jako bylo těžké vyhnout se bojům během studené války mezi USA a Sovětským svazem. Naštěstí Moskva a Washington zvládly svou intenzivní bezpečnostní soutěž v letech 1947 až 1989 způsobem, který se vyhnul skutečné palbě mezi supervelmocemi. Žijeme v problematické době a nebezpečí, kterým čelíme, se nezmění k lepšímu. Pokud něco nastane, pak jen to, že věci se časem zhorší.

Byl to Donald Trump v roce 2017, kdo opustil spolupráci s Čínou a přijal politiku omezování. Po volbách v roce 2020, kde Biden porazil Trumpa a stal se prezidentem, se k angažmá s Čínou nevrátil. Místo toho šel v Trumpových stopách a dokonce zdvojnásobil omezování. To, zda bude Biden nebo Trump v roce 2025 v Bílém domě, nebude pro americko-čínské vztahy příliš důležité.

*****

Tolik John Mearsheimer.  Nic  a ni trochu uklidňujícího. Ani  trochu nemám radost  z toho,  že  potvrdil  můj závěr, který jsem zde nedávno publikoval,  že  nejhorším možným výsledkem  ukončení  konfliktu na Ukrajině  je  jeho zmrazení!  Zastaví  to sice  boje, ale  ani jedna  strana  nedosáhne  svého konečného cíle, takže  konflikt nikdy neskončí a  dočkáme  se nejspíš  další eskalace  až nějaký  ten  nový  fýrer  uzná, že  mu kyne  šance na vítězství.

Tohle  všechno by  odstranil jasný  výsledek na bojišti, ať by byl  jakýkoliv. To  si přiznejme.  Zmrazený konflikt  nic  nevyřeší. Pokud ovšem k němu nedojde  na  hranici,  která by  buď minimálně jedna  strana  mohla prezentovat  jako svoje  vítězství  nebo  by  ta hranice  svou fyzickou  podstatou vylučovala  snadné obnovení  bojů.

Být takovou  variantou  nabízí  například  Dněpr. Zamrzlý konflikt  podle  něj – což  by znamenalo,  že Rusko zabere  celou  levobřežní  Ukrajinu by nejspíše   fungovalo  jako těžké a sotva  odstranitelné sedativum  na  horké ukrajinské/kolektivně  západní  hlavy. Například.

Ale  je takový  výsledek pro Rusko  dosažitelný?  Nikdo netuší. Soudím, že  ani Putin, ani Zelenský  ani Pentagon s Bílým domem…

Ekvivalentem k tomu je  porážka  Ruska  a dobytí Krymu. Tohle můžeme  směle  vyloučit. Dávno pryč  jsou doby, kdy  třeba takový Macron hovořil  o tom, že porážka  Ruska  nesmí být příliš pokořující…

Netuším, jak tahle  válka  skončí, natož  kdy. Ale  vrátím se  asi až k prvnímu  článku  o tomhle nesmyslném konfliktu. Kdy jsem konstatoval, že  je snadné  válku začít, ale  velmi obtížné ji ukončit. A  že  nikdo nedohlédne  konečného výsledku, který  může  být stejně zemětřesný  jako  I.světová  válka. Která  byla  stejně zbytečná a velmi snadno  jí šlo předejít…. Svět, zejména  ten náš  západní, volně  řečeno  s profesorem Johnem Mearsheimerem  se za  více než  100 let od  jejího vypuknutí  vůbec  nepoučil! Ani trochu!  Proč  jsme na sebe  tak nafoukaní,  když  nejsme  ani trochu chytřejší  než  než tehdy  Wilhelm II, Franz Josef II, car Mikuláš  a další tehdejší potentáti a jejich  štáby?  Respektive – jsme  daleko hloupější než  oni tehdy. My  si můžeme  posloužit jejich  příkladem. oni tuhle  možnost postrádali.

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (11 votes, average: 4,36 out of 5)
Loading...
20 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)