21.4.2024
Kategorie: Společnost

Přichází generace, které práce nic neříká

Sdílejte článek:

IVAN HOFFMAN

U dobře míněné rady nestahovat kalhoty, když brod je ještě daleko, je problém v tom, že nikdy s jistotou nevíme, jak daleko je brod. Je pravděpodobné, že nás krize zastihne nepřipravené, přestože víme, že příchod krize není jenom možný, ale že je jistý. Energetici například už dlouho varují, že u black-outu otázka nestojí „zda“, ale „kdy“.

K pesimizmu jsou solidní důvody. Předně je zde fatalizmus ekonomického cyklu, kdy se považuje za samozřejmé, že společnost na svém vrcholu kolabuje, aby se propadla někam, odkud může znovu růst. A pak zde nově máme zelené náboženství, které ignoruje fyziku. Bez masivních investic do elektrických rozvodů se elektromobily a tepelná čerpadla stávají brzdou pokroku. V Německu již pokusem omylem zjistili, že čím více se k síti připojí automobilů, tím měně zbude elektřiny pro lidi.

To ovšem ještě o blízkosti brodu nevypovídá. Souběžně s tím, jak se ve jménu zeleného náboženství zavírají elektrárny na fosilní paliva a budují kontroverzní větrné a solární náhrady, zvyšuje se cena energií. Zvyšování cen likviduje energeticky náročný průmysl. S tím, jak se zavírají hutě a chemičky a průmysl se stěhuje někam, kde se na zelené náboženství nevěří, klesá spotřeba elektřiny. Brod se tedy vzdaluje.
Jelikož vše souvisí se vším, můžeme předpokládat, že pokles reálné ekonomiky bude provázen poklesem životní úrovně. Bude ubývat lidí, kteří něco reálně vytvářejí. Logicky by ve společnosti měla růst frustrace, nespokojenost, živená rostoucí nezaměstnaností, snižováním příjmů a všeobecným pocitem, že dobře už bylo. Že by se tedy brod naopak přibližoval?

Historická zkušenost s prognózami říká, že se pokaždé stane něco, s čím prognostici nepočítali. Temné prognózy, pravda, působí reálněji, než růžové sny, ale i katastrofické scénáře běžně selhávají. Nikdy neodhadneme, jak zafunguje lidský faktor. Prognostik staví na historii a je ovlivněn vlastní životní zkušeností. Pokud jde ale o budoucnost, je v posledku odkázán na nespolehlivou křišťálovou kouli.

Generace, kterým patří budoucnost, už nemají žádnou zkušenost se světem, ve kterém se budoucnost centrálně plánovala a ve které se nepočítalo s krizí z nadvýroby, jednoduše proto, že se místo konkurenčního soutěžení plnil plán. Ke slovu přicházejí generace, které mají zkušenost se světem, ve kterém se vlastnictví netvoří budováním, nýbrž privatizací. Do hlavy jim nevidíme, ale dá se tušit, že jim práce nic neříká. A je docela dobře možné, že než by dřeli, raději se budou uskromňovat.

Brod tedy možná bude o cosi dál s příchodem generací, které než by hromadily majetek, raději ho budou sdílet. Už dnes slýcháme o mladých, kteří před automobilem upřednostňují kolo, kvůli uhlíkové stopě preferují konzumaci hmyzu, a než se rozvalovat v příměstských satelitech volí raději garsonku anebo zůstávají bydlet u rodičů. Pokud jim to zelené náboženství vydrží, obejdou se nejen bez fyziky, ale ideálně také bez dětí.

 

PL

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (20 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
38 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)