14.2.2019
Kategorie: Společnost

KBVP Pandur II versus kolové nebojové osobní vozidlo Fabia

Sdílejte článek:

SM

8. listopadu 1620 byla neděle. Na Bílé Hoře se střetla vojska císařská a stavovská, a bylo z toho, tedy podle jednoho ze tří zdrojů tradic lidově demokratické armády, tři sta let temna; 4. listopadu 2016 byl pátek. V Táboře se střetlo pět KBVP Pandur II CZ 42. mechanizovaného praporu se Škodou Fabia. A byly z toho, kromě zranění a ostudy, tři roky mrzení a absence čtyř Pandurů ve službě. Situace se zlepšila o 75 % – mimo službu je poslední z obrněných vozů.

 [ad#textova1]

Tedy ne, že by se Pandury rozbily o Fabii. Problém si způsobily samy nedostatečným odstupem; řidiči dostali pokutu. V tomto ohledu můžeme doporučit video o bezpečnostních opatřeních při přesunu mechanizovaných jednotek:

Stane se. Odmyslíme-li si zranění, k nimž došlo, i tak úsměv na tváři zmizí, když čteme vyjádření Armády ČR z dubna 2018: “Předpokládaný termín dokončení oprav je dán lhůtami smluvního vztahu s externím dodavatelem zajišťujícím opravu této techniky, dostupností dílů a kapacitami opravárenského závodu.” Nákup Pandurů byl svého času velmi zajímavým příběhem. Z vypočteného potřebného počtu ubyla polovina, kolovaly zvěsti o různé ceně české a portugalské; vtipy o tom, že ty české jsou tak drahé proto, že umějí plavat a mají silnější pancéřování, a proto tedy neplavou. Pak dojde k banální dopravní nehodě, a korby těchto vozidel je třeba vyměnit, a vyměňuje se tři roky, protože Armáda je závislá na externích dodavatelích, kteří mají, zdá se, času dost a dost.

Vysvětlit to jistě lze. Policie nějakou dobu zkoumala. Pak nějakou dobu trvá to či ono, a protože není válka, mínus čtyři KBVP nejsou urgentním problémem, hledá se jistě optimální cena za opravu, výměnu korby za novou, s platnou zárukou, atd. Počítá se ovšem výsledek, a ten skutečně není lichotivý: řidičkou náhle zastavená Fabia vyřadila čtyři obrněné vozy na tři roky ze služby. Armáda ať se nezlobí, ale je to současně tragické i komické. Je to tedy tragikomické.

Scéna asi leckomu připomene jeden z oblíbených literárních počinů: “Poručík Maloney, velkolepý ve své přílbě s anténami jako nějaká celostání hvězda amerického fotbalu, trčel velitelsky z věže a řval na svou posádku rozkazy. Zrovna se otočil s bradou vystrčenou podle normy schválené MacArthurem a kynul svému konvoji, aby ho následoval, když Lulubelle dojela na kraj jámy, překvapeně sebou škubla a zmizela nám z očí… Apač zastavil smykem na samém okraji, a Rošťákova rozkoš, která nereagovala tak rychle a živočišně jako rudokožec, mu s mohutným rachotem přišlápla zezadu brka…” (Patrcik Ryan, Jak jsem vyhrál válku v překladu Františka Vrby).

[ad#pp-clanek-ctverec]

ZDROJ: securitymagazin.cz

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (11 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...