28.7.2023
Kategorie: Exklusivně pro PP, Ze světa

Je opravdu válka na Ukrajině anebo je to pouhé divadlo?

Sdílejte článek:

JANE KAUFMAN

Tak jako kdysi Sokrates, i my dnes můžeme prohlásit: vím, že nic nevím. Víme toho sice hodně o válce na Ukrajině, ale to co víme, nemusí být vůbec pravda. Víme jen to, co je nám dovoleno vědět, ať už z oficiálních zpráv, anebo z často ničím nepodložených zpráv na internetu, z řečí ostatních lidí a možná i z vlastní fantazie. Je to neuvěřitelné, ale začínají se vyskytovat lidé, kteří dokonce zpochybňují existenci války na Ukrajině.

Zřejmě je zviklalo to velké množství videí, která mají být údajně ze současné války a přitom se později ukáže, že jde na příklad o výbuch nějaké továrny v r. 2015, nebo z kontrolované demolice budovy z r. 2008. Mnohdy jsou budovy upraveny ve Photoshopu, aby vypadaly zničené a ve skutečnosti se jim nic nestalo, stojí dál a lidé v nich bydlí.

Na fotografiích (na stránce) můžeme vidět domy, zničené raketami, kde nejsou stopy po ohni, takže je sporné, o co šlo – je to skutečnost, nebo kresba? Jinde hasiči hasí budovu, která nehoří; také jen předstírají. Zelenský ve vojenské uniformě na fotografii vypadá jako že jde do boje a přitom fotka je 2 roky stará – to všecko je pouhé předstírání, propaganda a nikdo neví co se skutečně děje.

Ten argument je, že když nám dokázali vnutit pandemii, která nikdy neexistovala, tak proč by nám nemohli vnutit válku, ke které nikdy nedošlo, anebo k ní došlo úplně jinak, než říkají?

Jak to, že váleční zpravodajové z CNN neputují v předních liniích spolu s vojáky, což běžně dělají, aby nám hlásili skutečnou situaci? Jak to, že všichni vojáci, z nichž každý má mobil, nedávají na internet pravdivé záběry ze svého okolí? To všecko vypadá jako snaha neříct lidem pravdu. Dnes už ani nemáme nezávislé reportéry, aby nás informovali o co jde. Eva Bartlett už nepíše, kdoví, co se s ní stalo. Stejně tak Gonzalo Lira, Alina Lipp a jiní.

Je pravda, že tak, jak je Rusko vyzbrojeno těmi nejmodernějšími zbraněmi a s tak velkým počtem vojska by mohli zabrat celou zemi do týdne. Tak proč se tak nestalo?

Jistý Paul Rose přidal k pochybnostem tím, že na Twitter napsal, že zve zájemce, aby za ním přijeli na Ukrajinu, že je provede touto krásnou zemí, kde není žádná válka. Jistě, nevíme kdo je Paul Rose a jestli to vůbec psal. Může to být docela dobře další propaganda.

Opravdu nevíme co je pravda

Chris Hedges, americký novinář a válečný dopisovatel říká: „lhali o Afghanistánu; lhali o Iráku a teď lžou o Ukrajině. Sice nepodezřívá, že válka neexistuje, ale správně poukazuje na to, že důvody pro ni jsou pochybné. „Svoboda a demokracie jsou ohroženy – zlo musí být zastaveno – lidská práva musí být obhájena – budoucnost Evropy, NATO a mezinárodního pořádku, založeného na příkazech jsou v nebezpečí.“

Tyto a podobné nesmyslné důvody pro napadení cizích, samosprávních států, které nám nikdy stéblo přes cestu nepřeložily, jsou předkládány veřejnosti, aby souhlasila s tím, že budeme za jejich peníze kobercově bombardovat cizí města i s jejich lidmi a sypat shora jedy na ty, co to přežijí.

Proč vůbec tyto války vedeme? Všichni ve válce ztrácejí, pouze bankéři a výrobci zbraní ne, spolu s firmami, které později zničenou zemi opravují. Mezitím se ztratí miliony, které šikovní operátoři uschovají do vlastních kapes, prý aby je náhodou někdo neukradl. Pro válku na Ukrajině existuje ještě další důvod a to je, že se Amerika a NATO učí jak lépe a efektivněji bojovat, jaké zbraně vyrábět a podobně. A také využívají všechny peníze, které byly na Ukrajinu poslány, protože převážná většina z nich přijde zpátky a přemění se na úplatky, finance pro černé projekty a osobní zisky některých politiků.

Všechny americké vojenské konflikty mají ten stejný průběh. Napřed je každá drobnost poctivě hlášena do světa, pokud možno zveličena a zkreslena. Až se válka schyluje ke konci a Amerika zjevně prohrává, hlášení přestanou a jsou nahrazena jiným příběhem, pokud možno horším. V našem případě je válka na Ukrajině pomalu nahrazována potyčkami s Čínou a blížící se válkou v Kosovu.

Původní válka pak upadne do zapomnění a teprve později se kdesi daleko, málem tajně odehrají závěrečné fáze, jako je přiznání prohry, přijetí podmínek výherce a odchod zpátky domů bez mávání vítajících davů, bez ohňostrojů a pochvalných řečí. A za vojskem následují rakve, pokryté státní vlajkou. Někdy postačí hromadné hroby přímo na místě, jako třeba v Iráku. Tam všecky mrtvé jednoduše nahrnuli buldozéry do hluboké díry a zasypali.

Nejspíš se válčí stále dál

Přese všecky pochybnosti, že žádná válka na Ukrajině není, se tam válčí stále dál. Nasvědčují tomu nejen hordy uprchlíků, ale také výpovědi cizích žoldnéřů, kteří se s nadšením nahrnuli na Ukrajinu zabíjet Rusy. Jak poznají Rusa od Ukrajince? Nijak! Tam není rozdíl!

Námezdní žoldnéři jsou vystaveni drsnému zacházení ze strany neschopných a arogantních velitelů a je jim vyhrožováno vězením, pakliže by se rozhodli zemi opustit a vrátit se domů. Jsou záměrně posíláni do těch nejhorších šarvátek, kde musí sledovat jak jejich soudruzi a přátelé padají na zem raněni a umírají, aniž by se dočkali pomoci.

Dobrovolník z Australie říká, že viděl věci, které z vojenského hlediska jsou daleko horší než strašlivé. Strach o přežití je v ukrajinské armádě ta hlavní motivace. A to ještě je nutno k tomu všemu přičíst skutečnost, že často tito vojáci ani nejsou za své služby zaplaceni.

Nejmenovaný kanadský žoldák říká, že není způsob jak to, co se děje na Ukrajině popsat. Je to prostě peklo na zemi. Každý den přibývají mrtví a každodenně jsou tví přátelé zabíjeni. Jeho úkol bylo sbírat mrtvé na bojišti. Jiný říká, že dělostřelba je trvalá a nekonečná. Celý den a celou noc. Délka života vojáka v přední linii jsou 4 hodiny.

Voják, původně námořník vypovídá, že toto je třetí válka, které se zúčastnil. Je to ta nejhroznější ze všech. Lidé jsou rozdrceni na kusy dělostřelbou a tanky. Minulý týden shodilo letadlo bombu těsně vedle, nějakých 300 metrů. Bylo to hrozné.

Ani ti, kteří jsou za frontou, nejsou v bezpečí. Nedávno zahynulo 20 cizích žoldnéřů zaráz. Rusové říkají, že jakmile vidí skupinku vojáků, tak je zničí. „Tito lidé jsou naši nepřátelé, bojují proti nám,“ vysvětlil ruský ministr zahraničí, Sergěj Lavrov.

Náhradní žoldnéři

Snad nikdo nikdy nehazardoval s lidskými životy tak strašným způsobem, jako to dnes dělá ukrajinské vedení. Možná kdysi dávno, ve středověku, měli lidé stejný primitivní přístup, ale s jistotou se to prohlásit nedá. Možná jak kdo, podle stupně hlouposti a neprozíravosti.

Ukrajinci se snaží ze všech sil naverbovat další žoldnéře, protože vlastních lidí už nemají dostatek. CIA a jim podřízené privátní firmy pro ně shánějí žoldáky v Americe a v Kanadě. V Evropě již zájem o kyjevskou válku pohasl, tam už se nikdo na výpomoc nehrne, takže teď je snaha získat nové síly v zámoří, kde nejsou lidé tak dobře informovaní a nevědí, že každý námezdní voják je brán jako potrava pro kanony. Že podle Ženevské smlouvy nemají nárok na žádnou ochranu a pokud jsou zajati protivníkem, tak mohou být popraveni.

A až se tito naivkové dostanou na bojiště, pak mají jen dvě možnosti: zemřít, nebo utéct. Nikdo s nimi nebude mít soucit a budou posláni do těch nejhorších bojů. Ruské Ministerstvo obrany říká, že za celou dobu ‚zvláštní vojenské operace‘ na Ukrajině zahynulo 4 845 cizích bojovníků a 4 801 jich ze země uprchlo. Zbývá jich jen asi 2 029.

Ukrajinci si nevedou líp

Hrůzostrašné historky je možno slyšet i od ukrajinských vojáků. Lidé jsou sbíráni na ulici, projdou krátkým výcvikem a jsou posláni na frontu. Tam jsou ohroženi ze všech stran, nemají dostatek munice, zbraní, dokonce i potraviny a pitná voda chybí. Mnozí slyšeli o zbraních ze Západu, které byly na Ukrajinu poslány, ale žádný je v předních liniích neviděl.

Plánování není vesměs žádné, vojáci jsou namátkově posíláni sem a tam. Hrstka z nich byla vyslána proti zjevné přesile, špatně vyzbrojeni. Zbraně, které dostali byly rezavé, očividně dávno odepsané a nábojů do nich velice málo. Neměli žádný styk se svým velitelem, ten je prostě poslal pryč a zapomněl na ně.

Když upadli do zajetí, říká jeden z nich, dostali najíst a napít a lékařskou péči. Nikdo je neurážel, nenadával jim, jednali s nimi slušně, jako s lidmi. Říká, „to není naše válka a mnozí v ní umírají naprosto zbytečně. Udělali by líp, kdyby se pokud možno vzdali Rusům, bude s nimi slušně zacházeno, nemají se čeho obávat.“

Západ dobře věděl, že Ukrajina prohraje

Sice Ukrajince nutili do protiútoku proti Rusům i když věděli, že nejsou dostatečně připraveni a že celá záležitost nedopadne dobře. Prý předpokládali, že Ukrajinci nahradí nedostatek zbraní a výcviku odvahou a vynalézavostí!

Zoufalci v ukrajinské armádě pak zkoušeli projít zaminovanými oblastmi i když neměli potřebné zbraně a leteckou podporu. Ztratili na těchto pokusech obrovské množství lidí a vojenské výbavy. Možná zabrali cestou pár malých vesniček a osamělých obydlí, ale ruskou obranu se jim prorazit nepodařilo. Po pravdě řečeno, ani se k ní nedokázali přiblížit.

Ruský president Vladimír Putin se vyjádřil o ukrajinském protiútoku že to byla sebevražedná snaha. Přes obrovské množství válečných zdrojů, přes tisíce cizích žoldnéřů a cizích poradců, které Kyjev dostal ze Západu, protiútok dopadl katastrofálně.

Larry Johnson, veterán ze CIA a odborník na obranu proti terorismu se velice diví tomu, že US a NATO nedokázali předvídat, že ukrajinský útok nedopadne dobře. „Copak všichni spí posledních 6-7 měsíců?“ ptá se. Podle něho, Rusko používá stále tu stejnou válečnou strategii a NATO má dost dobrou rozvědku na to, aby včas a správně informovali o tom, že protiútok je nemožný. Copak neviděli jak Rusové zaminovali všecko, co mohli? Bez letecké podpory je jakýkoliv útok nemyslitelný. Takže to málo, co Ukrajinci docílili za neúměrně vysokou cenu ztrát na životech a zničení vojenské výbavy, se v žádném případě nevyplatilo.

Západní strategie selhala

Ukrajinská armáda byla k útoku vycvičena a připravena podle strategie Spojených států a NATO. Ve skutečnosti, to byla ta strategie, která zde selhala. Klasická metoda útoku vyžaduje napřed potlačit účinnost, nebo naprosto zničit nepřítelovy pozice dělostřelbou, nebo bombardováním. Zároveň je nutno zničit kontrolní systém bojů a zabránit přístupu posily.

Jenže když Ukrajinci nemají skoro žádná letadla a stav jejich dělostřelectva je hluboce pod úrovní ruského vybavení, pak nemohou klasický způsob útoku použít. A když něco takového zkoušeli celé tři týdny, nepodařilo se jim prorazit ani první linií ruské obrany. K tomu ještě přišli o velké množství tanků a jiného zařízení, takže byli v naprosté nevýhodě.

Americká válečná strategie dřív spoléhala na dobrou protileteckou obranu a správné nastavení dělostřelectva, počínaje od krátkého dostřelu, po delší a nejdelší. Také měli velice dobré zařízení na překračování řek a zákopů, včetně minových polí. To všecko se změnilo ve válce v Iráku, v r. 1991. US začaly spoléhat na letecký útok a na tanky. Válka v Iráku byla všem představována jako důkaz vynikajících amerických leteckých schopností, ale zatím šlo o boj profesionálně vycvičených vojáků proti brancům z donucení, kteří měli špatné a zastaralé, často nefunkční zbraně.

Takže potom převládlo letectvo, spolu s partyzánským přístupem na zemi, který používal vozidla, schopná odolat jednoduchým výbušninám. To vysvětluje, proč byla ukrajinská vojska nevhodně vycvičena a vybavena a proč jejich protiútok neuspěl, protože ten výcvik byl nevhodný. Možná byla tato technika úspěšná kdysi v Afghanistánu, kde se bojovalo proti pasákům stád koz a ovcí. Ale rozhodně nestačila proti dobře vyzbrojeným ruským oddílům.

Útok, kde armáda neměla dostatek dělostřelectva a kde naprosto chyběla letecká ochrana, nemohl uspět. Ukrajinci rovněž nestačili odstranit všecky miny, které měli v cestě, což jim zničilo velkou část ozbrojených vozidel a tanků dávno předtím, než se dostali do blízkosti ruských vojsk.

Z toho důvodu se uchýlili – pod vedením US a NATO – ke stejné strategii jako má komár: malé skupinky pěšáků neustále útočily ze všech stran na ruské jednotky. Rusové, kteří jsou velice citliví na ztráty vojenského personálu, se snažili od útočících Ukrajinců oddálit, aby je mohli zničit dělostřelbou. K tomu účelu opustili své pozice a teprve z nového místa stříleli. To fungovalo, Ukrajinci buď zahynuli, nebo se stáhli zpět.

Po jisté stránce to byla úspěšná strategie, i když určitě s velkými ztrátami na životech Ukrajinců, což jejich vedení ani v nejmenším netrápí. Několik takových útoků dokázalo zcela zničit ruské obranné nastavení, často jejich vlastní dělostřelbou ze vzdálenějších pozic. Rusové pak museli svá místa opustit a stáhnout se jinam, kde se to stejné opakovalo.

Tímto způsobem museli ustoupit o asi 5 km v místech, která byla strategicky důležitá. Kdyby Ukrajinci pokračovali nadále, nejspíš by se jim podařilo odstranit ruskou venkovní ochrannou vazbu a proniknout k hlavní obraně. Pro ruská vojska byl tento způsob bojů nevýhodný, protože spotřebovávali mnohem více nábojů na malé skupinky lidí.

Proto později i oni přizpůsobili svou válečnou strategii: předtím, než místo opustili, tak je zaminovali, takže nepotřebovali dělostřelectvo. Když pak po dosažení takového zákopu Ukrajinci naskákali dovnitř, miny je zabily.

Obrovské ztráty vojenského personálu a zařízení

Ruský ministr obrany, Sergěj Šojgu vyčíslil ztráty ukrajinské armády. Pouze během tak zvaného útoku, ztratili Ukrajinci 17 německých Leopard tanků, 5 francouzských AMX tanků a 12 amerických Bradley bojových vozidel. Celkově, jejich ztráty byly 1244 ozbrojených vozidel, včetně tanků, 3000 drobných zbraní a 26 000 vojáků. Něco takového je příšerná cena za tu trochu území, které získali. S takovou, kdyby měli zabrat celou Ukrajinu, tak nebudou mít lidi, kteří by v ní žili.

Ukrajinští vojáci, kteří přešli do ruského zajetí vypovídají strašlivé věci. Vojenské vedení je neschopné a nutí špatně vycvičené a ještě hůře vyzbrojené, demoralizované ukrajinské vojáky jít pěšky proti ruským dělům a tankům. Nemají žádné krytí, žádnou ochranu. Mnoho jednotek je složeno se starých mužů, kteří jsou rovněž špatně vycvičeni a špatně vyzbrojeni. Ten, kdo se pokusí zběhnout, je zastřelen. Mnoho schopných a motivovaných už bylo zabito dříve. Proto zkoušejí dodat na frontu cizí vojáky, kteří jsou ještě idealističtí a nemají zdání o co doopravdy jde.

Video zaznamenává tři výpovědi. První voják říká, že v jejich útvaru nebylo žádné vedení, protože velitel byl nesmírně neschopný. Skuteční vojáci tam nebyli žádní, takže celá jednotka nebyla k ničemu. Vojáci nejsou ochotni bojovat. Když mají jít do boje, odmítnou poslechnout. Zápach z mrtvol byl všude, protože od doby, co protiútok začal, nikdo ta těla neodklidil. Useknuté nohy, ruce, hlavy, vnitřnosti a jiné části těl se povalovaly kolem.

Druhý voják vypovídá, že byl poslán na hlídku celkem dvakrát. Všude byl zmatek, každý den měli jiného velitele. On sám nebyl ochoten bojovat a proto se rozhodl odejít. Byl v tak strašném psychologickém stavu, že mu bylo jedno, jestli šlápne na minu, nebo bude zastřelen. Prostě šel a šel stále rovno, až došel k ruským vojskům. Ti ho přijali, nestříleli po něm. Řekl jim: „já nejsem váš nepřítel. Toto není moje válka. My bychom měli bojovat s cizinci a ne jeden proti druhému.“

Třetí voják byl zdravotnický záchranář v jednotce špehů. Ztráty na životech byly obrovské, protože lidé byli posláni do boje jen aby byli zabiti. Nikdo si neváží lidského života. Poslali vojáky dopředu a ti vůbec neznali situaci. Je to ostuda, že válka vůbec začala. Mohli jsme všecko vyřešit v míru, bez krveprolití.

Jak říká uvaděč tohoto videa, president Zelenský nemá vojenský výcvik. Z jiných zdrojů víme, že se dokonce třikrát vyhnul odvodu. Obléká se do zeleného, jakoby byl voják, ale zatím byl herec, komik a ještě ke všemu nevalný.

Skoro to to vypadá, že opravdu zkouší Ukrajinu vylidnit, aby udělal místo pro jiné lidi, pro jiný národ, pro který to bude jejich další ‘zaslíbená země.‘ Věci nefungují jak by měly v jejich současném státě, který okupovali se zbraněmi v rukou, proti vůli původních obyvatel.

Je to pravda, i když se to zdá neuvěřitelné, Ukrajina je vylidňována, aby se tam mohl přesídlit Israel. Jestli chcete vědět jak je výhodné mít Israel za souseda, tak se podívejte na Střední Východ, jak si vedou Palestinci, Egypťané, Libanonci, Syrie, Irán a všecky ostatní okolní státy na vzdálenost dostřelu rakety.

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (11 votes, average: 4,09 out of 5)
Loading...
11 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)