Kdysi Pragováci, dneska Filip

„Drazí soudruzi, naše přátelství, naše spojenectví je spojeno společně prolitou krví u Sokolova, na Dukle a dalších bojištích. Naši nepřátelé se nemění, jsou to totiž imperialisté a jejich rozvědky, jenže jsou nyní zkušenější, a tím i nebezpečnější. Víme, co mají za cíl a kdo jim k němu pomáhá. Máme oči upřeny na vás.“

Komunisté pracující v pražské automobilce Praga ho prý psali svému vedení strany. Sovětští představitelé si dopis vyložili jako výzvu československých pracujících k vojenskému zásahu. Není ale vůbec vyloučeno, že text byl původně připraven v Moskvě a pak předán pražským soudruhům z automobilky Praga k dalšímu „zpracování a použití“. Údajně se do sovětského tisku neměl vůbec dostat. Každopádně signatáři dopisu byli zejména funkcionáři podnikových a stranických organizací, velitelé Lidových milicí a jejich rodinní příslušníci.

Putin v roce 2006 a Putin dnes…

Co následovalo tři týdny po zveřejnění zmíněného textu téměř stovky Pragováků, všichni dobře víme. Invaze půlmilionové armády s více než 6000 tanky do Československa a násilné odvlečení legálních československých představitelů do Moskvy. Sovětský svaz společně se symbolickými jednotkami čtyř svých satelitů z Varšavské smlouvy tak razantně demonstroval svou sílu a odhodlanost rozdrtit jakoukoliv neposlušnost. Tradiční dobré česko-ruské vztahy utrpěly nenapravitelnou porážku.

Je však třeba připomenout, že pozdější představitelé Sovětského svazu a Ruska se o nápravu pokusili. Michail Gorbačov a později především ruský prezident Boris Jelcin nevyprovokovanou agresi z roku 1968 vůči malému spojenci v 90. letech minulého století jednoznačně odsoudili. V roce 2006 se od srpnové intervence distancoval i prezident Vladimir Putin. „Musím vám říci naprosto otevřeně, že samozřejmě neneseme žádnou právní odpovědnost, ale mravní odpovědnost tady je,“ prohlásil Putin na tiskové konferenci.

S bezprecedentním násilím vůči naší zemi v roce 1968 projevila nesouhlas také řada známých i neznámých občanů tehdejšího SSSR. Patřil k nim akademik Andrej Sacharov, spisovatel Alexandr Solženicyn, herec a písničkář Vladimír Vysockij, Pavel Litvinov, Larisa Bogorazovová a další stateční kritici sovětského režimu.

Mne osobně potěšilo počátkem 70. let náhodné setkání s mladým sovětským poručíkem v Bruntále, kde jsem tehdy pracoval. Do té doby pro mne zcela neznámý důstojník v uniformě ke mně tehdy nečekaně v restauraci přistoupil a ztišeným hlasem mne ujistil, že ne všichni Rusové jsou komunističtí fanatici. Dodal, že to, co nám v srpnu 1968 provedl Sovětský svaz, nadlouho poškodilo tradiční rusko-české vztahy. Pak mne poprosil, zda bych mohl za všechny slušné Rusy přijmout omluvu za srpnový vpád.

Dnešní Krasnaja zvezda a tehdejší Pravda

Od dopisu 99 Pragováků uplynulo již více než půlstoletí. Přesto jsme nyní svědky jakési reinkarnace politiky vměšování do vnitřních záležitostí suverénní České republiky. Jako záminka k tomu posloužilo nedávné odstranění sochy maršála Ivana Koněva z náměstí Interbrigády v Praze 6. Do tvrdé kritiky rozhodnutí komunálních politiků v Praze 6 se zapojil nikdo méně významný než ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov. V jednom rozhovoru pro ruská média označil české vysvětlení, že o odstranění Koněvovy sochy na místní úrovni rozhodl jakýsi starosta, za „dětinské“. Lavrov zapomněl dodat, že v Rusku o všem rozhoduje nejvyšší vedení země. S typickou imperiální nadutostí prohlásil, že čeští diplomaté budou muset velice vážně vysvětlit, jak chystají celou situaci napravit.

Do vzrušené debaty o současné úrovni česko-ruských vztahů se nyní na stránkách ruského armádního deníku Krasnaja zvezda zapojil i místopředseda Poslanecké sněmovny a předseda KSČM Vojtěch Filip. Pro jmenovaný deník prohlásil, že v české společnosti sílí „fašistické tendence“ a někteří lidé záměrně „podporují neonacismus a oslavují banderovce a vlasovce“. Odpovědnost za to podle něj nese šéf diplomacie Tomáš Petříček z ČSSD, který by měl okamžitě rezignovat nebo být odvolán z funkce. Filip jako vysoký ústavní činitel nejenže neodsoudil vměšování Lavrova do našich vnitřních záležitostí, ale zachoval se podobně jako kdysi skupina Pragováků — postavil se proti vlastnímu národu.

V nedělním pořadu Otázky Václava Moravce na útoky Vojtěcha Filipa adresované ministru zahraničí Tomáši Petříčkovi v ruském deníku Krasnaja zvězda přítomní politici, včetně předsedy ČSSD Jana Hamáčka, reagovali nesouhlasně. Zaznělo také, že slova Vojtěcha Filipa jsou určena především členům a příznivcům z řad komunistické strany. To je velmi pravděpodobné, ale dodejme, že jeho výroky ve vojenském médiu země, která je nástupnickým státem agresora, jenž nás v roce 1968 brutálně napadl, jsou rovněž adresovány politickým blouznivcům a přepisovatelům nedávné historie. Předseda ODS Petr Fiala ve stejném pořadu konstatoval, že z východu nikdy nic dobrého nepřišlo a dodal: „Nikdy jsme nevolili komunisty do čela Sněmovny. Slova Filipa jsou pro mě naprosto nepřijatelná, nemá co dělat ve vedení Sněmovny,“ zdůraznil předseda největší opoziční strany.

Kam patří komunisté

Šéf českých komunistů Vojtěch Filip se před časem nechal slyšet, že z pohledu mezinárodního práva v srpnu 1968 „skutečně o žádnou okupaci nešlo“. Českoslovenští představitelé podle jeho slov podepsali totiž s vedením Sovětského svazu dohodu o „dočasném“ pobytu vojsk SSSR na území tehdejšího Československa. Tyto a další „perly“ Vojtěcha Filipa, tentokrát v ruských armádních novinách Krasnaja zvezda, skutečně svědčí o tom, že soudruzi mezi sebou vzájemně soutěží o přízeň toho nejtvrdšího jádra příznivců komunistické strany.

Má to ale jeden háček — ani sebeostřejší a výrazně protičeská rétorika nemusí KSČM, která se v současné době potácí na hraně volitelnosti, zachránit před definitivním pádem do mimoparlamentní nicotnosti. Tam ostatně už dávno patří.

• Armádní noviny