Kdo jsou soudruzi z ČSBS?

Předseda ÚV ČSBS soudruh Jaroslav Vodička – několikanásobný člen KSČ, někdejší pohraničník a konfident SNB-VB, byl skutečně vyhozen z ČSLA jak tvrdí, ovšem již nedodává, že tam byly čachry s pohonnými hmotami a rozkrádání vojenského materiálu ve velkém. Častěji než na oslavách pořádaných Milošem Zemanem už je jen na ambasádě RF. Účastník cesty prokremelských kolaborantů na Krym.

Soudruh Kulfánek, dnes 1. místopředseda ÚV ČSBS, člen KSČ, plukovník socialistické ČSLA, který pracoval po roce 1989 na Ministerstvu obrany a v letech 2002 – 2004 měl na starosti vydávání osvědčení příslušníkům odboje. V době jeho působení na MO získal osvědčení bojovníka či odbojáře každý z žadatelů a téměř na počkání, ovšem pouze v případě, že šlo o komunistického odbojáře ( m.j. např. členové tzv. RG aj.) nebo příslušníka východních jednotek. Zatímco osvědčení “západních” bojovníků a odbojářů, působících v nekomunistickém odboji, bylo “prověřováno dlouhou řadu měsíců a jeho získání se mnoho těchto odbojářů, vzhledem k pokročilému věku, už ani nedočkalo… Soudruh Kulfánek později také obdržel k důchodu”trafiku” v podobě průvodcovství a správy památníku “Pečkárna”. Kdo se jeho výkladu měl možnost zúčastnit, nestačil se divit.

Soudruh Milan Andres, člen KSČ, rovněž vysoký důstojník ČSLA, působící ve službách VKR (Vojenská kontrarozvědka, tzv. “kontráši”), kde koordinoval a řídil rozsáhlou síť konfidentů – práskačů a udavačů. VKR byla složkou SNB (3. správa) a byla koordinovaná a de facto podřízená Státní bezpečnosti – Stb,

A pak tu máme řadu okresních bolševických šmejdů. Možná až polovinu poboček ČSBS řídí ve funkci předsedů nebo místopředsedů někdejší socialistické “gumy” – důstojníci ČSLA a členové KSČ, někteří z nich původně vojenského ideologického zařazení = tzv. politruci a pod. ČSBS rovněž prostřednictvím celé řady svých členů a poboček oficiálně spolupracuje s politiky KSČ, SPD, SPOZ a dalšími obskurními hnutími a spolky (Národní odpor, Českoslovenští vojáci v záloze za mír a proti NATO, Klub českého pohraničí atp.) které jsou v dlouhodobém hledáčku BIS a označované jako bezpečnostní riziko. Zcela standardní je spolupráce a poskytování rozhovorů a zveřejňování příspěvků v Haló novinách, Aeronetu, Parlamentních listech…

Pro příklad jen namátkou několik příkladů za všechny: Soudruh PhDr. Jiří Jaroš Nickelli, předseda OV ČSBS Boskovice, pravidelně vystupující na akcích OV KSČM Břeclav a na akcích KSM, prezentující se jako “renomovaný historik” a zvláště v PL jako “odborník na dějiny”. Specializuje se na “nenažrané revanšistické sudeťáky” nebo na “zločiny katolické církve v Čechách“ a podobná vlastenecká témata. S oblibou publikuje básně v tzv. Českých národních listech a diskutuje na internetovém Svobodném vysílači (xenofobní, proruská, dezinformační média, šířící Kremelskou a komunistickou propagandu)

Soudruh František Kubálek, kromě jiného řečnící např. na KSČ(M) pořádané “Konferenci za mír a proti NATO” (v roce 2016) v prostorách Senátu ČR (!) a šířící teze o “teroristické a zločinecké organizaci NATO”

Soudruh srdcem i duší (ač dnes patrně spíše horlivý příznivec SPD přip. i SPOZ – po vzoru svého předsedy UV soudruha Vodičky, který za tyto šmejdovské strany sedí v zastupitelstvu Ústí n/L), PhDr. Vladimír Pelc – místopředseda OV ČSBS Benešov. Pravidelný autor příspěvků a rozhovorů v PL Haló novinách. Proruský kolaborant, falsifikátor dějin 2.pol. 20. stol., velký odpůrce III. odboje. O protikomunistickém odboji prohlašuje, že šlo o “obyčejné teroristy, vrahy a zloděje, řízené a spolupracující s agenty západních, imperialistických mocností, toužících vyvolat válku se Sovětským svazem a proti Československu…”

Soudružka učitelka na ZŠ Jitka Gruntová ,, údajná „historička“ z OV ČSBS Brno, předsedkyně Historicko-dokumentační komise ÚV ČSBS. V senátních volbách roku 2000 kandidovala neúspěšně do horní komory parlamentu za KSČ(M) Ve volbách v roce 2002 byla zvolena do poslanecké sněmovny jako bezpartijní za KSČM (volební obvod Pardubický kraj). Ve sněmovně jako poslankyně do roku 2006. V dalších volbách nezvolena, ve sněmovně působila dál jako asistentka komunistických poslanců Josefa Šenfelda a Kateřiny Konečné. „Proslavila“ se řadou rozhovorů pro komunistické Haló noviny a zpochybňováním záchrany více než 1.200 Židovských osob Oskarem Schindlerem. Zfilmovaný příběh podle skutečné události, drama Habermannův mlýn označuje za lživý a “Landsmančaftem zaplacený” propagandistický film, atp…

Je třeba pokračovat?