Jak přežít mezi šílenci

Poslední dva roky byly jen slabou předehrou současnému dění. Šílenci v EU a dementní prezident v USA eskalují světové dění do neuvěřitelných scénářů. Šílenci a byrokraté posouvají dění k temným koncům. Je zajímavé sledovat, kde v tom všem stojí obyčejný člověk, který se snaží žít normální život. Ti, kterým ještě zbyl rozum v hlavě, si nemohou ukroutit hlavu. Opravdu se toto všechno děje? Opravdu se celé státy odhodlávají k nelogickým krokům a činí tak, že škodí svým vlastním obyvatelům?

Jak jinak si vysvětlit třeba fakt, že více jak 95 % produkce CO2 tvoří sama příroda a člověk to nemůže nijak ovlivnit? To tady opravdu budeme likvidovat energetiku a průmysl kvůli jednotkám procent produkce CO2? Je to tak, v současné době převládá v západní civilizaci ideologický fanatismus, který popírá logiku a tím pádem likviduje vše, co je přirozené a lidstvu prospěšné.

Řekněme si upřímně, že jsme se do toho dostali sami a sami se z toho budeme muset vyhrabat. Mnohé procesy zesílily jen a jen proto, že se chytří lidé prostě veřejnému dění nevěnovali. Věnovali se jen sami sobě a o společnost nedbali. Díky tomu se mohli na důležitá rozhodovací místa vydrápat všehoschopní neschopní. Osobně jsem takové procesy zmaru sledovala v Občanské demokratické straně. Její úpadek dobře popsal a zaznamenal i Petr Štěpánek v knize Pád modrého ptáka, kterou jsem vydala. Ale je to všude, ve všech stranách, ve všech institucích, v médiích. Dokonce i v církvi.

Může nás těšit jediné – na porážku armády blbců není třeba stejně početná armáda chytrých. Stačí jich mnohem méně, protože jsou prostě chytřejší. Bohužel ale celá společnost hloupne a formování armádních šiků chytrých je složité a komplikované. Blbec se prostě kormidla jen tak nepustí.

Co může udělat každý jeden člověk, který si zmar západní civilizace uvědomuje? Musíme začít od začátku. Pracovat sami na sobě, být připraveni na vše, vzdělávat se ve všech ohledech. První malou válku vyhráli ti, kteří se přes nátlak nenechali naočkovat. Dokázali svou odolnost psychickou a ukázali, kolik takových lidí ve společnosti je. Nejsou to malá čísla. To je cesta, kterou musíme jít. Nenechat se manipulovat, zjišťovat si informace a stát si za svým.

Druhým krokem je mluvit. Nebát se hájit si své postoje nahlas. Říkat je všude, kde to jde. Je nutné to ale dělat rozumně. Neničit si rodinné vztahy a neútočit na přátele. Klidná síla a pevnost v postojích mluví sama za sebe. Sdílení informací v reálu i ve virtuálním světě je to nejmenší, co můžeme dělat. Každý hlas se počítá.

Pracujme na sobě a buďme příkladem druhým. Budujme si nezávislost na systému, pečujme sami o své zdraví, pěstujme si vlastní potraviny nebo podporujme malé farmáře. Pracujme v českých firmách a vyhýbejme se těm korporátním. Podporujme alternativní média a zachovávejme si optimismus. Šetřeme síly, nepřestávejme sledovat dění, abychom ve správnou chvíli udělali správné kroky. Budou prezidentské volby, komunální volby. I tady se každý hlas počítá.

Nejsilnější volbu ale dělá každý svým chováním – tím, kde pracuje, co nakupuje, jak vychovává své děti. A věřte, že tím šílené byrokraty ohrožujeme nejvíc!

• www.evahrindova.cz