
Jak Pepa nejel do Ankary a zachránil Českou republiku … aneb pláču, pláču sůl
D. D. KRAJČA
Pepa měl sen. Nechtěl objevit lék na rakovinu, vyřešit státní rozpočet ani zachránit světový mír. Chtěl jet do Ankary.
A právě zde vznikl problém. Ne proto, že by na jeho účasti záviselo cokoli důležitého. Ve skutečnosti byla Pepova přítomnost v Ankaře přibližně stejně zásadní jako přítomnost třetího plastového příboru v zásuvce nebo existence posledního drobku pod sedačkou v autobuse. Svět by si jeho nepřítomnosti nevšiml. Ankara by si jeho nepřítomnosti nevšimla. Turecko by si jeho nepřítomnosti nevšimlo. Pravděpodobně ani hotel, ve kterém by spal, by si jeho nepřítomnosti nevšiml. Jenže Pepa si jí všiml velmi intenzivně.
A protože obyčejný člověk by si zanadával a šel dál, Pepa se rozhodl pojmout celou událost jako útok na svou osobu, čest, důstojnost, historický odkaz a zřejmě i na budoucnost lidstva. Ve své představě viděl mimořádné zasedání české vlády. Ministři odložili práci, poslanci přerušili hádky a v jednacím sále se rozhostilo napětí.
„Dámy a pánové, máme problém.“
„Jaký problém?“
„Pepa by mohl odjet do Ankary.“
V místnosti nastalo ticho. Jeden poslanec zbledl. Druhý požádal o vodu. Třetí si začal hledat nové zaměstnání. Na stůl dopadla složka označená červeným nápisem PEPA – ANKARA. Následovala dlouhá jednání, krizové scénáře a odborné analýzy. Co když Pepa skutečně odjede? Jaké budou důsledky? Je stát připraven? Máme krizový plán?
Máme záložní krizový plán? A máme krizový plán pro případ selhání krizového plánu?
Po mnoha hodinách bylo rozhodnuto. Pepa do Ankary nepojede.
V tu chvíli se však dotčené ego změnilo v bojovou jednotku. Pepa vyhlásil spravedlivý boj proti všemu a všem. Proti systému. Proti úřadům. Proti realitě. Proti gravitaci. Proti zdravému rozumu. A především za svaté právo Pepy být Pepou.
Do akce byly povolány armády právníků. Desítky. Stovky. Tisíce. Advokáti vstávali ze židlí, koncipienti otevírali zákoníky a tiskárny po celé republice začaly chrlit podání rychlostí kulometné palby. Někteří právníci ani nevěděli, proč vlastně bojují, ale bojovali statečně. Jeden připravoval žalobu, druhý předžalobní výzvu, třetí analyzoval, zda lze žalovat i samotnou Ankaru za to, že se nachází příliš daleko od Pepova bydliště.
Soudní spisy rostly do výšky. Stromy padaly na výrobu papíru. Právnické kanceláře nestíhaly. Telefonní ústředny se přehřívaly. Někdo dokonce navrhl vytvořit zvláštní mezinárodní tribunál pro ochranu uražených cestovatelských ambicí.
Jen jeden detail zůstával po celou dobu nezměněn.
Pepa stále nejel.
Ať se sepsalo žalob kolik chtělo. Ať se svolalo právníků kolik chtělo. Ať se podalo odvolání proti odvolání odvolání.
Výsledek byl pořád stejný. Pepa seděl doma. Ankara byla v Ankaře. A mezi nimi zůstávala vzdálenost několika tisíc kilometrů a jednoho pořádně pohmožděného ega.
Historici se možná jednou budou přít o význam celé události. Jedni budou tvrdit, že šlo o přelomový okamžik moderních dějin. Druzí, že šlo o největší produkci právních dokumentů kvůli nejméně důležité věci v historii republiky. Jisté je pouze jedno.
Pepa do Ankary nejel.
A nikdy v dějinách nebylo vynaloženo tolik právnického úsilí na dosažení tak dokonale stejného výsledku.
Daniel Danndys Krajča, fb


Chyba lávky autore! Kdyby byl Pepan 107 důležitý jako plastový příbor v zásuvce, tak by kolem jeho nejetí do Ankary nebyl takový řev!
On tam má nějaký svinský špinavý úkol od chazarů, kteří ho tam nutně potřebují! A on se ano nemusí ukázat na oficiálních místech! On může hned po příletu někam zmizet se skvadrou „vyvolených“ a jim tam přikývat na nějakou obludnou vlastizrádnou sviňárnu, jejíž dopad se projeví třeba až po čase, ale bude nevratný! A pak jako hejhula na poslední židli po dobře vykonaném špinavém úkolu nenápadně zaujmout své místečko na Hradě…
Došel jsem ke stejnému názoru a závěru.
Na 100% tam má společně s Kolářem a Strnadem a dalšími podnikateli ve zbrojním průmyslu nějaký tajný a špinavý kšeft.
Proto na tom výletu do Ankary tak zaťatě trvá, i kdyby měl rozvrátit celý politický systém.
By mě zajímalo, kdo vlastně zaplatil prezidentskou kampaň doposud neznámé zelené gumě z Prostějova. Musela stát stovky milionů a na to Pávek dozajista neměl.
Vybrali si ho podnikatelé se smrtí, protože na něj mají kompro.
Jako první mě napadá jeho chování v Prostějově k jeho první manželce.
Jako druhé mě napadá jeho politický život před rokem 1989.
Jako třetí jeho školení na zpravodajce.
Jako páté jeho studijní pobyt v USA Defense Intelligence College v Bethesdě.
Jako šesté jeho studium ve Spojeném království -štábní škola v Camberley.
Jako sedmé jeho studium na Královské akademii obranných studií v Londýně.
Jako osmé a možná to nejdůležitější vzdělávání u Zpravodajské správy Generálního štábu (tzv. Zpravodajským institutem) pro pracovníky vojenské rozvědky pro práci v zahraničí a speciální úkoly s krycím jménem Pávek a v prvním ročníku pod krytím Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně.
Když vyjmu to zpravodajství u nás, tak mě napadá důležitá věc. Víte, jak si zahraniční „studenty“ CIA a MI6 zavazovali budoucí spolupracovníky?
Většinou filmovými nahrávkami skrytými kamerami s děvkami v posteli nebo tajným jednáním o další spolupráci.
Už chápete?
Pepa 107 je velký cestovatel, mohl by již brzo zastínit známého cestovatele Jiřího Kolbabu a vzít mu kšeft v radiu, za svůj relativně krátký čas stihl desítky zahraničních cest a jenom na motorce má asi více najeto než president Zeman za dvě volební období, prostě Pepa se neztratí a v Ankaře ještě nebyl, tak vo co de.?
Mně zajímá co tato chazarská fraška, hraná domluveně všemi stranami pseudokonfliktu, kryje za svinstvo v pozadí a bez humbuku odhlasované proti gojim dobytku.
Jestli maňásek guma107 někam pojede nebo nepojede je mi ganz jedno, neboť to má na mou budoucnost marginální vliv.
Když jede Pepa někam sám, tak bojuje srdnatě proti vládě podle příkazů svého ovladače. Když by jel s vládními představiteli, tak by nepochybně dělal totéž. Takže by naše republika byla pro smích. To by Pepovi vůbec nevadilo, protože by splnil zadání a toho si nejvíc považuje, protože na víc nemá a dobře ví, že plnit zadání je jeho nejsilnější stránka.