26.12.2017
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Jak tomu je doopravdy s údajným převratem polské justice

Sdílejte článek:

CATHOLIC OBSERVER

16.12. 2017 ve 21 hodin přijal po velmi dlouhé rozpravě polský Senát bez korektur novelizaci zákonů o Zemské justiční radě (polskou zkratkou KRS, Krajowa Rada Sądownictwa) a o Nejvyšším Soudu. Zákony byly postoupeny prezidentu Dudovi, jenž jejich návrh podal – a 21.12. je ratifikoval, což vyvolalo šílenství „totální“ opozice a stejně tak v kruzích soudců, a samozřejmě u místopředsedy Evropské Komise. Česká media vyvolávají svými zprávami dojem, že se Polsko pustilo do války s EU, v předvečer vánoc ČRo i ČT české veřejnosti podaly zprávu o tom, že šéfka polského Nejvyššího Soudu Małgorzata Gersdorfová alarmuje, že v Polsku prý jde o justiční převrat – jakoby se polská vláda vracela zemi do totality. Bez fakt akorát lze konstatovat, že zprávy ČRo a ČT jsou mírně řečeno zavádějící a zavánějící narací „starých (rozuměj komunistických)“ struktur. Proto si dovoluji podat čtenářům konkrétní fakta, o tom,

  • co napadané nové zákony o KRS a Nejvyšším soudu obnášejí

  • co konkrétně ultimativně na Polsku žádá Evropská Komise

  • a o význačných soudcích polského NS.

[ad#textova1]

Nové zákony: Novelizace zavádí volbu 15 členů Zemské justiční rady – soudců Sejmem (parlamentem), na společné čtyřleté období – dosud je vybíralo jen prostředí soudců. Každý poslanecký klub má navrhnout ne více než 9 možných kandidátů. Sněmovna je má volit na zásadě většiny 3/5 hlasů – hlasuje se prostřednictvím sejmové (parlamentní) komise o seznamu 15 kandidátů, na němž každým z klubů musí navrhnout alespoň jednoho kandidáta. V případě nemožnosti volby 3/5-většinou by se hlasovalo o tomtéž seznamu, ovšem o volbě by rozhodla absolutní většina. Zákon zavádí mj. možnost podat Nejvyššímu soudu na pravomocné rozsudky polských soudů mimořádné stížnosti, a to z období posledních 20 let.  Na Nejvyšším soudě budou zřízeny dvě nové komory – Komora mimořádné kontroly a Věcí veřejných a Komora Disciplinární – s účastí porotců volených Senátem. Ta druhá z komor bude provádět disciplinární řízení vůči soudcům a představitelům jiných právnických profesí. Zákon předpokládá také odchod soudců Nejvyššího soudu do stavu odpočinku po dovršení 65. roku života s možností prodloužení věkové hranice prezidentem Řečpospolity Polské (dnes je to věk 70 let).

Nyní oba dva zákony budou postoupeny prezidentovi, ten je může podepsat, vetovat, anebo je zažalovat (po podpisu nebo i před) Ústavnímu soudu.

A hle čeho se domáhá na Polsku Brusel:

1. Změny zákona o Nejvyšším Soudě tak, aby nebylo aplikováno snížení věkové hranice odchodu do důchodu vůči současným soudcům. Zákon předpokládá přechod soudců Nejvyššího Soudu do stavu odpočinku po ukončení 65. roku života s možností prodloužení této lhůty prezidentem Řečipospolité Polské (dnes ten věk obnáčí 70 let). Náměstek předsedy Evropské Komise, Frans Timmermans zdůraznil, že tyto předpisy budou znamenat, že vlastně 40 procent složení Sodu bude donuceno nastoupit do penze (pokud se nerozhodnou obrátit se na prezidenta Andrzeje Dudu).

2. Zrušení rozhodovací svobody prezidenta týkající se prodloužení funkčního období soudců Nejvyššího Soudu. Brusel se domáhá také zrušení řízení na základě mimořádné stížnosti, dávající možnost opětovného otevření kauz, v nichž byl o hodně let dříve vydán pravomocný výrok.

3. Změny zákona o Zemské Justiční Radě tak, aby funkční období soudců-členů Rady nebylo přerušováno, a nový systém zaručil volbu těchto soudců představiteli soudcovského prostředí. Parlamentem přijatá novelizace zavádí volbu 15 soudců členů Zemské Justiční Rady na společné čtyřleté funkční období Sejmem – dosud je volily kruhy soudců.

4. Změny anebo zrušení zákona o struktuře obecných soudů. To je zákon přijatý už před letními prázdninami. Speciálně jde o vyloučení nových úprav týkajících se věku odchodu do důchodu soudců, mezi nimi svobody rozhodování ministra spravedlnosti o prodloužení funkčního období a také jmenování a odvolávání předsedů soudů. EK se rozhodla podstoupit věci týkající se tohoto zákona unijnímu Tribunálu. Eurokrati zpochybňují mj. zápis o zavedení odlišného věku odchodu do penze žen (60 let) a mužů (65 let), zastávajících soudcovský úřad.

5. Obnovení “nezávislosti a legitimity Ústavního Soudu opatřením, aby předseda a náměstek předsedy byli voleni ve shodě s právem a aby nálezy ÚS byly publikovány a vykonávány kompletně”.

6. “Zdržení se od činnosti a veřejných prohlášení, která podrývají legitimnost justice“.

Evropská Komise dala vedení ve Varšavě tři měsíce na zavedení těchto směrnic. Pokud tyto budou zavedeny, Evropská Komise by mohla ve věci dnes zavedeného článku 7 Unijní Smlouvy.

 

A nyní něco o veličinách dosavadního polského (či spíše dosud ještě PLR-áckého) Nejvyššího Soudu:

Připomenutí určité informace vyvolává šílenství mezi členy „zvláštní kasy“ a jejích sympatizantů. Jde o Nejvyšší Soud, a přesněji –na něm soudících soudců, kteří vynášeli rozsudky v době výjimečného stavu. Tací jsou, a i vzdor nesporného faktu, někteří se nemohou s tím smířit. Proto ať si zapamatují několik jmen…. Nejprve zuřivost soudců vyvolal text premiéra Mateusze Morawieckého, který zveřejnil na portále  amerického týdeníku “Washington Examiner” text: “Proč moje váda reformuje justici”. Připomněl, že mnoho soudců dokonale fungovalo za PLR a byli později nadále povyšováni. Už po roce 1989.

Ti soudci dominovali v naší justici po další čtvrt století. Někteří z nich pracují doteď, potvrdil autor.

A soudcovské kruhy zareagovaly okamžitě. Samozřejmě, jsou „pobouřeny“, a kolegium Najvyššího Soudu dokonce přijalo kuriozní usnesení.

Podobná reakce následovala po slovech ministra Sebastiana Kalety, člena verifikační komise, která demaskuje reprivatizační patologie ve Varšavě (jde o celým Polskem dosud rezonující obrovskou aféru, kde bylo blízkým dosud ještě primátorky Varšavy, Hanny Gronkiewicz-Waltzové, skalní staré komunistiky a dnes čelné členky „Občanské Platformy“, reprivatizováno za „babku“ mnoho varšavských nemovitostí, namísto restituce oprávněným majitelům či jejím zákonným dědicům, jde o oběti války, holokaustu – ano, jde také o židovský majetek, a také Varšavského Povstání, i „buržoazie“, jíž byly za komunismu „znárodněny“ – pozn. překl.). Kaleta byl napaden, neboť se nelíbilo, co řekl o některých soudcích Nejvyššího Soudu.

A teď už je čas na fakta. Nakonec o nich Niezalezna.pl, Gazeta Polska psala i tak mnohokrát. Třeba v květnu minulého Piotr Lisiewicz v “Gazetě Polské” zveřejnil:

“Soudce Waldemar Płóciennik je dnes vedoucím odboru v Trestní Komoře Nejvyššího Soudu, a také zástupce člena Kolegia Nejvyššího Soudu“ – psal. A připomínal historii Žofie Pietkiewiczové, která se v srpnu 1982 zúčastnila antikomunistické demonstrace:

Kauza se dostala soudci Waldemarovi Płóciennikovi, jenž ji uznal vinnou z činu, ze kterého byla obviněna, tj. že v době manifestace „urazila během a ve spojitosti s plněním služebních povinností zasahující příslušníky „Občanské Milice“ (rozuměj komunistické policie – pozn. přek.), urážející je slovy všeobecně uznávanými za urážlivé“. Płóciennik ji odsoudil a to na 8 měsíců nepodmíněného trestu odnětí svobody. Tvrdil, že byla rozpoznána, neboť „podle šedých vlasů a světlého oděvu musela být dostatečně charakteristická“.

Samozřejmě Płóciennik není jediný, kdo vydával rozsudky v době vájimečného stavu. Takových případů bylo o hodně více. Někteří z nich po pravdě během posledních let odešli na odpočinek, ale soudci s PLR-ovskou minulostí nadále soudí.

Více se lze dočíst (i když sice polsky) na linku zde – česky „komunisté v nejvyšším soudě – životopisy.“

Dále Maciej Marosz, novinář “Gazety Polské” a autor knihy “Resortowe togi” (česky „Rezortové taláry“, to je kniha obsahující údaje o komunistických soudcích a prokurátorech spojených rovněž s SB – polskou StB) zdůrazňuje, že dodnes vynášející rozsudky Jerzy Steckiewicz fungoval na Nejvyšším Soudě již v 80-tých letech jako voják z povolání v hodnosti pplk. Ze let PLR byl členem komunistické strany PSDS. Za výjimečného stavu 14. prosince 1981 zaujal Steckiewicz místo šéfa Posádkového Vojenského Soudu v Bělostoku a ten řídil do r. 1983. O tři roky později byl jako osvědčený aparátčík justice na základě schválení Státní Radou povolán na místo soudce Nejvyššího Soudu. Dosud soudí ve Vojenské Komoře NS.

Další soudce Nejvyššího Soudu, jenž v 80-tých letech odsuzoval příslušníky opozice, to je soudící ve Vojenské Komory NS Marian Buliński. V r. 1984 r. odsoudil příslušníka opozice Władysława Walca na rok odnětí svobody a odnětí občanských práv za odmítání nástupu vojenské prezenční služby. A tentýž Buliński v roce 2014 patřil do složení soudního senátu Nejvyššího Soudu, který konečným rozsudkem zprostil viny stalinského vyšetřovacího důstojníka Tadeusze J., jenž byl obviněn za týrání plk. Franciszka Skibińského.

„Gazeta Polska Codziennie” v r. 2015 připomněla také práce jiného PLR-áckého soudce Nejvyššího Soudu. Jde o Jacka Sobczaka (na odpočinek odešel v r. 2016), jenž za výjimečného stavu pečlivě odsuzoval příslušníky opozice do vězení, a ve III. Řečpospolité (1989 – až do nástopu nové vlády, vzešlé z voleb 25.10.2015 – pozn. přek) platil za autoritu soudní i akademickou.

Zajímavým je také případ předsedy Nejvyššího Soudu – šéfa Vojenské Komory, Janusza Godynia, jenž odešel v minulém roku do důchodu. Funkci předsedy Nejvyššího Soudu zaujal v r.1990 a plnil ji nepřetržitě až do odchodu na odpočinek. Výjimečný stav jej zastihl na Vojenském Posádkovém Soudě v Katovicích v roli šéfa tohoto soudu.

Plnil povinnosti jednoho z nejvytíženějších soudů vykázal v období výjimečného stavu předpoklady pro řízení, jakož i politickou vyspělost v hodnocení rozpoznávaných, často těžkých trestních kauz. V červnu 1982 jako výraz uznání přejal za svůj pevný postoj soudce komunistického státu Stříbrnou Medaili „Ozbrojených sil ve službě Vlasti“.

A kto že to tak Godynie vychvaloval? Současná předsedkyně Nejvyššího Soudu, Małgorzata Gersdorfová!

A na okraj ještě si dovolím připomínku na téma, kdo začal v tomto sporu válčit: Nikoliv Polsko s EU, ale EU s Polskem! Její orgány zcela nekriticky přijímaly tvrzení dosud ve funkci ještě setrvávajících tvrzení europoslanců „totální“ opozice, tvrzení samozřejmě lživá. Spor vypukl již v předjaří letošního roku. Polské ministerstvo zahraničí se domáhalo dialogu a pozvalo za tímto účelem poradní orgán EK, tzv. Benátskou komisi. Ta se zachovala naprosto identicky jako v r. 1938 v Československu Lord Runciman, stýkající se s henleinovci a tlumočící britské vládě výhradně jen nekriticky od nich přejatá ultimata, předcházející Mnichovu. Benátská Komise navštěvovala jen zasedání „totální“ opozice a jen kontroverzní justici, a zástupcům polské vlády a parlamentu hodlala věnovat jen 10 minut. To byl samozřejmě logický důvod, proč chování delegátů Benátské Komise Poláci považovali za urážku, EK postoupili na jednání BK stížnost (kterou samozřejmě EK ostentativně ignorovala). Od té doby pokračují útoky především ze strany místopředsedy EK, holandského komunisty F. Timmermanse. Nejde zde už ani o fakta, jako o Timmermansovu ješitnost, a stejně tak ješitnost zprofanovaného alkoholika Junckera. Iniciace těchto akcí vzešla od Merkelové a Macrona.

Tolik fakta a precedenty, úsudek přenechávám laskavému čtenáři.

[ad#pp-clanek-ctverec] 

Překlad a slovní úvod Catholic Observer

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (21 votes, average: 4,81 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Zpátky ni krok

    PAVEL CHRASTINA Soudruzi marxisté už zase někam pochodují. Kupředu, levá. Všimněte si, že po celý ten čas, kdy tu