Je vystoupení z EU dětinské?

Polemika vyvolaná tezí Václava Klause mladšího o „dětinskosti vystoupení z EU“ je velmi užitečná. Vede nás k zamyšlení, jak by ta která partaj hrála s kartami, které ji voliči případně rozdají. Co od koho lze očekávat. Otázka, na kterou si laskavý čtenář a volič odpoví sám u volební urny.

Stanovisko Strany nezávislosti České republiky je ve věci vystoupení z EU jasné. Otázka suverenity a nezávislosti je fundamentální: bez nezávislosti není legitimní demokratické vlády. Buď jsme součástí celku, kde nám zákony předepisují ti, které jsme nevolili, nebo jsme suverénním státem a není nikdo další než zastupitelé Parlamentu ČR, komu občané svěřili mandát. Buď budujeme superstát a suverenity se vzdáváme, nebo se jasně hlásíme k politické nezávislosti – občanské i státní. Žádná třetí cesta není.

Projekt EU je jasně naprogramován k evropskému superstátu. Lisabonská smlouva je jenom dalším z kroků, které dokazují, že jde o to vymazat národní státy z politické mapy a nahradit je centrálním rozhodováním, kde rozhodující vliv bude německo-francouzský. Toto základní paradigma „evropské myšlenky“ je nezměnitelné, neboť změna by popřela myšlenku samu. Líbivá představa konjunkturálních politiků, že EU případně trochu vylepšíme a nasměrujeme správným směrem, je logicky nemožná. Nelze opravit něco, co je z podstaty neopravitelné. Zrovna tak jako nemělo smysl vstupovat v dobách komunismu do KSČ a chtít vylepšovat systém zevnitř. „Pragmaticky, realisticky,“ jak se i tenkrát říkalo. Zrovna tak jako nemělo smysl vylepšovat socialistické Československo a bylo zapotřebí jednoznačně pohřbít starý systém a uvolnit místo společenské transformaci. EU transformovatelná není. Spoléhat se na bruselské prozření a doufat v jakousi nápravu k lepšímu je bláhové – chcete-li dětinské. Je to spoléhání na třetí cestu. Že nás nechají vrátit se „před Lisabon“? Že se zastánci evropského superstátu umoudří? To nám pak začnou vládnout spravedlivěji a začneme to mít konečně rádi? Je jistým paradoxem, že nikdo se neuměl v minulosti vymezit proti třetím cestám lépe a přesvědčivěji než právě prezident Václav Klaus.

Idea vystoupení z EU je nepochybně jedním z nejvýznamnějších politických témat naší doby. To je základní východisko Strany nezávislosti České republiky. Říkáme nahlas a jednoznačně, že vystoupení z EU je naším prvořadým cílem. Říkáme to bez vytáček. Bez pragmatického taktizování ve snaze nadběhnout části voličského mainstreamu. Principiální ideje nesnesou kličkování. Takové kličkování bylo už mnohokrát začátkem konce nejedné důležité myšlenky i jejích nositelů.

Nemá cenu se dnes přít, jestli se EU rozpadne dřív, než my k tomu dospějeme vlastním vývojem. Nemá cenu se strašit tím, jak moc se nám Západ za touhu po nezávislosti bude mstít (ten demokratický a svobodomyslný Západ…). Nevíme, k jakým křižovatkám nás budoucnost přivede a před jaká konkrétní politická rozhodnutí budeme postaveni. Vždy má ale smysl vidět cíl jasně a nemlžit o podstatných okolnostech. Jedině tak se dokážeme na křižovatkách rozhodnout, která cesta ukazuje správným směrem. Jedině tak se dokáží spojit jednotlivci nebo třeba politické strany za stejným cílem, když ho budou vidět před sebou zřetelně a jednoznačně.

Cílem SNČR je nezávislost České republiky a myslíme to vážně. Vystoupení z EU nemá alternativu.