8.1.2022
Redakce
0
Kategorie: Exklusivně pro PP, Historie

Keltové (I.)

Sdílejte článek:

ARJAK

PROČ VEDE HIGHWAY VŽDYCKY DVĚMA SMĚRY ?

Má stará mi to chutě vysvětlí: do Sydney tam – a zpátky do Canberry!

Nuž – ne vždy platí, co jsme přečetli.

Kouknu se na ni, jak to se mnou hraje: Jó, pěkný houby! – řeknu na to pak – vzadu je Sydney – vpředu Canberra je!

U protinožců je to naopak!

Sydney – Canberra 1983

K E L T O V É – J. A. Mauduit

– starší soubor doplněný o poznámky z dalších knih, které jsem o Keltech přečetl – nemám televizi a neztrácím ani hodinu svého volného času pro ni.

Str.62 – Hutnictví železa se pravděpodobně rozvinulo ve 2.tisíciletí př.n.l.. S určitostí víme, že Chetité (jedna z nejzáhadnějších starověkých říší, byl to pan Ludvík Souček, který vyslovil názor vědců, že člověk začal vyrábět ocel právě zde, v říší Chetitů. Proč tato říše padla, když mohla používat železné zbraně, které byli takovou výhodou v rukou Pelištejců a „Mořských národů“, které nemohli Izraelci vojenskou silou zdolat – viz starý zákon v Bibli), kteří mu vděčili za značnou část své moci, je znali již v roce 1200 př.n.l., jak to dokládá jeden tehdejší dopis o zpožděné dodávce zásilky železa. Ať je tomu jakkoli, v Evropě se metalurgie železa rozšířila teprve na počátku posledního tisíciletí př.n.l.. Dík hojnosti železné rudy a dřeva se však rychle rozvíjela. Tavení kovu, vyžadující teplotu vyšší než 1500 stupňů (to spisovatel přehání, některé tavby ve Slévárně měly teplotu kolem 1300 stupňů), samozřejmě přesahovalo možnosti prvních hutníků. Museli se spokojit tím, že nástroje vykovávali z kusů kovu, získávaných výrobním postupem, při němž teplota nepřevyšovala 800 stupňů. Dosahovali jí v peci vytápěné dřevěným uhlím (a za pomoci dmýchání vzduchu z měchů-to byla technologie, kdo ji naše předky naučil?).

Str.70 – Tam padl také Postumius, který vydal veškerou svou sílu, jen aby unikl zajetí. Výzbroj padlého vojevůdce spolu s uťatou hlavou přinesli Bójové vítězoslavně do svého nejposvátnějšího chrámu. Potom hlavu vyprázdnili, stáhli z ní kůži, jak je u nich zvykem, a lebku vyložili zlatem. Lebka jim pak sloužila za posvátnou nádobu, ze které o slavnostech konali úlitbu.

Str.71 – Jisté je, že tyto neposlušné impulsívní velké děti (to je velké dítě, řekli o mně několikrát pohrdavě Logičtí Materialisté) se často bezuzdně oddávaly svým vášním: jejich energie i ambice neznaly mezí. Keltové ostatně disponovali obrovským množstvím lidí, protože dokázali asimilovat obyvatelstvo, jehož území kontrolovali. Gremer o tom píše: „Expanze Keltů v Evropě se opírá o jejich zvláštní schopnost mísit se s jinými národy a tak je přimět, aby si osvojily keltský jazyk, a dokonce i jména (ale v případě příchodu Slovanů do Čech to vypadá, že si Keltové osvojili jazyk Čechů a Češi si osvojili místní zeměpisné názvy od Keltů).“ Především svou citovostí zpřístupnili barbarský svět antickým lidem od Středozemního moře, a tím se stali civilizačními prostředníky.

Str.73 – Při přesunech se každá vlna rozrůstala o různé skupiny obyvatelstva, které se k ní připojovaly. Před každou migrací byli dotázáni věštci. Byla-li předpověď příznivá, dávali signál k odchodu. S takto zajištěnou ochranou nebes a mobilizovanou energií se skupina vydávala na cestu. Na zastávkách se znovu obraceli k orákulu, aby jim označilo, kudy se mají ubírat, a chránilo je před nebezpečím. Když nadešla chvíle, vůle bohů dala najevo, že dospěli do země zaslíbené. Moje poznámky: Jak ti materialističtí vědci dělají z našich předků blbce – nebo to takhle doplnila česká překladatelka? Pravda je, že když si překládám originální anglické texty, tak tam ten český „patos“, jakési zaobalení do materialistické vaty logiky – nevnímám. Podle mého názoru měli dávní kouzelníci, druidové, věštci mezi sebou spojení, jako by komunikaci vyšší vrstvy lidí, tato vrstva nesdělovala všechny informace, ale úzce spolupracovala s náčelníky kmenů. Přesto, že náčelníci byli drsní válečníci a soudci, nebrali svoje kouzelníky na lehkou váhu, protože věděli, že „oni“ mají schopnosti a jsou chytří v tom, v čem se náčelníkům chytrosti nedostává – a náčelníci je respektovali. Dnes si významní lidé hrají na bohy, novináři nastavují mikrofony a premiéři odpovídají na všechny otázky. Vždyť jak to, že Čechové podle nejnovějších archeologických výzkumů postupovali na území Čech v malých skupinkách od východního Slovenska, a že jejich taktika byla postavit naproti vesnici germánské nebo keltské, vesnici českou, a za 20 let obě vesnice splynuly, ale naučily se český jazyk, kdežto keltský jazyk na našem území úplně zanikl – ne však Keltové. Kdo ty skupinky vyslal, jak byly motivovány, kdo určil jejich systematický směr putování a tu taktiku předat a naučit místní obyvatele český jazyk? T u r k o t a t a r s k é n á j e z d y na Moravě – byla to pouze náhoda, že se tady setkaly vojenské hordy Turků z jihu a Tatarů ze severu? A proč řádily zrovna na Moravě? Proč nevyzkoušeli území Čech nebo třeba Slovenska na kterém panovalo prakticky bezvládí, i když oficielně patřilo pod Uhry, ale ty přece byly ovládané Turky, že ano?

[Vysvětlení nacházíme ve spisu mnohem starším. Je jím rozsáhlé dílo “Ab urbe condita libri” (Od založení města) římského historika Tita Livia (59 př.n.l. – 17 n.l.). Livius zde líčí historii starší téměř o tisíc let, než byl příchod prvních Slovanů, avšak jeho tvrzení souhlasí s tím, co nám říkají archeologové. Popisuje se zde událost z doby, kdy v Římě vládl král Tarquinius Superbus (534 – 508 př.n.l.).

V té době žil v Galii mocný král kmene Biturgiů – Ambigatos, v keltštině znamenající “ten, který neustoupí v žádné bitvě”). Biturgiové tehdy ovládali asi třetinu území, známého Římanům jako Galie a zřejmě tvořili jakousi velkou konfederaci s dalšími keltskými kmeny jako např. Arverny, Haeduy, Senony, Ambarry, Karnuty a Aulerky. Jejich země byla bohatá a prosperující, avšak velmi přelidněná. Ambigatos byl již starší muž a, podle svých slov, přál si ulevit svému království od toho davu lidí, neboť bylo těžké vládnout tak početnému lidu. I rozhodl se, že vyšle dvě skupiny novoosadníků hledat nové kraje do míst, která mu zjeví bohové svými znameními. Vedením těchto výprav pověřil dva syny své sestry – Bellovesa a Segovesa, kteří si mohli s sebou povolat tolik lidí, kolik jen chtějí.

Došlo pak k obřadům věštění, hlavní slovo zde měli druidové. Let ptáků, vítr unášející kouř z posvátných ohňů a další znamení ukázala oběma družinám směr pochodu, los pak rozhodl, kdo se kterou cestou vydá. Družina Bellovesa se vydala na jihovýchod a v několika vlnách překročila Alpy. Podle tvrzení Livia dorazili do Pádské nížiny – nejprve Belloves s kmenem Insubrů, po něm dorazili Cenomani s náčelníkem Elitoviem, dále přišli Libiové, Salyové, Lingoni, Senonové a – Bójové. Ano, jde o stejný kmen Bójů, který dal i naší zemi jméno.

Liviovo tvrzení je velmi dobře doloženo archeologickými nálezy, v okolí Bologni a v oblasti jižně od Pádu jsou četná keltská pohřebiště z 5. a 4. století př. Kr. Také z ostatních historických pramenů se o této osídlovací vlně Keltů dozvídáme, neboť krátce po příchodu Bellovesa se Keltové dostali do konfliktu s Etrusky. Později však s nimi byl uzavřen mír, neboť se objevil jiný mocný nepřítel, na kterého nejprve Etruskové a později Keltové doplatili – a tím byla rozpínající se Římská říše.

Konec I.dílu, pokračování za týden.

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (6 votes, average: 2,33 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky