Kdy zavřou víko papiňáku?

PETR HÁJEK 

Vypadá to, jako by hlavní zprávou uplynulého týdne bylo vyřazení devíti z jedenadvaceti občanů, kteří se chtěli ucházet o nejvyšší post v naší zemi. Je to skandální číslo, jež vzbuzuje oprávněné pochybnosti o tom, jak Rakušanovi lidé při „čistce“ postupovali. Někteří z podmíněně „popravených“ se jistě odvolají, takže skutečný počet prezidentských kandidátů ještě zdaleka není jistý. Problém je však jinde: Vzrušení nad blížící se volbou má především zakrýt podstatné události, které jsou pro naši hrozivou realitu daleko příznačnější.

Povšimněme si třeba, jak do (mediálního) zapomnění rychle míří kyjevská raketa, jež záměrně mířila na polské území. Stále křečovitější tragikomický herec v roli prezidenta popřevratové Ukrajiny doufal, že to konečně vtáhne jednu ze zemí NATO do přímé války proti Rusku. Sice se přepočítal, protože do jaderné konfrontace s daleko lépe vybaveným Ruskem se Pentagonu zatím nechce, ale otazníky nad zběsilými pokusy prohrávajících kyjevských nácků spíše narůstají, než mizí. A proto musí celá provokace co nejrychleji zmizet pod kobercem – podobně jako zmizelo „vyšetřování“ odstřeleného Nord Streamu.

Kdy zavřou víko papiňáku?

Před základní školou v Brojově ulici v Plzni na Slovanech se upálil devětašedesátiletý muž. Policisté vyloučili cizí zavinění a případ vyšetřují jako sebevraždu. Podobnost se seniorem, který se zastřelil před úřadem Fialovy vlády „čistě náhodná“? Když tamtudy jezdím, stále tam lidé zapalují svíčky, ale o příčině tohoto tragického dramatu dál nevíme nic. A vlastně už se dohromady ani nikdo neptá, přestože (nebo spíš právě proto, že) mohlo jít o rozbušku se „studentem Šmídem – Zifčákem“ minimálně srovnatelnou. Ticho po pěšině.

Jako o spoustě dalších věcí, které nyní „utopí“ mediálně naopak intenzivně podporovaný „předvánoční veletrh“. Má kromě všeho ostatního také alespoň trochu vylepšit vládní statistiky o záměrně zničeném hospodářství propadajícím se do recese a krize. O to dramatičtěji vše pocítíme nejpozději na konci ledna. Zvláště pokud se podaří dosadit na Hrad některého z „pětikolkových“ koní – a tím pevně uzavřít víko papiňáku, v němž zatím jen výhrůžně bublá na podzim probuzený lidový odpor.

Právě na to spoléhá tyranská moc, která drží v rukou všechny represívní nástroje pro rychlou likvidaci každého, kdo se jí postaví: od svobodných médií (příprava likvidačních cenzorských zákonů je v plném proudu), přes hlavní postavy masových demonstrací (na Ladislava Vrábela si „sáhnou“ brzy), až k „Velké výměně“, kterou se má stát zhruba již milión ukrajinských přistěhovalců (v poměru se to blíží po válce odsunuté německé menšině). Má sehrát roli obdobnou roli Trójského koně v postupujícím odnárodnění a odstátnění zajatců berlínské (tzv. bruselské) „integrace. Dva až tři měsíce, které nyní nejspíš ztratíme, se mohou stát fatálními.

Volba?

Jediným povoleným (a mediálně vsugerovaným) tématem bude nyní prezidentská volba. Tedy vedle Vánocí. Včerejší rozsvícení obrovitého smrku na Staroměstském náměstí v Praze (v ostatních městech je to stejné) přivedlo do ulic podstatně více lidí než protivládní demonstrace za Rakušanovou Kachlíkárnou na Letné. Je to dokonale příznačné (a přízračné). Valná většina si úplně stejně nechala vnutit vánoční jarmarky na výprodej ležáků za (domněle) nízké ceny.

Všeobecné přijetí marketingově vyvolané hysterie (s typicky českým názvem Black Friday) vypovídá o všem. Je přitom jasné, že skutečně ceny spadnou k reálné hodnotě až po Novém roce, neb bude nutné dovyprodat, co ještě z bezvýznamných nadbytečných a předražených šuntů zbylo. Již dlouho jsou ceny zboží (většinou daleko kvalitnějšího) od potravin po spotřební elektroniku mnohem nižší v zemích kolem nás (Německo, Polsko, Maďarsko). Jasně. Jen malá část veřejnosti bydlí v pohraničí, aby mělo ekonomický smysl tam zajet. Ale přesně to ukazuje, jak je většina náchylná nechat si snadno vnutit „volbu“. Odmítnutí se nekonalo.

Vznícení a osamělí

Odmítnutí, které by se skutečně okamžitě projevilo v reálném „pádu cen“, bylo věcí jen nízkého procenta odhodlaných. Je dobré i na to myslet při úvahách o různých spontánních akcích vzdoru – třeba v souvislosti s astronomickými platbami za plyn a elektřinu („Neplaťme složenky!)“ nebo povinné daně České televizi a rozhlasu („Neplaťme ČT!“). Všechny takové operace je třeba připravit velmi promyšleně a důkladně.

Pokud se podaří, mohou mít fantastický smyl a důsledky – ale mohou na ně také těžce doplatit tisíce „vznícených“, kteří zůstanou osamělými bojovníky, na nichž si pak smlsne exekutor. Některé nově vznikající organizované skupiny nepodvolených již podle našich informací takové „operace“ dostatečně vážně připravují (včetně právního zajištění) – a tak raději v tomto případě ještě chvilku udržme nervy na uzdě. Jakmile bude něco realistického na stole, dáme o tom patřičně hlasitě vědět.

Tichá invaze se Fialovým daří

Co bychom naopak navzdory všemu ekonomickému a marketingovému (mediálnímu) tlaku neměli podcenit, je ukrajinská „karta“. Valí se k nám další vlna z Kyjevem ovládané části americko-britsko-polského bojiště, jež se mezitím nezadržitelně propadá do totálního kolapsu. Korporát o to více žvaní o nekonečných úspěších Západu (tzv. Ukrajiny) v nevyhlášené válce proti Rusku, fakta jsou ale přesně opačná. Všem informovaným je jasné, že se ve zmrzlé Ukrajině dosti rychle blíží rozuzlení, které patrně ani nejmasovější propagandistická operace v poválečných dějinách nedokáže zvládnout.

Ale než se tak stane, je potřeba dopravit k nám maximální možný počet „nových spoluobčanů“ (občanství dostanou nepochybně ve velmi zkráceném řízení), kteří zde vytvoří skutečnou Pátou kolonu pro Fialovu bruselskou vládu. Oficiální údaj 660 000 nezapočítává děti do patnácti let (je jich zhruba dalších 300 000) a „diasporu“ z minulých let (nejméně 250 000). 12 (možná již 15) procent „vděčných cizinců“ vytvoří obdobný problém jaký zničil předválečné Československo. Umožní ostatně ještě hlasitější nároky Sudeťáků. Až budeme ze západu sevřeni vracející se menšinou německou a z východu ukrajinskou, bude však na otázky pozdě.

Ukrajinská lež a Velká Výměna

Invaze probíhá zatím potichu (nejde přece o muslimy, tak co?) a kromě všeho ostatního ukrývá fakt, že se k nám přesouvají nikoli „bezmocné ženy a děti“, ale především nacistické bojůvky – a s nimi pupeční šňůrou propojený organizovaný zločin, jenž v podobě kyjevské junty popřevratovou Ukrajinu plně ovládl. Propaganda jásá, jak se daří od nás „vyštípat“ ruské podnikatele (jinde je s nadšením přijímají, a rychle tak zvyšují své HDP), ale mlčí o tom, že tisíce nově založených firem (coby krytí zločinu) patří především „nebohým chudým“ Ukrajincům (jejichž luxusní auta bez omezení parkují na místech vyhrazených pro místní obyvatele především v Praze). Ukrajinská lež v čisté podobě.

Až u nás plně zaujmou pozice – a jejich milión hlasů bude rozhodovat volby (tyhle hlasy vedle „korespondenčních“ určitě nepropadnou) – staneme se cizinci ve vlastní zemi. Úplně stejně jako občané států na západ od nás skrze invazi muslimskou. Velká Výměna národů bude dokončena. Pokud nás totiž dříve nesmete ta jaderná, přijde ke slovu válka občanská – které se tolik obávají v západní Evropě a ve Spojených státech. Ostatně USA vznikly nejkrvavější občanskou válkou v moderních dějinách. U nás si střihneme nechtěnou premiéru.

Klamné příměří před bouří

Nyní tedy budeme konzumovat další část marketingové strategie na „odzbrojení“ nepodvolených. Těžké údery Velkého resetu a v jeho rámci Green dealu, chudoba, nedostatek tepla, světla, potravin (masa zvlášť) a vedle Velké Výměny připravující se další vlna vakcinace budou hlavními zbraněmi proti hnutí odporu. Nejpozději do dvou let nasadí noví Megelové „očkování proti všem typům chřipky“ (náhle bude i covid tím, čím od počátku byl, totiž jen jednou její variantou). Nadiktují k tomu „celosvětový očkovací průkaz“, bez něhož nebude možné cestovat, zřejmě ani podnikat – a vůbec jakkoli normálně žít.

To ovšem v případě, že k tomu necháme dojít. Po celém západním světě se formují další a další nová občanská uskupení, která si to uvědomují. Nepodvolených přibývá nejen u nás. Uvědomují si to ovšem i naši diktátoři a bruselští věznitelé. A jejich nekonečně finančně vybavená a mocná propaganda. Jedou na plné obrátky, protože jejich největším nepřítelem je nyní čas. Získávají ho různě. Nyní zdánlivým „vánočním příměřím“ s nákupním šílenstvím, a pak několika ještě klamnějšími dny „klidu a míru“ u televizních pohádek. Těch oficiálně přiznaných. Ty ostatní pojedou dál – minimálně v druhém plánu.

Posledních pár dní

V našem případě pak získají navíc ještě měsíc umělou „dokonalou bouří“ kolem prezidentské volby. Tu ovšem ignorovat nelze. Vypálili bychom jim dokonale rybník, pokud by se „hnutí odporu“ dokázalo shodnout na jediném kandidátovi, který by s Andrejem Babišem postoupil do druhého kola. Pak by „Andělé smrti“ celou kampaň dělali jen „do zdi“. Babiš (nebo spíše jeho vzdělané, marketingově skvěle fungující okolí) prokázal(o), že se manipulovat nenechá. Odmítnutí televizních šarád s trpaslíky, které by pouze táhl vzhůru, je toho přesvědčivým inteligentním důkazem. I zděšení, které to vyvolalo v „pětikolní Kavárně“.

Zbývá jen posledních pár dnů než Rakušanové (a jejich justice) stanoví konečný počet kandidátů. Pár dnů, v nichž by nepodvolení, tedy ta část, která nebude hlasovat pro Velkého Andreje, měli zvážit: Která ze zbývajících postav na naší straně barikády má největší šanci – a na tu se soustředit. Nenechat znovu propadnout rozhodující možná půl milion zatím nerozhodnutých „hlasů“, jež postup „neukrajinskému“ kandidátovi do druhého kola bezpečně zajistí.

Bude to kromě jiného zajímavý test, jakou šanci máme v brutálním boji o záchranu, který u nás vypukne hned poté. I to bohužel patří k podivnému Adventu s neméně podivnými třemi dvojkami v letopočtu.

Kéž je požehnaný!