Jak umírá demokracie

Znovu připomenu onu knihu dvou amerických novinářů s názvem Jak umírá demokracie Stevena Levitského a Daniela Ziblatta, kteří jednu z příčin umírání demokracie dokladují na praktických příkladech. Základní myšlenkou je teze, že ústava, jakkoli dobře napsaná, neřeší a nemůže řešit vše. Že musí být respektována i určitá nepsaná pravidla.

Jakmile se politické strany nejsou schopny dohodnout na čemkoli podstatném ve prospěch státu a jeho občanů a politická soutěž přechází do boje o politickou moc pro prosazení své pravdy jakýmikoli účelovými prostředky za každou cenu, strany se stávají nepřáteli na život a na smrt, demokracie umírá.

Např spor o zrušení otroctví mezi republikány a demokraty nemohl vést k řešení neb to byla ekonomická podstata jihu. Vedlo to dokonce k válce severu proti jihu. Ani válečné vítězství k ničemu nevedlo, protože jih by bez otroků ekonomicky zkolaboval.

Citace knihy 1 – „Teprve když se přestalo mluvit o rasové rovnosti, ztratili jižanští demokraté obavy z ekonomické likvidace a teprve  potom se začalo vytrácet i ono stranické nepřátelství na život a na smrt. Paradozně tak ona nepsaná pravidla, jež se stala základem americké demokracie, vzešla z naprosto nedemokratické dohody – odepření rasové rovnosti a konsolidace vlády jedné strany na Jihu.“

Oněmi nepsanými pravidly v tomto případě mají autoři na mysli toto:

Citace knihy 2 „Vzájemná tolerance stran vychází z ideje, že do té doby, dokud budou naši soupeři jednat v rámci ústavních pravidel, uznáváme, že mají stejné právo existovat, soupeřit o moc a vládnout., jaké máme my. Můžeme se svými soupeři nesouhlasit, a dokonce je i výrazně nesnášet, avšak musíme uznávat, že  jsou to slušní, vlastenečtí a zákonů dbající občané – že svou zemi milují a ctí její ústavu jako my. I když soudíme, že jejich ideje jsou pomatené nebo scestné, nehledíme na ně jako na existenciální ohrožení. Stejně tak s nimi nezacházíme  jako se zzrádcovskými, podvratnými či jinak nepřjatelnými elementy. Když druhá strana vyhraje volby, můžeme ronit slzy, avšak nepovažujeme to za apokalypsu.“

Jinak lze takovou problematiku uvést na příkladech v současnosti, kdy např jedna strana něco podstatného zavede a druhá stran to při své vládě zruší. Vpřed v mnoha věcech vede jen ten konsensus. Opak vede zemi do problémů, věc zůstává nevyřešena. Obecně jde o to, že jedna strana něco zavede, druhá zruší. Pokud se to něco podstatného protlačí silou bez konsensu s druhou stranou, může nastat nevratný problém – u nás třeba privatizace strategických podniků, církevní restituce – vše, co bylo proválcováno..

Dnešní stav v USA začal aférou Watergate. Vloupání a hledání kompra na protistranu vedla k odstoupení Nixona a porážku republikánú ve volbách. A tak začala éra, kdy se z voleb stala soutěž v odhalování podobných praktik protistrany, která se postupně měnila až ve VYTVÁŘENÍ kompromitujících a dehonestujích afér protistrany. Eskalace těchto praktik (nepřátelství stran na život a na smrt) eskalovala ve dvou posledních amerických volbách. O vítězi voleb rozhoduje míra dehonestace politického soupeře a účelové zákony nikoli ve prospěch země, ale pro získání hlasů pro volební klání. Příkladem budiž Trumpem vyprovokovaný útok na Kapitol, možné podvody v korespondenční volbě (proválcované),  V trochu vzdálenější minulosti honba demokratů za hlasy, pro které zlikvidovala přísnou migrační politiku – jíž se říkalo výcuc mozků z celého světa (viz dnešní problém s migrací, i mexická hranice), totéž v případě problematiky LGBT s důsledkem defakto vlády menšiny nad většinou, poklekání stran rasismu i tam kde není, stejně jako pozitivní diskriminace ze strany demokratů. Kandidáta dnes pak v USA odrovná i neprokázané údajné sexuální harašení před 40-ti lety v pubertě v rovině pomluvy. Vše proválcované v podobě kombinace zákonů a příslušné mediální masáže stran lidskoprávní problematiky ve stylu našeho pátera Halíka u migrace. V Čechách je to reprezentováno aktivistkou paní Šabatovou s pseudoprávním vzděláním ve funkci ombudsmana, v USA aktivistkou ve funkci víceprezidentky USA, kterou Biden zvolil do voleb účelově pro zisk hlasů elektorátu aktivistky Harrisové. V obou zemích je šířen univerzitním prostředím a neziskovami – progres a pokrok prý ve jménu lidskoprávní problematiky. Společenské vědy a jejich výuka jsou v úpadku. To není výrok můj, ale jistí francouzské profesorky z pařížské Sorbony právě z oblasti společenských věd, dnes spíše pseudověd (politologie, sociologie i právo např.) – stejně jako v USA.

Programy v prospěch státu jako celku a řešení problémů už dávno nejsou nejsou předmětem volebního klání. Rozhoduje účelová nabídka pro získání hlasů ve volbách dle výše uvedeného mustru, marketing, reklama, dehonestace soupeře zahrnující aféry vycucané z prstu.

Proto v USA umírá demokracie, proto v USA zmírá i ekonomická, ale i vojenská hegemonie – díky nekompetentnosti politiků. Proto má Rusko v atomu a hypersonických zbraních převahu. Jak je možné, že to zaostalé Rusko v listopadu loňského roku začalo vyrábět jako jediné na světě recyklovatelné palivo do reaktorů atomových elektráren.

Výdaje na zbrojení v roce 2020 v miliardách dolarů Rusů činily 61,7, evropská část NATO 297,8, USA 785,0 a svět 1981,0 (převzato od Oskara Krejčího). Jen špatná, neefektivní a nekompetentní rozhodnutí vyplývající z pojetí demokracie, jak je výše uvedeno, mohou vést k tomu, že ani 12-tinásobek výdajů USA nestačí na Rusko stran těch rozhodujících zbraní, v moci Rusů je USA smést z povrchu zemského při jakémkoli kroku ze strany USA v tomto směru. Putin to charakterizoval velice stručně – My půjdeme do nebe, oni zdechnou, aniž by měli čas na pokání. Nestačí ani 18-ti násobek celého NATO. Požadavek na 2% zvýšení zbrojení jednotlivých zemí NATA je nekompetentní a idiotský, jen přinese dolary USA zbrojním firmám, jen USA a jejich investice mohou Rusko dohnat, ale ani ty investice nejsou sto, cokoli změnit na Putinově výroku. Německo zůstává u výdajů 1,5%. Nová vláda naše v době covidu a rekordního zadlužení zvýší na 2% ač to řeší jen příjmy amerických zbrojních firem z vůle nekompetentních politiků USA. Převaha v konvenčních zbraních je logicky drtivá ve prospěch USA a tedy i západu jako celku. K čemu je?

Oni novináři se v knize soustředili jen na jeden podstatný střípek toho, co politiku ovlivňuje – chování politických stran ve vztahu k sobě navzájem a co zase jako jen ten jeden střípek způsobuje nekompetentní vedení státu. Autoři neřeší mediální politiku, neřeší lidskou nedokonalost – jen důsledek chování politických stran. Prosím přečíst tento odstavec vícekrát a nediskutovat o problematice médií, jakkkoli je jejich role podstatná stejně jako role voličů v naprosto rovnocenné míře.

Američané tento způsob demokracie vyvezli a vyvážejí do světa nejen násilným vytvořením demokracie např v Afganistánu, ale zatáhli ho i do prosazování svých zájmů ve světě tzv diplomatickou cestou – viz fejk o chemických zbraní v Íráku, v Sýrii a viz onen fejk, že Rusko chystá obsazení celé Ukrajiny. Viz moje reakce na Manecu o tom, že ani Německo či Francie si nemůže dělat, co chce – viz Miské dohody. USA je prostě ignorují.

České politické strany si toto chování osvojily po sametové revoluci velice rychle, ne náhodou právě mediální kampaně svěřovaly za drahý peníz právě americkým marketingovým  firmám.

Antizemanismus, antibabišismus. To je stejně jako  USA jen vyvrcholení současného amerického pojetí demokracie v podání tzv demokratických stran (tedy koalic Spolu a Pirátostanu) v celém polistopadovém vývoji politiky u nás.

Jak byla vyšachována levice lustračním zákonem sdělil Václavu Žákovi tehdy v parlamentu velice stručně Josef Zieleniec –  ttps://blog.aktualne.cz/blogy/vaclav-zak.php?itemid=21634

KSČM vyřadil z možnosti vládnout vulgární antikomunismus – s KSČM žádná vládní spolupráce. Vulgární antikomunismus zpunktoval dokonce ústavní žalobu, aby ÚS rozpustil KSČM jako extrémistickou stranu. ÚS ji však potvrdil jako stranu splňující definici demokratické politické strany. Totéž v případě Okamurovy SPD – jako extrémní strana vyřazena z vládní spolupráce (tzv demokratické strany se postaraly, aby tak Okamurova strana byla chápána v EU. A nakonec i ANO pod pseudozáminkou, že z trestně stíhaným Babišem ne.

Všechny strany, včetně Babiše byly zvoleny demokraticky (ten dokonce s obrovským počtem preferencí).

Koalice Spolu a Pirátostan dovedli americké pojetí politiky poslední dvoje, jak prezidentské, tak parlamentní volby k jedinému programu a tématu – antizeman, antibabiš. A k vyloučení spolupráce s ANO na základě téhož fejku a výmyslu jako u KSČM a Okamurovy SPD. U všech 3 stran je zřejmé, jak se k nim jako k politickým soupeřům tzv demokratické stranu chovají. Totéž ve směru k Babišovi, jenž byl zvolen demokraticky a v plném souladu s ústavou.

Abyste nemuseli kolečkovat myší znovu ona nepsaná pravidla – citace 2

„Vzájemná tolerance stran vychází z ideje, že do té doby, dokud budou naši soupeři jednat v rámci ústavních pravidel, uznáváme, že mají stejné právo existovat, soupeřit o moc a vládnout., jaké máme my. Můžeme se svými soupeři nesouhlasit, a dokonce je i výrazně nesnášet, avšak musíme uznávat, že  jsou to slušní, vlastenečtí a zákonů dbající občané – že svou zemi milují a ctí její ústavu jako my. I když soudíme, že jejich ideje jsou pomatené nebo scestné, nehledíme na ně jako na existenciální ohrožení. Stejně tak s nimi nezacházíme  jako se zrádcovskými, podvratnými či jinak nepřjatelnými elementy. Když druhá strana vyhraje volby, můžeme ronit slzy, avšak nepovažujeme to za apokalypsu.“

Myslím si, že autoři mají plnou pravdu. A proto umírá nejen demokracie USA, ale celého západu. Myslím, že srozumitelně vyjádřili, proč je celý západ v úpadku zz jednoho jediného úhlu pohledu. Tzv demokratické strany u nás navíc každým dalším dnem dokazují, že tu 108-ičku ani nečekaly, už v opozičních lavicích prokazovali jen kolosální nekompetentnost, po volbách s každým dnem odhalují nekompetentnost v jakékoli oblasti, na jakémkoli vládním postu, akčně konají jen v oblasti  přání USA, ale i přání Evropské komise defakto federální vlády EU. Babiš a ANO. Pro příklad Lipták z Liptákova už stačil nejen celému světu transparentně prozradit, že na místě ministra zahraničí sedí pubertální omezenec, on veřejně poslal diplomatický styk s Čínou do téže úrovně. Tak to byla náplň té jedné věty vládníh pohlášení – Revize vztahů s Ruskem a Čínou. A Čína to udělala noblesně velvyslanec Číny odfrčí z ČR s koncem Zemanova prezidentování.

Vy chcete Targusi odpovědět, co Babiš udělal pro ČR. Víte ona Vám odověděla Maneca a Laco. S reakcí Manecy na ostatní odpovědi jako na scalopoviny pně souhlasím.

Víte Vy a nejen Vy chcete zjevně jmenovat cosi na úrovni Babiše odmítajícího třeba Green deal. Mohl bych ten způsob řízení státu jako firmy dokladovat, ale pak bych nutně zabředl do problémů jak každo jmenovnou věc srozumitelně vysvětlit. Zkusím odovědět jinak. Odpověď, kterou byste vzal, by Babiš mohl zodpovědět srozumitelně jen tehdy, pokud by měl s ANO po volbách 50% a více. Obdobně jako Orbán. Nebo koaličního partnera jako Merkelová v německé SPD. Být vázán ČSSD znamenalo svázáné ruce a pistoli v zádech, Okamurova SPD je pro něj z mezinárodního hlediska nepoužitelná. Zásluhou pirátů a tzv demokratických stran, díky nim má Okamurova SPD nálepku extrémistické strany v EU. A ODS s vítězným Fialou? Viděl jste sám. Do odpovědi patří i to, že já v Babišovi nevidím, ani dokonalého člověka a tedy ani spasitele umějícího zázraky, natoy člověka, který bude plnit mé představy, toho, co by měl dělat, v tom spočíval onen popis reálného pojetí politiky takové, jaké je na příkladu Merkelové. Přičemž měl a má v zádech tzv demokratické strany s jejich demokratickým chováním dle článku, pohřbívající jak demokracii, tak prospěch státu. A uvedu snad jednu věc, která je srozumitelná každému. Včera po půlnoci jsem čuměl tuším na 360 na Primě, kde Juchelka obhaloval Schillerové fografie za tuším dva miliony na jejím twitru snad půl hodiny. A o cca půlhodinu později jsem viděl podruhé politika, který nemarní čas neobhajitelným, nemarní mediální čas kravinami a sdělil, že to Schillerová přehnala. A podruhé to byl Babiš