25.4.2015
Kategorie: Společnost

Jak šílené multikulturní Norsko krade děti z pobaltských států

Sdílejte článek:

RED 25|04|2015

Tento článek z časopisu Newsweek zdánlivě vůbec není o politice. Je to o tragédiích zneužití státního sociálního systému, který destruuje rodiny a vytváří všemocný stát sociálního úřadu ve státě. Je to o víře ve všemocný systém a naopak o víře, že rodina nic neznamená. Je to o rozpadu tradiční morálky založené na judeo-křesťanské tradici a její nahrazení bezcitným sociálním konstruktem. Je to o vítězství systému a bezmoci jedince. Je to politické  vítězství kulturního marxismu v Norsku.

[ad#hornisiroka]

Newsweek píše: Několik zemí východní Evropy vyhlásilo válku organizacím na ochranu dítěte v Norsku, Finsku a Velké Británii, prohlašuje, že tyto rozbily rodiny na základě malého množství nebo žádných přesvědčivých důkazů.

Problém se v Litvě dostal až na stůl hlavy státu poté, co televizní diskusní programu obvinil norskou službu v oblasti ochrany dětí, Barnevernet, z násilného zadržení sedmiletého syna litevské matky, Gražiny Lešcinskiene, začátkem tohoto roku, poté, co chlapec vykazoval známky ” sexualizovaného chování “. Podle diskuzního programu Hodina s Rutou, Barnevernet běžně odebírá litevské děti od jejich rodičů, protože jsou “vyhledávanou komoditou” – což je tvrzení Norskem ostře popřené.

Dopad události v Litvě se stal natolik toxickým, že norský velvyslanec si najal PR společnost na rozptýlení negativních názorů o Norsku, vysílaných litevskými médii. ” V Litvě je to teď obrovský problém, “říká Daiva Petkeviciute, Litevka žijící v Norsku, který pracuje pro Oslem založenou skupinu Human Rights House Network. “První věc, kterou Litevci říkají, když jim říkám, že žiji v Norsku, je,” Jak to, že máš stále své děti? “”

Grazina Lescinskiene

Grazina Lescinskiene

Lotyšské dítě žijící ve Velké Británii bylo v roce 2010 odebráno matce poté, co 21-měsíční holčička byla údajně nalezena doma samotná. Dítě pak bylo umístěno u pěstounů a nyní žije s adoptivními britskými rodiči. Matka popírá, že její dítě zůstalo samotné a obviňuje místní orgány z “násilné adopce”. Začátkem tohoto měsíce lotyšský parlament podal oficiální stížnost mluvčímu anglického parlamentu na chování britských sociálních služeb. Vedoucí oddělení spolupráce pro dětské otázky na lotyšském ministerstvu spravedlnosti, Agris Skudra, řekl, že Británie pochybila, když neoznámila Lotyšsku, že dítě bylo odebráno od rodičů a tím zbavila příbuzné šance postarat se o dítě. “Jediná věc, kterou [sociální služby] udělaliy je omluva za chybějící důležitý krok v procesu adopce, ale pro matku a lotyšské instituce to není útěchou. Omlouvání se a řeči typu – něco jsme nevěděli, nedostačují, “říká Skudra.

K nárůstu hněvu došlo i v České republice v případě z ​​roku 2011. Dva synové české matky byly norskou agenturou pro ochranu dětí odebraní poté, co byli rodiče podezřelí z násilí a sexuálního zneužívání. Děti byly umístěny do různých pěstounských rodin. Začátkem tohoto roku, prezident České republiky Miloš Zeman obvinil Norsko, že se ” chová jako nacisté “a petici, která podporuje matku, podepsalo téměř 10.000 petentů. ” V očích Evropanů se Norsko stalo zemí, která příliš horlivě odebírá děti od rodičů, “říká český europoslanec Tomáš Zdechovský.

Na litevských sociálních sítích a v médiích obíhají divoké teorie naznačující, že za tímto projevem nesouhlasu by mohla být ruská propaganda. Na konci loňského roku ruský komisař pro práva dětí obvinil Norsko a Finsko, že “terorizuje” ruské rodiny žijící ve skandinávských zemích.

Norský velvyslanec v Litvě, Dag Halvorsen, říká, že příkaz k “péči” je chápán pouze jako poslední možnost. Z krize obviňuje kulturní rozdíly, podobné stanovisko sdílejí Litevci i Norové, kteří poukazují na to, že přijatelná míra umravňování dětí se liší diametrálně mezi různými zeměmi a generacemi. Ve skutečnosti, vedoucí ochrany práv dětí v Litvě je přesvědčen, že kulturní rozdíly by mohly mít vliv na zmiňované případy, ale že ” chápe obavy občanů Litevské republiky v současné situaci “.

[ad#velkadolni]

Bez existence jasného právního předpisu platícího pro vztah mezi oběma státy, mají litevští a norští občané různé výklady situace, kdy se norské orgány rozhodnou omezit rodičovská vůči vlastním dětem a určit opatrovnictví třetí stranou pro nezletilé státních příslušníků Litevské republiky v norských rodinách. Informace o případech, jako jsou tyto, které bývají často publikovány způsobují sociální frustraci.”

Avšak Úřad pro děti, mládež a rodinu v Norsku říká, že lituje “desinformace”, které, jak věří, některá média v Litvě vytvořila ohledně norského systému péče o děti.

Norská legislativa je primárně založena na jednom principu: Nejlepší zájem dítěte. Úmluva o právech dítěte je nejrychleji a nejšiřeji ratifikovaná mezinárodní smlouva v oblasti lidských práv v historii a Norsko ratifikovalo úmluvu v roce 1991. Hlavním účelem norského zákona o péči o dítě je zajistit, aby dětem, které žijí v podmínkách, které mohou poškodit jejich zdraví a vývoj, byla podána potřebná resp. přiměřená pomoc a péče. Pokud jde o litevskou populaci (včetně v Norsku narozených dětí litevských rodičů), méně než 14 dětí z celkového počtu 5906 dětí v Norsku bylo umístěno mimo domov a 117 dětí dostává dobrovolnou podporu v domácnosti .”

Tolik citace z článku Felicity Capon. Je opravdu zajímavé číst, jak vlastně Norové a jejich “sociální” služba nedělá nic špatného, protože my východní Evropané to neumíme dost dobře, z důvodu kulturně-společenských rozdílů, posoudit. O tom, že se jejich sociální inženýrství zvrhlo ve sprostý výdělečný obchod s dětmi ani slovo. 

ZDROJ: Newsweek, FELICITY CAPON, 23.4. 2015

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (9 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...