28.6.2023
Kategorie: Ze světa

Je žádoucí nová studená válka mezi Západem a Ruskem? Určitě ne.

Sdílejte článek:

PETR VLK

Sleduji toho tolik, že už  v tom mám naprostý  chaos. Mezi jiným  čínský  tisk. Abych věděl, co si  myslí  Číňané. Nikoliv přeceděné  Seznamem.cz  nebo Šámalovou z ČT, či údajnými  sinology  z Karlovky,  ale přímo od  čínských zdrojů. Už proto, že jedna  z minima  věcí, s nimiž  souhlasím s kolektivně západními papaláši  je klasifikace  Číny jako gigantického a historického soupeře našeho civilizačního okruhu, kterého jsme  si ovšem vlastní hloupostí a  chamtivostí  sami vytvořili. Nicméně to,  že  Čínu vidím takhle, naprosto neznamená , že  s nimi souzním v mnoha  aspektech vztahu k Číně. Už proto, že  západně papalášská  hloupost  doslova bere  dech. A na tom participovat nehodlám. Nikdy a za žádných okolností.

Mezi  čínskými weby  ovšem rozlišuji. Třeba mezi orgánem KS Číny  China  Daily  a v kontrapuntku k němu  South China Morning Post, vycházející v Hong Kongu.

Ten druhý je pro mne  něco jako Strana.ua  ohledně Ukrajiny.  Už proto, že  v něm publikují a to mimořádně  často renomovaní západní publicisté. S originálními a naprosto neotřelými pohledy. Rád  vám právě nabízím jeden takový komentář. Na kruciálně  závažné téma naší současnosti. South China Morning Post jej vydal pod názvem

Is a new cold war between the West and Russia called for? Definitely not

což překladač  zpracoval jako

Je žádoucí nová studená válka mezi Západem a Ruskem? Určitě ne.

George Orwell, autor Farmy zvířat 1984 , byl prvním člověkem, který použil frázi „studená válka“ v článku z roku 1945, napsaném po jaderném bombardování Hirošimy a Nagasaki. Tvrdil, že „povrch Země je rozdělen do tří velkých říší, z nichž každá je uzavřená do sebe a odříznutá od kontaktu s vnějším světem a v každé vládne pod tím či oným přestrojením sebezvolená oligarchie“.

Za první  počítal Spojené státy a západní Evropu, za druou Sovětský svaz a za třetí Čínu. Dospěl k závěru, že atomová bomba způsobí, že „je pravděpodobnější, že ukončí rozsáhlé války za cenu prodloužení „míru, který není mírem“ na neurčito“.

Myslím, že to vystihl téměř správně – nebo to tak alespoň vypadá, když mezi Západem a Ruskem vypukne nová studená válka a Čína se rozdělí s USA o Jihočínské moře a Tchaj-wan. Ve skutečnosti je to složitější.

Čína a Rusko mají korektní vztahy. Čína a USA možná nedělají nic jiného, ​​než že se navzájem obtěžují, a obchodní pouta při tom  stále vážou obě populace těsně k sobě.

Pro mne je nová studená válka nesmysl na steroidech.

George Kennan, bývalý americký velvyslanec v Sovětském svazu a autor doktríny zadržování vůči Moskvě, trval na tom, že Stalin neměl v úmyslu valit své tanky do západní Evropy. Robert Legvold shrnuje Kennanovy názory na Sovětský svaz ve své knize Návrat ke studené válce : „Hrozba, kterou představoval, byla politická… hrozba vyžadující politickou a ekonomickou reakci, nikoli vojenskou.“

V roce 1948 Kennan napsal, když pozoroval vytvoření NATO: „Proč si [zastánci vojenské aliance] přáli odvrátit pozornost od důkladně oprávněného a slibného programu hospodářské obnovy zdůrazněním nebezpečí, které ve skutečnosti neexistovalo, ale které mohlo skutečně vzniknout přílišnou diskusí o vojenské rovnováze a okázalým podněcováním vojenského soupeření?

Byl to Kennan, kdo varoval, že rozšíření NATO by bylo nejhorší chybou po skončení studené války. Nyní se členství v NATO rozšířilo až k ruským hranicím. To vyprovokovalo ohavnou ruskou invazi a ukrajinskou válku .

Zapomínáme, že Rusko podporovalo USA v Afghánistánu a povolilo přepravu zásob pro americké síly po svých železnicích. Zapomínáme, že ruský prezident Vladimir Putin byl prvním mezinárodním vůdcem, který po útocích z 11. září zavolal americkému prezidentovi George W. Bushovi. Zapomínáme, že Putin zvažoval členství v NATO.

Zapomínáme, že Rusko se vrátilo k národu inspirovanému křesťanstvím, který také dal náboženskou svobodu islámu a dalším. Zapomínáme na dobu za prezidenta Borise Jelcina, kdy tvrdě tlačil na odstranění překážek uplatnění lidských práv.

Zapomínáme na pokrok dosažený za Gorbačova, Jelcina, Dmitrije Medveděva a Putina při snižování množství jaderných zbraní. S Američany pomohli Rusové snížit celosvětové zásoby ze 70 000 na zhruba 13 000.

Zapomínáme, že když byl Medveděv prezidentem, zveřejnil vícerozměrný plán na posílení evropské bezpečnosti. Na Ukrajině EU sebevražedně odstoupila od kompromisního ujednání s prezidentem Viktorem Janukovyčem, které mohlo zabránit dalším politickým otřesům.

Rodric Braithwaite, bývalý britský velvyslanec v Rusku, napsal, že „desetiletí lidé ze Západu přednášeli Moskvě o tom, kde leží její skutečné zájmy, a očekávali, že bude trpně následovat, kam ji vedl Západ“ a že „zřídka poslouchali, co Rusové říkali v reakci“. protože ruské obavy se zdály nedůležité, zavádějící nebo nepřijatelné“. Západ nevyslyšel ruské obavy z rozšiřování NATO. Neposlouchali ani ruský hněv na plány USA přivést Ukrajinu a Gruzii do NATO.

Je požadována nová studená válka? Určitě ne. Je potřeba jen nějaké moudré západní vedení, jak se chovat k Rusku. Od dob Ronalda Reagana a Margaret Thatcherové jsme to neměli.

Nikdo neposlouchá ani když hovoří bývalý americký ministr zahraničí Henry Kissinger Dnes se ignoruje moudrý starý guru zahraniční politiky (je mu 100). Ve skutečnosti mainstreamová média jen příležitostně informují o jeho smířlivém a rozumném myšlení o válce na Ukrajině.

Pokud chceme směřovat k Orwellovu hroznému rozuzlení, pokračujme současným směrem. Pokud ne, měli bychom se probudit a obrátit naši politiku vůči Rusku.


Samozřejmě  že takový  Jakub Janda nebo  nájemný písmák Krupka  z Deníku.cz a mnoho a mnoho dalších jen ohrnou pysk a vyplivnou -pche, kydy jakého si komoušského Číňana!! Kdo je na  ně zvědav. Jde o komunistickou, čínskou, vylhanou propagandu!

Nic neočekávaného.  Velmi, opravdu velmi jsem si dal záležet  na  tom, abych si autora proklepl. Na  SCHMP  o něm praví jen toto:

Jonathan Power je publicista a komentátor  zahraničních záležitostí.

Což mi nestačilo. Jenže Strejda Google mi o něm  vyhodil následující  informace:

Jonathan Power je publicista pro mezinárodní zahraniční záležitosti již více než 40 let. 17 let byl publicistou a komentátorem International Herald Tribune (nyní New York Times). Vyzpovídal více než 70 nejslavnějších a nejvlivnějších světových prezidentů, premiérů a politických a literárních ikon včetně Ignacia Luly Da Silvy, Indiry Gandhi, Sonia Gandhi, Willyho Brandta, Julia Nyerere, Jamese Baldwina, Martina Luthera Kinga, Paula McCartneyho, Mario Vargas Llosa, Eldridge Cleaver, Jimmy Carter, Olusegan Obasanjo, Georgio Arbatov, Dilma Rousseff, Olof Palme, Helmut Schmidt, Jesse Jackson, Andrew Young, Stokely Carmichael, Bobby Seale, Jose Saramago, Ben Okri, Manmohan Singh, Zbignie, Barbara Ward, Valeria Rezende, Pranab Mukherjee, Ben Mkapa, Jean-Bertrand Aristide, Pervez Mušaraf, Imran Khan, George Weah a Angela Davis. Mnohé z nich byly celostránkové velkoplošné rozhovory. Jonathan byl také častým hostem sloupkařů pro New York Times, Los Angeles Times a Washington Post. Napsal osm knih o zahraničních záležitostech a ve svých novinářských začátcích natáčel filmy pro BBC, z nichž jeden získal stříbrnou medaili na filmovém festivalu v Benátkách. Před svou novinářskou kariérou pracoval ve štábu Martina Luthera Kinga. Jonathan byl pravděpodobně otištěn vícekrát v nejvlivnějších amerických novinách než kterýkoli jiný Evropan. Je také uveden v Who’s Who.

Chci věřit, že  Janda, Krupka, Šafr, Šámalová a  ti další duševní průjmotvůrci se mohou pochlubit  nejméně stejnou, ale  spíše  daleko a  daleko lepší novinářskou vizitkou….

 

 

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (15 votes, average: 4,73 out of 5)
Loading...
39 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)