Kéž by se to za Babiše podělalo

Pravda, oni obvykle volí místo slova „podělalo“ poněkud jadrnější výrazivo. Konkrétně to s jadrně hrčivým „r“ uprostřed. To je však jen drobný detail. Pozornost zaslouží něco jiného. A to fakt, že tito lidé nejsou schopni akceptovat porážku těch „svých“ až tak dalece, že kvůli tomu přejí problémy celé naší zemi. Ve své zaslepenosti přitom nevidí, že následky by pocítili i oni. Když se zkrátka nebude státu dařit, tak se nebude dařit ani jeho občanům. Tato krátkozrakost je pak o to zarážející, že se projevuje u lidí, kteří sami sebe pasují na příslušníky té „inteligentnější“ části národa. Tedy těch, u kterých by člověk předpokládal přeci jen poněkud více prozíravosti.

Opozice a revoluční situace

A jak se chovali voliči minulé opozice, kdy byla situace jiná a vládl jimi neoblíbený kabinet Petra Fialy? Tito „hlupáci“ a „jednodušší“ lidé, jak je příslušníci té „lepší“ části národa často nálepkují, po ničem takovém nevolali. Sice na vládě Petra Fialy nenechávali nit suchou, ale vesměs šlo o naprosto legitimní kritiku její politiky. A tak to od nich schytávala například za nezvládnutou inflaci, obří rozpočtové schodky, vysoké ceny energií, zvyšování důchodového věku vydávaného za „reformu“ nebo ustupování evropské vrchnosti v řadě důležitých otázek majících dopad na naše životy. Osobně jsem však nikdy nezaznamenala, že by z jejich strany zaznělo něco ve smyslu „kéž by se to v Česku všechno podělalo“.

Je pochopitelné, že voliči opozice se záměry nově vznikající vlády nesouhlasí. Je tedy naprosto v pořádku, pokud dají svůj nesouhlas jasnou a srozumitelnou formou najevo a vysvětlí, proč si myslí, že to dělá špatně. A ať jí to dají „sežrat“ ve chvíli, kdy skutečně něco podělá. To je vše naprosto legitimní a pro demokratickou společnost i zdravé. Bez kritiky totiž degeneruje. Ale přát si potíže pro naši zemi a její občany? To je divné. I když ne původní. Podobné heslo totiž vyznávají i bolševici. Konkrétně „čím hůře, tím lépe“. Doufají, že rostoucí nespokojenost občanů vytvoří to, čemu říkají „revoluční situace“. Jinými slovy podmínky proto, aby se bolševici mohli násilím chopit moci.

Z podobných úmyslů není na místě ty, kteří přejí České republice za vlády Andreje Babiše neúspěch, podezřívat. Spíše jde totiž o projevy stále ještě nezvládnuté frustrace z výsledků voleb a odmítaní je vnitřně akceptovat. Což samozřejmě nevylučuje touhu některých z těchto lidí po nějaké jejich nedemokratické revizi. Bez ohledu na to, jaké jsou jejich skutečné motivy, mám však pro všechny tyto nepřejícníky jeden vzkaz: „Abyste se z té nenávisti a frustrace nepodělali!“

Nebo i jadrněji…