19.12.2025
Kategorie: Multikulturní soužití21 přečtení

Jako zvířata na porážku

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

Alex Švamberk se na serveru Novinky pustil do tématu střelby v australském Sydney, kde dva sympatizanti Islámského státu začali střílet do davu oslavujícího židovskou chanuku. Zabili patnáct lidí. Švamberk horuje, abychom se drželi dál své kultury a nepodlehli strachu.

V Sydney dva islamisté stříleli do davu. Alex Švamberk ve svém textu na to konto popsal ve stručnosti historii Židů, kteří se nikdy nenechali udolat, nenechali si vzít svoji kulturu a jsou tu doposud. A to i přes pogromy, genocidy, vyhánění, pronásledování, zabíjení. Jsou tu, jsou tu stále. Stejně tak bychom se islamismem neměli nechat odradit my.

„Pro západní svět existuje jediný způsob, jak podobně pošetilému extremismu čelit. Nenechat si vzít, co máme, nepodlehnout strachu, nepřestávat chodit na akce, na které chodit chceme, nenechat se udolat a neustoupit. Zachovat si svůj způsob života, i když se někomu nemusí líbit a může mít pocit, že urážíme jeho víru a jeho pohled na svět. Židům se to podařilo. A v tom je inspirace i pro nás,“ napsal Švamberk.

I když se ten pocit může přelít ve střelbu do davu. Přesto v tom davu pevně stůjte, ztopoření ve svém přesvědčení, že šílenci do vás střílí marně. Vy sice zhynete, ale nezhyne ten ideál lidské vzájemnosti, svornosti, toho vysokého v nás.

Pan Švamberk připomněl drásavou historii Židů plnou pronásledování a vyvražďování, nepřipomněl, že po té největší genocidě druhé světové války si Židé dupli a tím si vydupali stát, který je jejich, kde si vládnou a už jim nehrozí jiné, než utlačování sebe sama jen sebou samými. Nedodal, že Židé si svůj stát chrání po zuby vyzbrojení, velmi agresivně, a že to dělají už od jeho založení. Už nechtějí být vybíjeni. Už nechtějí stát a čekat, odkud se ozve palba. Tak přežili poslední století. A k němu nejspíš i směrovali.

Pan Švamberk vzkazuje lidem v Evropě, ale i v Austrálii nebo USA, že oni mají v klidu přijmout radikalizující se ideologickou pošetilost naší neoliberální politiky. Nastoupit do dobytčáku doby, nechat se převést „na práci“.

A snad i zapomenout na svět, který skončil před deseti lety, kdy vánoční trhy nebyly obložené jako vojenské pevnosti. Ozdobený smrk je tak domalovaný snad až ladovskými betonovými kvádry, protože se prostě bojíme. Bojíme, že zase někdo sešlápne plyn, aby se dostal ke klínům dvaasedmdesáti panen. Svět se nám změnil, ale my si zvykli. V Německu v roce 2024 proběhlo v průměru k 80 útokům nožem každý den. Každý den 80 útoků nožem. Ve Velké Británii pak ke 136 útokům nožem denně. Už se o tom nepíše, protože každodennost nestojí za pozornost. Přesto si dovolím zapochybovat a i tyto útoky označit za… mno, pošetile extremistické. Nás mají vyděsit jen ty velké akce, mě ovšem víc děsí tyhle malé, každodenní, kterým se nevěnuje pozornost, přitom právě ty nejvíc mění tvářnost celých společností. Jsou součástí každodennosti, na kterou si lidé mají zvyknout a zvykají. Jinak řečeno – zvykněte si a hlavně se nebojte ukázat svou kulturu a že za ní pevně stojíte… vy jateční dobytci s terčem na zádech. Chcete na oslavu chanuky, Vánoc? Prosím, vyrazte.

Alex Švamberk zmínil i tajné služby, které nyní dvěma podobným masakrům zabránily dřív, než k nim došlo. Skvělé. Bál se někdo na vánoční trhy v Německu třeba v roce 2008? A co letos při obcházení betonových zátarasů a při pohledu na všudypřítomnou ochranku? Svět se nezměnil? Jděte oslavit chanuku. Jděte oslavit Vánoce. Oslavujte svou svobodu a kulturu. Jděte slavit do davu a přemýšlejte u toho, jestli byly tajné služby dost ostražité a vy se tak nebudete muset stát číslem ve statistikách obětí „pošetilého extremismu“. Sem to naše neoliberální „elita“ dovedla.

Pan Švamberk nedodá, že mísení lidí různých a velmi odlišných kultur (které mají silný potenciál se nenávidět) je při pohledu na historii zárukou konfliktů, bezbřehého násilí i „pošetilého extremismu“. Že se dva tábory bez pevně daných hranic a linií styku začnou nenávidět a zabíjet. Že jejich diplomacií je zbraň. Že naše popírání této skutečnosti nevede do ráje. A že pak stačí jedna jiskra u rozbušky a začne být „pošetile extremní“ zaskočit si i do samošky.

„Pro západní svět existuje jediný způsob, jak podobně pošetilému extremismu čelit…“ To je rezignace se vším všudy. To je konstatování – už nemůžeme dělat nic, jen čekat, až se o nás hodnotově rozprskne nějaký „pošetile extremistický“ projektil a my pak budeme závistivě zahlížet s harfičkou v ruce a křídlatými dozorci v zádech na to, jak si náš vrah užívá s dvaasedmdesáti pannami za to, že nás zabil.

Redakce

Sdílejte článek:
21 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (27 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
16 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)