Jak vzniká chudoba

Chudoba je výchozí a základní stav lidské společnosti. Na začátku prostě není nic. Je to stav, k jehož změně musí někdo, a musí pro to mít podmínky, vyvinout značné úsilí. A zároveň je to stav, do kterého se společnost setrvačností vrací, když síla, která ji vychýlila do stavu menší chudoby, přestane působit nebo oslabí.

Otázka, která by měla být pečlivě zkoumána, je, jak bohatství vzniká. Tato otázka je však kladena zřídka, pokud vůbec. Když už je součástí otázky slovo bohatství, zabývá se otázka tím, jak bohatství rozdělit.

Taková otázka s lehkostí předpokládá, že bohatství nevzniká, ale prostě existuje. Jako zlatá žíla, kterou stačí najít a pak určit, kolik kdo dostane valounků.

Chudoba nemá příčiny

Ovšem nejen maďarský ekonom Peter Bauer říká, že „chudoba nemá žádné příčiny, bohatství má.”

Jedním z poznání éry osvícenství je myšlenka, že bohatství lze vytvořit. Byla poprvé detailně popsána v díle A. Smithe Bohatství národů. Dílo, jehož autor pochopil, že bohatství vzniká svobodnou spoluprací občanů, jimž je umožněno vzájemně uspokojovat svoje potřeby. A že lidská chamtivost bude ty samé občany motivovat, aby přemýšleli, jak bohatství rozmnožit.

F. Hayek na obranu těch, jež bohatství tvoří, bez skrupulí tvrdí, že „bez těch, kdo hromadí kapitál, by byli chudí, kterým by vůbec bylo umožněno existovat, daleko, daleko chudší.”¹ Své tvrzení dokládá hypotetickým příkladem.

Na začátku jeho příkladu je skupina lidí kdesi v minulosti. Sedm dní v týdnu od rána do noci se každý plahočí na svém poli, aby zajistil základní obživu pro svoji rodinu. Výsledky dřiny ovlivňuje nepředvídatelné počasí, takže občas přijde hladomor.

Naštěstí je ve skupině kapitalista. Oproti vlastním přebytkům produkce jednoho roku si od ostatních půjčil to málo, co mohli postrádat, a vybudoval primitivní zavlažovací systém. Možnost závlahy zvýšila produktivitu jeho polí natolik, že nejenže byl schopen splatit dluhy, ale ještě mu zbylo.

Další rok celý postup zopakoval a rozšířil obdělávané pole. Celkový výnos dále vzrostl, takže mohl najmout první zaměstance. A tak stále dokola.

Kumulace kapitálu změnila podmínky pro všechny. Kapitalista byl schopen zaměstnávat pro své vlastní záměry jiné lidi a tato schopnost nasytit je sloužila jak jemu, tak i jim. Zavlažovaná pole zvýšila výnos a snížila závislost na nepředvídatelném počasí .

Kapitalismus dal proletariátu život

„Kapitalismus v tomto případě vytvořil podmínky, ve kterých mohlo být lidem, jimž rodiče nepředali nástroje a půdu potřebné k záchově a uživení potomků, umožněno uživit se prací pro jiné. Tento proces dal lidem možnost skromně žít a mít děti, jež by za jiných okolností bez příležitosti k produktivní práci sotva mohly dorůst do dospělosti.”²

„Závist a nevědomost způsobily, že lidé začali považovat situaci, kdy má někdo více, než potřebuje pro běžnou spotřebu, za zavrženíhodnou věc.”³ Karel Marx měl tak podle F. Hayeka pravdu, když tvrdil, že kapitalismus vytvořil proletariát. Dal a dává mu život.

Anglický fyzik C.P. Snow ve svých esejích uvádí, že měřeno dnešními měřítky byly podmínky industrializace bezesporu děsivé. Ale je jednoduché industrializaci odmítnout z pozice dnešního blahobytu, který poslal do historie nedostatek jídla a každému přidal průměrně dvacet let života. Ale lidé, kteří si v minulosti mohli vybrat, neváhali. „V každé zemi, ve které měli možnost volby, odkráčeli chudí z polí do fabrik tak rychle, jak rychle je fabriky byly schopné přijmout.”

Výsledky hovoří jasnou řečí. Podle dat světové banky klesl počet lidí žijících v extrémní chudobě z 90% celkové populace v roce 1820 na 10% v roce 2015.

Příčiny vzniku bohatství zůstávají zřejmě zahaleny tajemstvím. Jak jinak si lze vysvětlit, že nejdůležitějším cílem každé revoluce je, aby už nebylo boháčů. I ta jedna z posledních, která proběhla ve Venezuele před 20 lety, předpokládala, že stačí spravedlivě rozdělit majetek těch, co mají více.

No, nestačí.