Pře
14.2.2019
Kategorie: Společnost15 přečtení

KBVP Pandur II versus kolové nebojové osobní vozidlo Fabia

Sdílejte článek:

SM

8. listopadu 1620 byla neděle. Na Bílé Hoře se střetla vojska císařská a stavovská, a bylo z toho, tedy podle jednoho ze tří zdrojů tradic lidově demokratické armády, tři sta let temna; 4. listopadu 2016 byl pátek. V Táboře se střetlo pět KBVP Pandur II CZ 42. mechanizovaného praporu se Škodou Fabia. A byly z toho, kromě zranění a ostudy, tři roky mrzení a absence čtyř Pandurů ve službě. Situace se zlepšila o 75 % – mimo službu je poslední z obrněných vozů.

 [ad#textova1]

Tedy ne, že by se Pandury rozbily o Fabii. Problém si způsobily samy nedostatečným odstupem; řidiči dostali pokutu. V tomto ohledu můžeme doporučit video o bezpečnostních opatřeních při přesunu mechanizovaných jednotek:

Stane se. Odmyslíme-li si zranění, k nimž došlo, i tak úsměv na tváři zmizí, když čteme vyjádření Armády ČR z dubna 2018: „Předpokládaný termín dokončení oprav je dán lhůtami smluvního vztahu s externím dodavatelem zajišťujícím opravu této techniky, dostupností dílů a kapacitami opravárenského závodu.“ Nákup Pandurů byl svého času velmi zajímavým příběhem. Z vypočteného potřebného počtu ubyla polovina, kolovaly zvěsti o různé ceně české a portugalské; vtipy o tom, že ty české jsou tak drahé proto, že umějí plavat a mají silnější pancéřování, a proto tedy neplavou. Pak dojde k banální dopravní nehodě, a korby těchto vozidel je třeba vyměnit, a vyměňuje se tři roky, protože Armáda je závislá na externích dodavatelích, kteří mají, zdá se, času dost a dost.

Vysvětlit to jistě lze. Policie nějakou dobu zkoumala. Pak nějakou dobu trvá to či ono, a protože není válka, mínus čtyři KBVP nejsou urgentním problémem, hledá se jistě optimální cena za opravu, výměnu korby za novou, s platnou zárukou, atd. Počítá se ovšem výsledek, a ten skutečně není lichotivý: řidičkou náhle zastavená Fabia vyřadila čtyři obrněné vozy na tři roky ze služby. Armáda ať se nezlobí, ale je to současně tragické i komické. Je to tedy tragikomické.

Scéna asi leckomu připomene jeden z oblíbených literárních počinů: „Poručík Maloney, velkolepý ve své přílbě s anténami jako nějaká celostání hvězda amerického fotbalu, trčel velitelsky z věže a řval na svou posádku rozkazy. Zrovna se otočil s bradou vystrčenou podle normy schválené MacArthurem a kynul svému konvoji, aby ho následoval, když Lulubelle dojela na kraj jámy, překvapeně sebou škubla a zmizela nám z očí… Apač zastavil smykem na samém okraji, a Rošťákova rozkoš, která nereagovala tak rychle a živočišně jako rudokožec, mu s mohutným rachotem přišlápla zezadu brka…“ (Patrcik Ryan, Jak jsem vyhrál válku v překladu Františka Vrby).

[ad#pp-clanek-ctverec]

ZDROJ: securitymagazin.cz

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
15 přečtení
(11 votes, average: 5,00 out of 5)

Čtenáři drží Pravý prostor při životě

Podpořte svobodný Pravý prostor

Zdá se, že máte zapnuté blokování reklam. Reklamy nám pomáhají financovat provoz webu. Pro pokračování je prosím povolte pro Pravý prostor, nebo si zvolte Premium a čtěte bez reklam.

Čtení bez reklam

Premium za 99 Kč měsíčně
nebo 990 Kč ročně.

Předplatit Premium Podpoříte redakci a získáte odznak odběratele.

Čtení s reklamami

Povolte reklamy na našem webu a pokračujte ve čtení zdarma.

Stačí výjimka pro pravyprostor.net.