Traumatycky adventni čas v nacistyckych rodinach

[ad#clanek-respo]

Asi byzme si měli vysvětlit, co to znamena multykulturni, a nacistycka rodina, ale to neni take jednoduche. Pusobenim moderni propagandy všech tyngl-tanglu totiž tyto pojmy ztratily smysl a puvodni obsah. Bude proto lepši, když budeme tyto rozdily demonstrovat na opravdovych přikladach.

Multykulturni rodina žije modernim, pokrokovym životem. Rano taťka Jarek zkontroluje učet, kolik peněz z grantu zustava k utraceni, než přidu dotace. Mamka Jirka mezitym skoči do hytlermarketa pro čerstve koblihy a zrobi taťkovi kafe nazbirane ekologickym zpusobem v Trade Fair branži. Do oběda posluchaju krasne radyjove reklamy na vanočni darky, po obědě zdřimnu, zas zkontroluju učet, zadaju ukoly trolum a hakerum na blogach a fejsbučkach, přečtu mejly a večer sleduju zpravodajstvi Česke televize a reklamy o tym, jak je dobre se zadlužit a kupit darky.

Nacistycka, ksenofobni rodina to ma složitějši, a dobře ji tak. Nacistycka rodina totiž žije neinformovana, bo radyjo ani televizu neposlucha. Nacistycka rodina ma totiž o svatkach zavedenu medyjalni blokadu. Tajak popisuju v knize “Tajemstvi bohatych”, medyjalni blokada je totalni odstřiženi od všech zdroju společenskeho neklidu a jedu. V ksenofobnich rodinach nehraje ani ČT1, ani radyjove pořady, kde dvacetileti šašci nadšenyma hlasama sděluju negatyvni informace, kere v podstatě nesu pro život jakkoliv duležite. V ksenofobnich rodinach hraje magneťak, nebo elpičko, nebo empetrojka, prostě hudba, keru ma nacysta rad, takže hraje furt dokola Lucka Bila, Ortel a Bila liga.

Taky život neni vubec jednoduchy, pro mnohe jedince je přimo traumatyzujici. Diky temu, že se neposluchaju medyjalni kydance, ma jedinec velky časovy prostor. Co s tym? Multykulturni děcko si zebere tablet a ide hrat hry, ale co ma robit chudak nacysta ksenofob amater? Ukažu vam přiklad z jedneho vikendoveho dňa typicke jihomoravske rodiny. Bo taka rodina ma hafo času, tata zabije bravka a přiveze dodom maso. Spolu ze strykem ho pak pomelu, pomišaju s ruznyma ingredyjencama, mama jim mezitim doleva chlazene i svařene napoje, aby tatovi ze strykem nebylo smutno po televizi. Potom chlopi cely den sedi u uzaku, kde dymem bruselem neschvalenym udi maso od rana až do večera. No a navečer, když je všecko vyuzene, si cela rodina zajde na pivo do pivovaru, kery vaři z mistnich zdroju a daju se žradlo, kere je nakupene od mistnich sedlaku. Tak funguje třeba v Olomouci pivovar Moric, ale aji v menšich ksenofobnich městach možete najit take podniky, kere nechapu požadavky z brusele.

A to je všecko. Nuda, zmar a neinformovanost, to je přesně to, co tyto ubohe rodiny charakterizuje. A tak jim uplyne klidně cely advent, ani si nevšimnu, že nestihli požadat o vyhodnu pučku na darky…

Ladislav Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, ksenofob v Olomoucu